Špindlerův Mlýn: Továrna na lyžování

"Leželi támhle u lesíka, bál jsem se, jestli se něco nestalo," říká lanovkář Ivan Šindelář (53). Chytne lyžařku, která si nevšimla červeného světla a porazila by ji sedačka. "Jeden chlápek se tam šel podívat. Vrátil se s očima navrch hlavy. Že prej tam souložej. Bylo mínus osm." Holandský pár podlehl romantice hor natolik, že v erotických hrátkách pokračoval i po sjezdu. "Začala ho svlékat a zalezli za boudu. Pak jsem viděl, jak před ní raději ujíždí. Nestačil si vzít ani hůlky." Ve vysílačce se ozve kolega z horní stanice lanovky. Nějaký Polák při vystupování upadl a vyhodil si rameno. Ivan volá Horskou službu. Za čtvrt hodinky sváží horal v červené kombinéze zraněného se zafixovanou rukou lanovkou dolů. Druhý mu veze lyže i hůlky. "Á, už mi jede zbóží," praví čekající lékař. "Je to na denním pořádku, někdo si holt neuvědomí, že je to nejtěžší sjezdovka v republice," povídá Ivan a zastaví lanovku, aby mohli muži v klidu vystoupit. "I když. Ráno při tréninku si tu odrovnal koleno zkušený trenér. Rozjely se mu lyže." Potom si posteskne, že byly kvůli nedostatku sněhu odvolány závody světového poháru žen. "Škoda, vozili bychom nejlepší lyžařky planety." Němka, o které mluví s jiskrou v oku, sice mezi extratřídu nepatřila, ale zase předvedla slušný striptýz. "Zahákla se a když vystupovala, svléklo ji to do půli těla. Sjela dolů a cestou si od kamarádky půjčila bundu. Věci jsem jí sundával z lanovky až tady." Kolem poledne uvádí své lyže do bojové pohotovosti Richard Genzer zvaný Geňa. Přestože nikde nejsou kamery, nejde se zbavit pocitu, že se natáčí Tele Tele. Svůj poněkud opožděný příchod na sjezdovku vysvětluje místním zvykem sladit grog místo cukru griotkou, do jehož tajů se snažil proniknout dlouho do noci. Zaslechne slova lyžařky určená lanovkářům "vy jste dobrý, ve spoustě středisek se dneska ještě vůbec nelyžuje", ke kterým poznamená, "ano, máte pravdu, třeba ve zdravotních". Potom se dvakrát sveze ("Jede dobře, jenom to trochu vytáčí ramenama," hodnotí Ivan), poprosí lanovkáře, jestli by si u nich v boudě mohl nechat lyže a odchází vedle do baru. Je poslední prosincový víkend a areál Svatý Petr poprvé v sezóně praská ve švech. Stejně jako celý Špindlerův Mlýn, jehož třináct stovek stálých obyvatel se na zimu rozrůstá na více než desetinásobek. Seskok panikářky Lyžaři si ježdění pochvalují, i když si zima letos dala na čas a všechny sjezdovky jsou zasněženy uměle. Fronty u dvou lanovek svádí chvílemi k pesimismu, ale »odsejpají« rychle. Nikdo zde prý v posledních letech nečekal déle než dvacet minut. "Občas je někdo háklivý, když mu šlápnou na lyže, jinak bývá klid," povídá Ivan. Sem tam se někdo snaží předběhnout, ale zpravidla se prý jedná o jedince trpící specifickou úchylkou, kteří by se drali vpřed, i kdyby před nimi stál jediný člověk. Přestože se lanovkáři setkávají s pestrou směsicí národností včetně hostů z Kanárských ostrovů, kteří vidí sníh poprvé v životě a na vleky pro začátečníky se mnohdy snaží nastoupit obráceně, za největší potížisty označují vesměs Poláky. Ti si podle nich s dodržováním pravidel hlavu příliš nelámou. Se slovy: "My jsme si zaplatili" jezdili třeba přes místo uzavřené kvůli přistání vrtulníku pro těžce zraněného. "Jednoho nepustil turniket, tak jsem mu chtěl zkontrolovat permanentku," směje se Ivan. "Strčil ji do pusy, rozkousal a spolkl. Měl ji zfalšovanou." Když však za chvilku jeden Polák ukáže holeň rozedřenou od lyžáku, ochotně mu skočí do boudy pro náplast. Běžkaři zase poslouží izolepou na roztrženou botu. Jinak je hlavní Ivanovou funkcí dohlížet, aby lyžaři nevjeli do prostoru nástupu předčasně a neporazila je přijíždějící dvojsedačka. A čistit nástupiště od nánosů sněhu. Když někomu upadne rukavice, schová mu ji, hůlku zase posílá po dalším sjezdaři nahoru. Pokud je někdo při nástupu očividně nejistý, ubere lanovce na rychlosti. "Horší je, když se něco porouchá, ale to naštěstí nebývá moc často." Při selhání elektřiny lze lanovku dotočit naftovým motorem. Pokud to nejde, jako jednou loni, když silný poryv větru zablokoval sedačku o sloup, mají s Horskou službou a hasiči nacvičené slanění k sedačkám a postupné spouštění lyžařů na zem. Tehdy jim to netrvalo ani dvě hodiny. Je to daň modernizaci. Kotvového vleku se stačilo pustit, ale zase ani náhodou neudělal přes osm tisíc jízd za den a tři a půl tisíce při večerním lyžování. "Pravděpodobnost zmíněné poruchy je prý jednou za dvacet let. Ale daleko horší bylo, když seskočila z nejvyššího místa třináctiletá Němka," vzpomíná Ivan. Tehdy se kvůli nedostatku sněhu vystupovalo v mezistanici na půli cesty. Dívka to nezvládla a zpanikařila. Místo aby se nechala dovézt až k otočce a zase dolů, málem se zabila. Rodiče navíc neměli pojištění, takže ji po nejnutnějším ošetření zlomenin vezli na operaci do Německa. "Zrovna byly tříhodinové fronty na hranicích. Musela si strašně vytrpět." Facka za šedesát tisíc Ivan se vymění s Vaškem (32) a jde se ohřát do boudy, kde je řídící centrum lanovky, malá dílna a Geňovy lyže. "Přes léto? Vezmu si neplacené volno a dělám na živnostenský list v lese." Dřevorubců je mezi lanovkáři víc. Také obkladač, zedník, pokrývač či pilot práškovacího letadla. "Dřevorubce jsem chtěl dělat už v osmašedesátým, když jsem málem emigroval do Kanady. Splnilo se mi to, až když jsem se přiženil do hor." Původní profese zámečníka v ČKD se mu na lanovce hodí. V krizi dokázal přes noc vyměnit vyhořelý elektromotor za náhradní. Ukáže se to i za chvíli, když si o pauze před večerním lyžováním poradí s nedostatečným chlazením stroje. "Zalyžovat si stihnu taky. Když mám volno, sloužím jako dobrovolník u Horské služby..." To parťák Vašek, dojíždějící z podhůří, na otázku stran lyžování jen zavrtí hlavou. "Přece ve volnu nepojedu zase do hor." Jinak se ukazuje jako rozený kliďas, jehož nedokáží rozházet ani Poláci. "Co mě nejvíc naštvalo? Víš, že si nemůžu vzpomenout?" To Luboš (48), jenž sjel z výstupní stanice na pauzu dolů, pohovoří o tom, že už jako lyžař se divil, jak to ti vlekaři mohou vydržet s některými vzteklouny a že mnozí z jezdců poněkud ztrácí soudnost a místo cvičné louky, kam by patřili, se hned hrnou na černou sjezdovku. "Ale náš zákazník, náš pán. Nejhorší je víkend, kdy začínají kursy. Kolem středy už si zvyknou a umí nastupovat i vystupovat." Pak si posteskne, že sám se na lyže dostane "akorát tak když musím sjet ke sloupu něco opravit". Dolů dorazí i Pavel (35) z mezistanice a hlásí za odpoledne dvanáctero hůlek zlomených při vystupování. S Ivanem opravují přehřívající se motor, zamknou boudu, aby Geňovi někdo neukradl lyže a jde se na večeři do nedaleké chaty, která zaměstnancům slouží coby závodní jídelna. Shodou okolností je zde ubytován Geňa s rodinou a hned se k chlapům od lanovky hlásí. Oboustranné tykání přijde samo a komik se ukazuje jako grand, když za úschovu lyží poručí servírce, aby dnes i zítra napsala veškeré pití pro lanovkáře na jeho účet. Vzápětí si pro něj přijde dcerka, očividně takticky poslána matkou, Geňa si poroučí "něco rychlýho, třeba malý pivo" a pronese řeč v tom smyslu, že je nechutné, jak se manželky neštítí využít k vydírání mužů i malé děti. Proti své vůli se loučí a ještě jednou zdůrazňuje, že pití je na něj. Na večeři se stavila i pokladní a vypráví o muži, který ve frontě na lístky dostal pěstí a na útočníkovi vysoudil šedesát tisíc za zlomený nos, a jelikož to nebylo poprvé, říká se o něm, že se tímto způsobem živí. Opilec usnul při sjezdu "Hele, tati, Krakonoš," zaujme klučinu na večerním lyžování dlouhovlasý vousatý mladý muž v klobouku, kabátu a kanadách upnutých ve vázání kandahár na dřevěných lyžích. S tyčí místo hůlek si na sjezdovce počíná bravurně. "Večerní lyžování mám rád, lidi jsou takový uvolněnější," říká Ivan. Ne že by lanovkáři dávali před jízdou někomu foukat do balónku, ale na očividně podroušené lyžaře jsou nekompromisní. Stop měl třeba muž, který si pokoušel připnout lyže špičkami dozadu nebo dvojice podroušených Holanďanů. Zabavení permanentek nestačilo, lanovkář jim musel stoupnout na lyže. Když odrazil následný útok hůlkami, vzali věc do svých rukou čtyři pořízci z fronty. Cizince odnesli do taxíku a poručili řidiči, aby je odvezl kamkoli, kde nebudou moci lyžovat. "Když je hezky, nahoře se krásně sedí u bufetu. Jsou případy, kdy je vidíme dopoledne, jak se nechají vyvézt nahoru a pak až odpoledne, jak se opatrně snaží dostat dolů," povídá Ivan. "Jeden nám při sjezdu usnul na kopci a museli jsme ho dolů svážet na saních." "Šichta jak v Kolbence," utrousí v devět večer Pavel. Má za sebou čtrnáct hodin práce. Teď vyklápí každou ze 141 sedaček, aby ráno lyžaři nespočinuli svým pozadím na ledové krustě. Vysílačkou je nahoru ohlášeno číslo, na kterém sedí poslední zákazník. "Dáváme si bacha, ve Švýcarsku prej někoho zapomněli na lanovce přes noc a on umrzl," vysvětluje Pavel. Přes léto dělá automechanika u stavební firmy a na pozemcích vrácených v restituci dobudovává golfové hřiště. "Devět jamek, už splňujeme normy pro závody," těší se, až sleze sníh. V půl desáté je upraveno i nástupiště a okolí a chlapi se jedním autem rozvážejí domů. Zítra na tom velkým kopci Svahy teď patří rolbám, sněhová děla chrlí o sto šest. Továrna na lyžování šlape na plné obrátky. Stejně tak ovšem doprovodné noční programy. Hned v baru u sjezdovky vyčítá diskžokej hostům, že jsou po včerejšku nějací skleslí a zůstávají u piva (velvet a kelt po padesáti korunách), zatímco předchozí noc tekla ohnivá voda proudem. Před vchodem je zaparkovaný snowboard a přes zábradlí zvrací mladík v lyžařských kalhotách. Hospůdka U sousedů je narvaná místními (gambrinus za dvacet). Opilá mladá žena loudí panáky, číšník to komentuje slovy: "Vy byste měla bejt za dámu, a ne každej den na šrot". Čtyřicátník Pavel jí poručí vodku, což je vzhledem k ženině stavu všeobecně hodnoceno jako zbytečná investice. Do hry se vloží starší pán, který zbytečně investoval už předtím a vyzývá Pavla k pěstnímu souboji se slovy: "Já jsem bejvalej havíř a vím, na co mám". "Já bych se kvůli ní nepral, ale postavu má dobrou," vyhodnocuje situaci Pavlův kamarád Roman. Poté stočí řeč na cedulku před záchody hlásající každému, kdo není hostem restaurace, povinnost zaplatit deset korun. "To nemá oporu v zákoně, v hospodě za hajzly nesmíš vybírat." Číšník se zamyslí a praví: "Tak je tam vůbec nepustím a je to". Roman přes den uklízí toalety pod sjezdovkou a nejvíc mu leží v žaludku dámy »který se voní šanelem, bojí se sednout na prkýnko a pak to mám i na zdi«. Rozčiluje ho též platební morálka lyžařů. "Stojí to tři koruny a místo, aby je tam dali, tak ještě ukradnou i pokladničku." O kus dál ve vyhlášeném baru Ragstone panuje zase až kosmopolitní atmosféra. Muzika duní tak, že člověku poskakuje do rytmu i srdce, k barovému pultu se nedá prodrat, baterie lahví snad všech značek se na policích nestačí ohřát. "Vaši fotbalisti nám už lezou krkem a teď je budeme mít i na euru," křičí mi do ucha družný Holanďan v dresu Ajaxu. Ještě dodá, že kdo ví, jak to dopadne na mistrovství a "zítra na tom velkým kopci". Proč Geňa nelyžuje se ženou Zatímco lyžaři vyspávají, lanovkáři jsou v pohotovosti už od šesti ráno, protože v sedm začíná dvouhodinový trénink závodních sjezdařů. Projet lanovku, zkontrolovat, sklopit všechny sedačky. "Nejhorší je mrznoucí déšť. To pak musíme vylézt na všech třináct sloupů a uvolnit lana," říká Luboš. Lanovkáři si s nesčetnými přesčasy a příplatky za víkendy či svátky přijdou asi na osmnáct tisíc hrubého. Kdyby se jim to nelíbilo, čeká na jedno místo spousta zájemců. Sestava je stejná jako včera, jen Ivana vystřídal kolega dřevorubec a špindlerovský usedlík Zdeněk Švancara (48). U vleků a lanovek strávil čtvrt století. "Nejvíc se změnilo vybavení lyžařů, v tom jsme Evropu dohnali hodně rychle. A taky nový lanovky, zasněžování, rolby. Lidi by si to měli uvědomit, než začnou nadávat na ceny permanentek." (Denní jízdenka pro celý areál přijde na 550 korun, týdenní na 2800. Nová rolba stojí osm miliónů, sněhové dělo milión, elektřina, voda na umělý sníh...). Kolem poledne přichází Geňa se známým a jeho partnerkou. Dívka nenastupuje na lanovku bleskově, na její druhý pokus musí Zdeněk zpomalit. "No, viděl?s to někdy?" kroutí hlavou přítel. "Proč myslíš, že nelyžuju se ženou?" praví Geňa. "Jé, pane Genzer, počkejte, já chci jet s váma," volá nějaká žena z fronty. Stane se. "Když je sluníčko, jsou všichni mnohem pohodovější a ani jim nevadí předbíhání," rozjímá Zdeněk "Ale zase se kochají a zapomínají vystupovat, takže každou chvíli zastavujeme a couváme." Pořádně ho naštval chlap, který při čekání sprostě nadával své osmileté dceři, pak se mu nepovedlo nasednout a zase to odnesla dívenka. "Nakonec začal útočit i na mě, tak jsem s ním praštil o zem. A celá fronta mi začala tleskat. Jenže holka najednou obrátila a prej nebijte mi tatínka." K boudě po jediné jízdě přiráží Geňa. "Mohl bych si u vás nechat lyže?"