"Sladký" život samoživitelky

O čem sní holčičky? Bez výjimky o tom, že přijede krásný elegantně oblečený princ na bílém koni a že bude svatba. Něco podobného se pak ve většině případů bohužel skutečně stane. Kdosi v kožené bundě z druhé ruky přijede na staré motorce a umí-li - nedejbože - zahrát něco velmi jednoduchého na kytaru a zazpívat lámanou angličtinou, ke svatbě dojde. Nebo aspoň k rodičovství. Z někdejší holčičky je dospělá žena, kolem jejích sukní se batolí dětičky - a tatínek je kde? Tatínek zmizel. O čem sní dospělé ženy? Dospělé ženy sní o pračce, která se nikdy nerozbije. "Odešla pračka, peru u sousedky," prozrazuje čtyřiatřicetiletá Markéta Ž. z pražských Holešovic. "Rozbila se už před měsícem. Jeden známý mi ji hned opravil a řekl: Per na ní, dokud můžeš. Dlouho nevydrží... Vydržela tři dny." Markéta vychovává patnáctiletou Danielu, s jejímž otcem se už dávno rozvedla, a čtyřletého Karla. Toho porodila příteli, se kterým už bezmála tři roky nežije. Plně jí tedy náleží hrdý titul samoživitelka. Lépe řečeno nezaměstnaná samoživitelka. Právě přišla o práci. Po mateřské tři měsíce vařila ve školní jídelně a poté se s ní rozloučili, prý je nadbytečná. S dětmi teď bude muset vyžít z životního minima, které v tomto případě činí 11 500 korun za měsíc. Poté, co zaplatí inkaso (5000 Kč), jídlo (3000 Kč), školku (1000 Kč), pojištění (čtvrtletně 360 Kč) a důchodové připojištění (364 Kč), zbudou matce se dvěma dětmi zhruba 2000 Kč na oděvy, obuv, drogerii, dopravu, cestování, školní potřeby, zábavu a kulturu. Tato nijak závratná částka však nestačí ani na brýle pro Danielu. Má je předepsané od doktora a ráda by si koupila nějaké pěkné. Těžko také na patnáctileté holce chtít, aby si pořídila ty strašné černé, jaké si nasazovali k televizi naši dědové. "V holešovické tržnici je krámek s brejličkama," navrhuje Markéta dceři. Ta ovšem obíhala nóbl optiky a ještě teď má oči navrch hlavy z toho, co spatřila na cenovkách. "Na přechodnou dobu bych vzala jakoukoli brigádu, abych mohla dopřát dětem, co potřebují," říká Markéta. Po chvíli dodává: "Život zas není tak černý. Nebrečím nad sebou, nemám ráda, když mě někdo lituje. Praha je bohužel trochu zkažená penězi. Nemáš desetitisíce, nemůžeš si koupit adidasky za dva tisíce, jseš odpad, nikoho nezajímáš." Rozkopaná koupelna Koupelna, původně hezká místnost s vysokým stropem, vypadá, jako by se tudy prohnala větrná smršť. V celém starém činžáku se totiž měnily stoupačky a rozkopanou koupelnu si už pak musí každý nájemník opravit a vykachlíčkovat za své peníze. Pokud žádné nemá, pak si zkrátka při ranní hygieně připadá jako na stavbě. Vana je plná namočeného prádla, které zanedlouho vypere sousedka. Dobrý člověk ještě žije, o tom naštěstí není sporu, a Markéta to ví nejlépe: "Vždycky někdo podá pomocnou ruku. Jak myslíte, že jsme loni malovali? Koupila jsem barvu a za šedesát korun oranžový odstín, zavolala známým a ti si za oběd a za pivko udělali brigádu. V bytě začíná všechno odcházet, nábytek mám letitý, všechno sháním po sekáčích a bazarech. Třeba za sedací soupravu jsem před rokem a půl zaplatila v libeňském bazaru patnáct stovek. Bohatá jsem nebyla nikdy. Nešla bych si půjčit k cizímu, nebýt rodičů, nevím, co bych dnes dělala. A psychicky mě hodně drží nad vodou děti, kytky a zvířata." Ano, v bytě pobíhají tři pejsci a kočka. Na dveřích dokonce vidíme výhružnou ceduli "Pozor, objekt střežen hady", ale ti už odešli do věčných lovišť. Poplatky za psy jsou drsné, a tak Markéta lstivě nahlásila jen jednoho, avšak kdosi ji udal a úředníci jí vzápětí zablokovali účet. Kéž by se takto radikálně postupovalo i vůči zločinům větších rozměrů. Kromě toho hafani bývali slavní, svého času sbírali tituly a dostávali medaile, dnes už jsou ovšem v psím důchodu. Vypadnou z města V létě pojede Markéta už poněkolikáté na celé prázdniny vařit na dětský letní tábor do jižních Čech. Vezme obě děti a všechny tři psy. Vaří pro osmdesát strávníků, nedostává za to ani korunu, ale zase tam zdarma jí a spí. "Protože co jinak s dětmi v létě?" vysvětluje. "Co s malým, když je školka zavřená? Nemáme chalupu, nemáme chatu, tak aspoň vypadneme z města." Předtím by ovšem měla sehnat tu vytouženou pračku, jenže jak? "Tu minulou jsem sehnala na inzerát a vydržela dva roky," říká hořce. "Mrknu se do Břevnova, tam prý stačí dva doklady totožnosti a dvě zaplacené složenky a snad mi něco dají na splátky, uvidíme." Další aktuální úkol: sehnat práci. Mohla by vařit v hospodě na směny, ale nechce kvůli dětem. Ideální je pro ni právě školní jídelna, kde se s ní bohužel rozloučili. Tak aspoň jedna dobrá zpráva závěrem: dcera Daniela se dostala na střední školu, bude studovat management obchodu a služeb. Třeba se z ní nakonec stane pohádkově bohatá manažerka. Její matka Markéta není pohádkově bohatá, o prázdninách vaří dětem na táboře a předtím jezdila do lesa na vandry, kde spala pod celtou, ale nešťastně nevypadá. Naopak vypadá vyrovnaněji a pohodověji než mnozí všeobecně známí boháči.