Méně sexu a mobil místo mávátka

Jak jsme sezměnili? Auta Pořadníky byly nejen třeba na byty v paneláku, telefon, ale i na auta. Aby se člověk do pořadníku dostal, musel vystát noční frontu prostě vzal večer spacák a šel před Mototechnu. O tom, že by si vybral barvu nebo nadstandardní výbavu, si mohl nechat jen zdát. Hitem byl vůz Škoda Favorit, stál 84 600 Kč, člověk s tehdy průměrným platem 3161 korun na něj dělal 27 měsíců. Dnešní Škoda Octavia stojí v nejlevnější verzi 380 tisíc a při průměrném platu 17 267 Kč na něj člověk dělá 22 měsíců. Cestování Bez větších problémů se dalo cestovat jen do zemí "socialistického" bloku, vrcholem blaha byla dovolená v Jugoslávii. Na "Západ" mohla jen hrstka vyvolených - obnášelo to získat výjezdní doložku (nutný souhlas složek KSČ plus kupa dalších razítek) a devizový příslib (poukaz na nákup omezeného počtu západoněmeckých marek nebo dolarů). Životní styl Život býval mnohem pomalejší. Práce, hospoda, o víkendech chata. Dnes? Více stresu, méně sexu, na rodinné výlety se jezdí do hypermarketu. Každý má mobil, tehdy se na domácí pevnou linku čekalo spoustu let. Zvětšila se propast mezi nejvyššími a nejnižšími příjmy, je tu nezaměstnanost, workoholismus i žebrání. Taky drogy, méně tučného jídla a více zeleniny, squash a děti místo hraní fotbalu sedí u počítače. Více svobody a spousta lidí, kteří nevědí, co s ní počít. Nákupy Výroba všeho byla plánována, ale skoro na vše se stály fronty. Od toaletního papíru, dámských vložek přes banány, hovězí, játra až po knihy detektivek a bicykly. V televizi přesto běžely reklamy - oznamovala je kreslená postavička "Pan Vajíčko". Byly zde ale i tuzexy, obchody se západním zbožím. Stačilo koupit od veksláků (pouliční prodejci na černém trhu) zvláštní poukázky, tzv. bony, a po vystání fronty jste sehnali džíny, video, triko s Madonnou i čokoládu Milka. Ulice Hvězdy, srpy, kladiva byly všude. V řeznictví i v kinech. Hromadně v průvodech se slavily Velká říjnová socialistická revoluce (povinně školáci s lampióny) a Svátek práce (povinně všichni a s mávátky!). Za okny bytů musely být sovětský a československý praporek (to kontrolovali domovní důvěrníci). Oblečení Stát chtěl mít pod kontrolou všechno, i v oblékání byla ideálem uniforma. Nosili ji nejen vojáci a policie, ale i Lidové milice (ozbrojení komunisté z řad dělníků), svazáci či školáci při tělocviku. Chlapci měli povinně červené trenýrky a bílé tričko, dívky modré "bikiny" a bílá trika. Na nohou měli všichni "jarmily", bílé plátěné cvičky s gumovou podrážkou. Fotky nejlepších z nejlepších (pionýrů, rolníků či dělníků) byly připíchnuty na veřejně vyvěšené "desce cti". Vliv Kariéra šla udělat vlastně jen přes legitimaci KSČ. Kdo kouzelnou "rudou knížku" neměl, těžko se stal třeba i mistrem v továrně či vedoucím úřadu, obtížně získal nový byt v paneláku a jeho děti měly malou šanci dostat se na vysněnou školu. Naopak s legitimací KSČ se i ze soustružníka mohl stát klidně šéf baletu. Nejvýše postavení komunisté, tzv. papaláši, dokázali všechno zařídit jediným telefonem a jezdili v černých vozech Tatra 613.