Kajínek: Zbytek života mám prožít na WC!

"Zabil dva lidi! Doživotí!" řekli v roce 1998 soudci s definitivní platností. "Jsem nevinný! Nikdy jsem nikoho nezabil," marně už deset let opakuje Jiří Kajínek. Šest let s výjimkou 41 dnů, kdy byl na útěku, sedí v ostře střežené cele doživotního odsouzence. Jak se cítí? Na co myslí? Jak vypadají jeho dny, které se dokola opakují? Když se ráno probouzíte, co vás napadne? Že už si vlastně nevzpomínám, kdy jsem se naposledy vyspal. Budíček je sice v 6 hodin ve všední dny a v 6.30 o víkendu, ale většinou vstávám před čtvrtou. Během noci mě totiž několikrát vzbudí nesmyslné kontroly dozorců. Ti chodí v pravidelných intervalech 30 - 60 minut prosvěcovat cely. Je slyšet rachot katrů a cvakání vypínačů. Stačí, aby se dozorci při noční službě bavili v kanceláři víc nahlas, a o patro výš vězni v celách všechno slyší. Bylo řečeno, že si to vězni za to, co provedli, zaslouží. Zákon sice říká, že máme nárok na osmihodinový spánek, ale někdo si vysvětluje zákony podle svého. Pamatujete si své sny? Bývají i erotické? Často si pamatujete, co se vám zdá před probuzením. Jelikož jsem probouzen několikrát za noc, tak si mohu pamatovat víc snů. Jsou různé. Jak o civilním životě, tak o vězení. Poslední byl příjemný. Byl o osobě, která je mi blízká. I erotické sny se objeví... Spíte ve vlastním pyžamu? Ne. Vězeň nemůže mít vlastní pyžamo. V erárním spát nemohu. Pominu-li barvu, vadí mi materiál, potíže s velikostí a "vůně" pyžama. Spím nahý. Protože jsem v cele sám, není to problém. Jaký je nejpříjemnější okamžik dne? Je možné se v prostředí, v jakém jste, od srdce zasmát? Příjemné je třeba to, že se mohu osprchovat víckrát, než jednou za týden, což garantuje vězeňský zákon. V tomto směru musím Valdice pochválit. A i tady je možné se od srdce zasmát. Často jde o hodně černý humor, ale bez smíchu by se snad ani nedalo přežít. Platí, že až se přestaneme smát, už nám zbude jen jít se oběsit. Jak moc kruté je žít bez lásky, polibků, milování? Pro mě je velice důležité mít možnost se dotýkat toho, koho mám rád. Ani se nedá popsat, jak moc mi chybí polibky, láska, milování. Tyto věci vězeňská služba neřeší. Sice existuje možnost nadstandartních návštěv, bez jakékoliv kontroly. Vězni je tak vlastně oficiálně povoleno, aby se mohl milovat s manželkou či přítelkyní. Pro doživotní vězně tato možnost neexistuje. Já nemohu ani vlastní sestře podat ruku nebo dát pusu. Sice mi bylo řečeno, že takový člověk, jako jsem já, který utekl z vězení, by mohl mít kontaktní návštěvu, ale zatím čekám marně. Měl jste vůbec někdy takovou návštěvu? Ještě v roce 2001 jsem měl asi půl roku kontaktní návštěvy, kdy jsme se mohli obejmout, držet za ruce. Vše bylo v pořádku. To ale jednoho vedoucího pracovníka trápilo. Teď mám návštěvy přes plexisklo. Proč, vždyť kvůli předchozímu trestu si doživotí vlastně odpykáváte až od léta? Mnoho let vykonávám trest ve vězení s doživotními vězni, ačkoliv doživotí mi oficiálně začalo běžet v srpnu 2004. V mém případě vedoucí pracovníci dobře vědí, že moc stojím o co největší kontakt s blízkými. Přesto (a nejspíš právě proto) navrhuji opakovaně řediteli, aby mi ho povolili. Snad vás ani nepřekvapí, že všichni ostatní doživotní vězni mají návštěvy alespoň přes mříže. To není normální. Sexuální touhy a pudy přece vězněním nemizí. Rozhodně není nic příjemného držet lidi v izolaci od druhého pohlaví, blízkých a přátel. Ve vězení se úmyslně vytváří podmínky, aby se heterosexuálové začali chovat homosexuálně. Z takových lidí mají pak pracovníci vezeňské služby legraci. Pravdou je, že sexuální styky mezi muži jsou ve vězení realitou. Přitom nadstandardní návštěvy nejsou žádný problém. Navíc by to byla pro drtivou vetšinu vězňů ohromná motivace. Máte soukromí? Zkuste si představit, že žijete v místnosti, kde jste asi dva metry od záchodové mísy. Sedíte u stolu, za zády umyvadlo, a za ním je WC. A to musím být rád, že jsem v cele sám. Jsou cely, kde jsou dva vězni. Představte si, co se tam asi odehrává, když jde vězeň na velkou stranu. Žádné větrání, žádný záchod za dveřmi. Ovšem starost o vězně, aby si náhodou nekoupil buřta nebo si sami neupravil stravu, protože by to bylo nehygienické, ta je skutečně na místě... Co jídlo a vaše chutě? Máte rád sladké? Rád bych řekl, že tady jím proto, abych přežil. Mám rád dobré jídlo a je příjemné, pokud si mohu místní stravu zpestřit. O to více je smutné, když věznice brání vězňům, aby si mohli koupit to, co jim chutná. Je pravdou, že ve Valdicích se vaří nejlépe ze všech věznic v ČR. Stále je to ale vězeňská strava. Ano, mám rád sladká jídla, čokoládu, zmrzlinu, dorty, zákusky atd. Mám ale stejně rád maso, ovoce a zeleninu. Jak vypadá žena vašich snů? Nesním o takové ženě. Už ani nemusím. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že na vzhledu nezáleží. Naopak, jsem přesvědčený, že nás náš partner musí fyzicky přitahovat a líbit se nám. Svým způsobem je zázrak, že se potkají dva lidé, kteří se mají rádi a milují se. Už toho by si měli vážit. Myslím si, že příliš kvalit-ních lidí v životě nepotkáváme. Někdo možná ani tu jednu či toho jednoho. Jsem rád, že mohu říci, že já to štěstí mám. Děsí mě představa, že mě státní zvůle "semele" a nebudu moci žít s těmi, které miluji. Co byste si přál k Ježíšku? Úplně normální věc je pro většinu lidí svoboda. Obávám se ale, že na toto přání bude Ježíšek krátký.