Noc s kolotočáři

Reproduktory přestaly dunět. Atrakce až na výjimky osiřely. Kolem osmé večer chytají kolotočáři druhou mízu. Pouť začíná tepat životem skrytým před očima návštěvníků. Relaxování u televize v maringotce. Nebo pivo a rum u stánku. Erotické dohry přes den navázaných vztahů. Sem tam rvačka kvůli témuž. Jedna z posledních nocí matějské pouti je ještě mladá. Užít si, sbalit atrakce a vyrazit na další štaci. A pak zase. Až do zimy. "Kam bysme šli. Za holkama," povídá Tonda (19) a zamyká dveře kasy svého autodromu. "Letos je to slabší, málo lidí kvůli počasí. Loni jsme vždycky nějaký holky ulovili přímo tady, teď za nima musíme na diskotéky," směje se. Je z velké teplické rodiny světských. Se čtyřmi atrakcemi jsou tu s ním rodiče, bratr, strýc s tetou a sestřenicí. A najatí pomocníci. "U kolotočů jsem od narození. Ani jsem nepřemýšlel, že bych dělal něco jinýho." Částečně už se osamostatnil. Má svou maringotku. Tedy spíš velmi dobře zařízený minibyt první kategorie na kolech. "Žiju v něm tři čtvrtě roku, tak to musí trochu vypadat." Příbytek se prý moc líbí i slečnám, které si tam vodí na rande. Zvláště, když sáhne do baru a nalije něco dobrého k pití. "Parkuju co nejdál od rodičů. Člověk přece jen už potřebuje svůj klid a soukromí," neztrácí úsměv. Život svobodného mládence vychutnává plnými doušky. Mladí muži od světských mají budoucnost přece jen přesně nalinkovanou. Svatba s dívkou z jiné kolotočářské rodiny, koupě či stavba vlastní atrakce a obrážení štací. Jiný osud bývá výjimkou. Venca má políčeno "Já jezdil celej život po montážích, asi bych ani neuměl žít jinak. Jsi svobodnej, jednou jsi tam, podruhý tady, poznáváš nový lidi," povídá Tondův pomocník Honza (46). Zaparkoval vozítka na autodromu a po odchodu svého šéfa v ústrety velkoměstské zábavy má také volno. Nemarní čas a dává si pivo hned u sousedního bufetu. Přes den má zákaz, nedělalo by to dobrotu. Lítá mezi autíčky jak drak, přesunuje je podle potřeby, vybírá lístky, učí jezdit prcky. "Naposled jsem dělal na stavbě. Skončila, dva dny jsme to oslavovali a co dál? Kámoš mi poradil, ať se zeptám u kolotočů. No a jezdím s nima třetím rokem." Stal se skoro členem rodiny. Má svou maringotku, v které bydlí i na zimovišti u domu chlebodárců, kdy se atrakce opravují, natírají či staví nové. Kromě ubytování má zdarma i kafe, limonády, jídlo, které navaří paní šéfová pro všechny. "Podívej, ani jsem to nemohl sníst, přitom to je tak dobrý," ukazuje ve svém království na kolečkách boloňské špagety a polovinu špízu, když se odskočí převléknout. "Dávají mi i věci na sebe. Samý značkový," pochvaluje si džíny a koženou bundu. "Oni to nosí pár měsíců a pak si koupí jiný. Je to jako nový." V maringotce má stejným způsobem vyřazenou koženou sedací soupravu, gauč, televizi, video, hifi soupravu, vařič, nádobí, elektrický radiátor. Koupat se chodí do přívěsu zaměstnavatelů. "O výplatě se bavit nechci. Nic nenaspoříš, ale na pivo je a když tejden nechlastáš, máš rezervu." Návrat k bufetu. Přidává se Honzův parťák Venca (26). Oholený, vymydlený. Má políčeno na dívku, která o kus dál prodává perníková srdce. "Dělal jsem v bezpečnostní agentuře. Jedeš nonstop, noci, víkendy, zaplatí ti půlku toho, co slíbili a ještě ti odečtou prachy za to, že nosíš jejich uniformu. Šel jsem kolem kolotočů a chlap, jestli nechci zaskočit a přivydělat si. A už jsem zůstal." Úvodní pouť sezóny si pochvaluje, protože se stojí dlouho na jednom místě. "Stavění a bourání je největší makačka. Jinak se vyspíš do deseti, očistíš a promažeš atrakce, děláš, co je potřeba. Pohoda." Oba jsou muži činu. Se stánkařem si tykají a hned domlouvají, že když jim natočí pivo zdarma, zítra mu uklidí nepořádek za budkou. Od kolemjdoucí cukrářky vylákají laskominy za příslib svezení zdarma. Oba už takto absolvovali bezpočet jízd včetně přepychových holandských atrakcí. "Oni svezou nás, my je. Je to tady taková velká rodina. A seženeš tu všechno, třeba nedostatkový lístky na hokej do tý nový haly." Honza ještě vypráví, jak chlápek se stopkami měřil, jestli na autodromu jezdí skutečně avízované prodloužené jízdy a když zjistil, že ano, zaplatil si s pěti kamarády za tři tisíce dvě hodiny provozu. "Přetahovali jsme přes desátou, přijeli policajti, ale jeden z nich jim ukázal nějakou průkazku a oni zase odjeli." Oni si tě najdou Bufet zavírá po deváté, Venca jde lovit, Honza se přesunuje ke stánku u hlavního vchodu, kde "mají nejlevnější pivo a rum a nejdýl otevřeno, tak sem nejvíc chodíme". S popíjejícími pomocníky od kolotočů se na uvítanou plácá po ramenech, včetně dvou Poláků pracujících pro Holanďany. "Jezdím s nimi už dva roky, sehnal jsem to přes agenturu. Pro mě jsou to dobrý peníze, i když svým dávají za tu samou práci jednou tolik. Ženu a děti v Gdaňsku vidím jen v zimě," praví jeden z nich. Odnáší si čtyři kelímky piva a jde odpočívat do maringotky. V dolní části areálu se mezi ztichlými kolotoči prohání na čtyřkolce Tondův brácha. Hrozen lidí nakukuje otevřenými zadními dveřmi do haly, kde duní koncert slovenské skupiny No name. Na odcházející návštěvníky mají políčeno autodrom a houpací lavice u vchodu, které jediné zůstávají v provozu, dokud kolem jedenácté neodejde poslední zájemce. "Nemusíš vstávat ve čtyři do fabriky, máš postel, jídlo a pět tisíc na ruku a když neuklízíš zvratky, dneska se mi tam poblili tři, tak máš pohodu," rozumuje u piva v nedaleké herně další kolotočářský pomocník Petr (23). "Nevěřil bys, jak na nás letí holky. Kolikrát se tomu divím. Svezeš ji párkrát zadarmo a je tvoje. Na každý pouti to tak funguje.Asi tam vidí ty zaparkovaný bouráky majitelů a myslí, že jsme v balíku. Když je moc hezká, vezmeš ji na večeři a kouká, jak akorát chrastíš drobnýma." Kvůli dívkám se občas strhne bitka. "Podívej," ukáže Petr modřiny na žebrech a hojící se jizvu u spánku. "Nejenom kvůli holkám. Jsme takoví všelijaký tuláci, bezdomovci, občas někomu zatrne, když kolem jedou fízlové. Jo, jsme svobodní jak ptáci, ale se vším všudy. Bez smlouvy, bez pojištění. Teď jsem se zamiloval a nevím, jak bych svou holku dokázal zabezpečit." Nejdůležitější je prý uchytit se u dobré rodiny světských. "Některý se k tobě chovaj jak k nejhoršímu poskokovi. Jejich svět je jinej. Mají peníze, známosti. Ale když neděláš levárny, drží nad tebou ochrannou ruku. Třeba vyžehlí nějakej průšvih při rvačce." Za levárny je považováno nahánění zákazníků před sousední atrakcí, usilování o dívky světských a hlavně opuštění rodiny bez rozloučení a s tržbou. "Oni si tě najdou. Jeden takhle zdrhnul, vzal pár stovek a dal se k jiný rodině. Jenže tamti si pro něj dojeli. Když jsem viděl, jenom jak ho nakládají do auta, měl jsem dost." Hodinu po půlnoci je kolem kolotočů klid. Jen v pojízdné stáji kopou poníci. Petr obývá maringotku s kolegou a přesvědčí se, jestli jeho dámská návštěva už šla pryč. A kdyby ne? "Normálně bych si zalezl do svojí postele, děláme to tak vždycky." Za pár dní bude na další štaci. Pak zase. Až do zimy.