Všechno je "made in China"

Čína. Kdysi »říše mandarínů«, po 2. světové válce místo šílených experimentů komunistického vůdce Mao Ce-Tunga. Dnes země, která se chce stát centrem celého světa, jenž chce dobýt. Ne armádou, ale svými výrobky. A daří se jí to! Tak, že zbytek světa se před čínským drakem začíná třást… "Naši klimatizaci chceme prodávat v každé zemi, která ji kupuje," říká Zhang Yue, majitel koncernu Yuanda. Během tří let zařídil kontrakty ve více než 30 zemích. Na firemní tabuli se skví nápis »My budujeme civilizaci«. Právem. Trávník okolo firmy udržuje zahradník tak dokonalý, že by v Buckinghamském paláci v Londýně pukli závistí. Každý dělník dostane při nástupu do práce brožuru »Nesmrtelné vědomosti«. Doby komunistických pouček ale už dávno vzala voda. Z knihy se dnes studují myšlenky velikánů jako byli Aristoteles nebo Newton. Při příchodu do zaměstnání procházejí dělníci »lesem« bronzových postav, které jim pro inspiraci vystavil šéf Yuandy před halou. Jeho miláčkem je jeden z vůdců francouzské revoluce Maxmilian Robespierre. Nechybí tu ani hlava čínské ekonomické reformy Teng Siao Pching. Denně ve čtvrt na osm zpívají dělníci společně firemní hymnu: "Miluji naše zákazníky a rozmnožuji jejich majetek. Miluji Čínu, bude silnější a bohatší." A právě těchto dělníků se bojí svět. Za minimum peněz produkují více než polovinu kamer, čtvrtinu ledniček, šest z deseti bicyklů a 70 procent všech automobilů, co se jich vyrobí na celé planetě. Každý den jedí milióny Italů čínská jídla, z »říše středu« pochází i 20 procent kečupů a pizzy. Kdo si v Americe koupí chléb, podporuje tak vlastně Čínu. Ta totiž dodává přídavek do mouky Cystein. Čína hladoví po surovinách. Skupuje ocel, žene ceny ropy do výšin. Hodinová mzda čínského dělníka je 20 korun, evropská okolo 300 Kč. Produkce se proto stěhuje do Číny. Firmy vydělávají, Evropané ztrácejí práci. Mimoto má čínská vláda šikovnou politiku. Zahraniční koncerny dodají know how, ale po několika letech čínské pobočky vydělávají…pro Čínu. Kdo z dělníků je zaměstnán v čínské továrně, která platí včas, má štěstí. Ve Foshanu pracuje Li Xiaohong (18) na podprsenkách. Továrna dostala zakázku na půl miliónu kusů od firmy Chibo. Za zhotovení platí 25 korun, v Evropě prodává za osminásobek. Číně to nevadí. Pracuje bez pauzy. Krádež produktů se nepočítá v Číně za zločin, ale za umění. "Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti," komentuje zástupce firmy Bosh, jejíž technologie je v Číně používána v tzv. no name výrobcích, které čínským továrnám vydělávají miliardy. Problémem jsou suroviny. Důkazem je vesnička Giyu. Čistou kyselinou v ní ženy vymývají nepatrné zlaté a platinové zbytky z počítačů. Řeka, u které vesnička stojí, je tak otrávená, že se voda musí dovážet. Čína nakupuje i staré francouzské mince, aby je recyklovala. Spolyká více oceli než USA a EU dohromady. Polovinu cementu a třetinu ropy. Čína kupuje i použité pet lahve, které dělají Evropě takový problém. Rozdrtí je na granulát a roztaví. Z vzniklých polyesterový vláken pak dělá pulovery. Pokud si na ně potrpíte, byly vyrobeny z průměrně 35 lahví. Čína však cílí na high tech technologie. Firma TCL v Huizhou vyrábí nejdokonalejší televize s plochou obrazovkou. Když je vše hotové, nechá se zadní stěna nepřišroubovaná. Cíl? Německá firma může tuto práci nechat svým dělníkům a na přístroj dát logo »Made in Germany«. Manažer TLC Li Dongsheng, asijský podnikatel roku, založil firmu před 22 lety s kapitálem 18 tisíc korun. V lednu stál vedle čínského prezidenta při oficiální návštěvě francouzského premiéra Raffarina. »Spolkl« tehdy část mobilního koncernu Alcatel. Prezident Jacques Chirac nechal Elysejské náměstí ozářit do červena, tedy do národní barvy Číny. "Až se spící drak probudí, otřese se svět," zaprorokoval si na adresu Číny kdysi Napoleon. A svět se opravdu začíná třást.