Ztratili jsme 10 peněženek! Kdopak nám je vrátí?

Ztráta peněženky dokáže i největšího "kliďase" rozžhavit doběla. Párkrát za život to však bohužel potká každého. Dá se doufat, že se najde poctivý nálezce, který peněženku vrátí? Jsme poctiví, nebo jsme spíš národ zlodějů? Zjišťovali jsme to za vás! Po Praze, ale i ve vesnicích jsme poztráceli deset peněženek s penězi a lístečkem s telefonním číslem. Kolik peněženek se nám vrátilo? A co všechno jsme přitom zažili? Připadala jsem si jako Mikuláš. V ulicích hlavního města, ale i na vesnicích jsem rozhazovala peněženky a vzápětí z místa činu odjížděla v bláhové naději, že ji ještě někdy uvidím. V praxi by to znamenalo, že ten, kdo peněženku najde, zavolá na telefonní číslo uvedené na lístečku, jenž byl do peněženky vložen, a bude ji chtít vrátit. Samozřejmě nechybělo ani fiktivní jméno. Některé peněženky byly starší, jiné zánovnější a do každé jsme vložili přibližně tři sta korun českých. Kromě bankovek nechyběly ani mince, aby to vypadalo co nejvěrohodněji. Co tam ale z pochopitelných důvodů nebylo, byly platební karty stejně jako jakékoliv jiné doklady. Místa, kam jsme peněženky umístili, byla vybraná velmi pečlivě. Dali jsme je před obchodní domy, samoobsluhy, gymnázium, ale i na nádraží, a dokonce i tam, kde se scházejí bezdomovci. Byli jsme v centru Prahy i na vesnicích. Někde jsme ukrytí za rohem chvíli vyčkávali, co se bude dít, přičemž fotograf mířil na "místo činu" velkým objektivem, jindy jsme se bleskurychle "zdejchli". Kdo peněženku našel a vrátil? Nálezcům jsme dali pomyslných 48 hodin. Kdo se do té doby ozve, je opravdu poctivý. První sms zpráva, v níž dotyčný psal, že našel prázdnou peněženku a v ní lísteček s telefonem, přišla celkem brzy. Pak však telefon zůstával dlouho hluchý. Druhý poctivý nálezce se ohlásil až další den večer. Oba chtěli peněženku vrátit i s obnosem, který v ní byl - za "prázdnou" ji ten první považoval jen proto, že v ní nenašel žádné karty ani doklady. Další tři lidé nás na ztrátu peněženky upozornili přímo na místě a podávali nám ji. A i to je poctivé chování! To, že jsme ji tam nechali ležet a nehlásili se k ní, je jiná věc. Jaký je tedy závěr? Z výsledků naší soukromé sociologické studie vyplynulo, že existuje naděje, že z deseti ztracených peněženek se vám vrátí pět! Vypadá to tedy, že poctivců a příležitostných zlodějíčků je u nás úplně stejný počet. Jde jen o to, kde a kdy na koho narazíte. A kdo byli ti, kteří telefonovali? Jan Šlajer (45) našel peněženku na autobusovém nádraží Na Knížecí v Praze na Smíchově. Je soukromý podnikatel a do Prahy jel kvůli zařizování výstavy. Domů do jihočeských Prachatic se pak vracel autobusem. "Napadlo mě, že ten, kdo peněženku ztratil na nádraží, se asi pak už nedostal domů, protože neměl na cestu, a bylo mi ho líto," řekl nám. Ochotně se nabízel, že ji pošle poštou, protože do Prahy pojede až za týden. Na to jsme mu prozradili, o co šlo, že ji vracet nemusí, ale že jsme moc rádi - ani neví jak -, že zavolal. Druhý nálezce se patrně chvíli rozmýšlel, zda zavolá, protože se ozval až další den. Překvapení ale bylo o to milejší, že poctivým nálezcem peněženky umístěné před Kotvou byl žák deváté třídy ZŠ na nám. Currieových v Praze 1 Jakub Benda (14). "Říkal jsem si, že když se na telefonním čísle opravdu někdo ozve, vrátím ji," řekl. A to, co si předsevzal, by dodržel. Ani on ale pro tentokrát nic vracet nemusel. Nádražní smůla (1. peněženka) Je krátce po 11. hodině dopoledne a my vyrážíme. První zastávkou je vlakové nádraží Praha-Libeň. Před vchodem na nádraží se "potuluje" spousta mládeže a jako by se domluvili, všichni pojídají párek v rohlíku. Jde o to, abychom peněženku "ztratili" co možná nejpřirozenějším způsobem. Snad se to podařilo - zůstala ležet uprostřed krátkého schodiště před hlavním vchodem. Pak jsme se jakoby nic vrátili k autu a pozorovali, jak už za pár okamžiků vězela v rukách dvou mladíků. Neozvali se. Prima nákup (2. peněženka) Kolem poledne jsme zaparkovali před supermarketem na sídlišti Černý Most v Praze. V samoobsluze bylo jen pár lidí a téměř osiřelé bylo i malé parkoviště. Muž, který stál opřený o nejbližší auto, kouřil a vytrvale nás pozoroval, i když se snažil to maskovat. Bylo nám jasné, že jakmile odjedeme, po peněžence doslova skočí. Nikdo jiný tam totiž v tu chvíli nebyl. Přišlo nám to až líto, protože tomuto muži v kožené bundě "zůstala za nehty" krásná hnědá kožená peněženka s penězi na docela prima nákup. Milionáři nebo škrti? (3. peněženka) Pak jsme vyjeli z Prahy a zamířili do Jevan, známého letoviska našich celebrit. Peněženku jsme jakoby zapomněli na stolku v místní vyhlášené pizzerii, kam údajně chodí na jídlo Daniel Hůlka i další obyvatelé této luxusní milionářské čtvrti, kteří rozhodně do kapsy hluboko nemají. Bylo po poledni a slunce se do stolků na malé zahrádce opíralo s nebývalou silou. Vzhledem k denní době tu však moc hostů nebylo, patrně přijdou až na odpolední kávu nebo na dobrou večeři. Najde se v Jevanech poctivý nálezce? Naděje tady byla, vždyť tři stovky pro místní patrně až tolik neznamenají… Poctivec z Prachatic (4. peněženka) Před druhou hodinou odpolední jsme další z připravených nástrah políčili na autobusovém nádraží Na Knížecí v Praze 5. Byla to malá černá dolarovka. Opodál stál hlouček lidí čekající na jednu z pravidelných linek do Písku. Zvedne ji někdo z nich, nebo někdo úplně jiný? Právě tato peněženka skončila v rukách poctivého nálezce, který odtud odpoledne jel autobusem do Prachatic a v hlavním městě byl jen na otočku. Plavčíku, díky! (5. peněženka) Před třetí hodinou jsme zaparkovali před koupalištěm Na Petynce v Praze-Břevnově. Venku bylo léto, ale návštěvníků tu bylo jen pár - prázdniny prostě už skončily. Prošli jsme se kolem bazénu a to, co měli, "ztratili" nedaleko schůdků do vody. Když jsme z místa činu odcházeli, přiběhl za námi plavčík a peněženku nám podával s tím, že jsme si tam něco zapomněli. Nezbylo nám, než ho požádat, ať ji prozatím vrátí tam, kde ji našel. Akční vrátná (6. peněženka) A co naše mládež? Jak se k zajímavému nálezu postaví ona? Z Gymnázia Nad Štolou v Praze na Letné vycházely "štrůdly" studentů celé odpoledne. Jako nejvhodnější místo k umístění peněženky se jevil kamenný květináč lemující schodiště. Z auta jsme pak chvíli pozorovali, co se bude dít. Peníze ale neskončili v kapsách studentů - těm bychom je i přáli - ale úplně jinde. Vyšla korpulentní vrátná, která je bez okolků sbalila a bylo vymalováno. Páni kluci (7. peněženka) Před obchodním domem Kotva v samém centru Prahy je rušno 24 hodin denně. Jako výborný objekt, kam ji položit, se jevila pomalovaná kráva - jedna z těch, které ulice Prahy "zdobí" už několik měsíců. Z místa, kde nepřetržitě proudí davy lidí, peněženka zmizela opravdu rychle. Všimli si jí dva kluci. Z nálezu byli docela vyjukaní. Za ty peníze by určitě byla dobrá svačinka a možná i cédéčko. Namísto toho druhý den zatelefonovali a chtěli ji vrátit. Dobrou chuť (8. peněženka) Tak tohle jsme vynechat nemohli! Nedaleko Hlavního nádraží se u charitativní organizace Naděje scházejí bezdomovci. Vědí, že tady jim vždycky poskytnou to základní, co potřebují nejvíc, a to je jídlo a oblečení. Příležitostně tu seženou i nějakou brigádu. Peněženku jsme položili na kapotu auta zaparkovaného hned před Nadějí. Pravda je, že s ní za námi okamžitě vyběhl muž, který stál na tramvajové zastávce. Když jsme se k ní nehlásili, položil ji zpět na kapotu, odkud ji vzápětí vzal "jeden z fronty na polívku". A hned měl na pivo pro sebe i pro kamarády! Německý vzor (9. peněženka) Tady jsme, už v podvečer, chybět také nemohli. Na "václavským Václaváku" je jako v úle a Pražáků křtěných Vltavou se tu asi pohybuje minimálně. Spíše je to vzorek lidí vypovídající o naší zemi a jejím místě ve světě jako celku. Asi proto bylo zákonité, že jen co jsme prchli z místa činu, na okno auta nám s peněženkou v ruce bušil turista z Německa. My ji tam však položili znova, a kdo ji vzal podruhé, se už asi nedozvíme. Pyšely, Pyšely… (10. peněženka) Třicet kilometrů na jihovýchod od Prahy se nachází vesnice Pyšely ležící u Sázavy. Autobusová zastávka byla večer už osiřelá, přesto se pravděpodobně ani tady peněženka zas tak dlouho neohřála. Možná ji vzal někdo z místních, možná ten, kdo tudy jen projížděl a byl bůhví odkud. Naše "mikulášská mise" skončila. Nezbývalo než čekat…