Utajené království Viktora Koženého

V liduprázdném kraji, mezi kopci Slavkovského lesa, by tajnou vilu Viktora Koženého asi nikdo nehledal. Do člověka, který byl v Londýně schopen utratit statisíce za večeři, nakupoval paláce a jachty by asi nikdo neřekl, že si v západočeském pohraničí opatří dům na samotě, izolovaný od okolí, zapomenutý bohem i lidmi. Nicméně je to tak. Stavení připomíná něco mezi penziónem a vesnickým hotýlkem, leží v naprosto netknutém prostředí, obklopené hustým lesem. Chtěl tu člověk, proklínaný tisíci drobnými akcionáři, odpočívat v lůně přírody? Nebo se tady hodlal oddat relaxování ve vybrané dámské společnosti? Anebo měl za lubem ještě cosi dalšího, co souvisí s minulostí tohoto záhadného a podle mnoha lidí i mystického místa? Podlesí je malá obec poblíž Lázní Kynžvart. Má pár domečků a malou náves s kapličkou, od které se šikmo vpravo vzhůru lomí úzká asfaltová silnice. Ta je v překvapivě dobrém stavu, bez výmolů nebo děr. Táhne se úzkou dolinou ani ne tři kilometry. Je to vstup do jiného světa. Právě tady totiž hodlal vybudovat své tajné sídlo dobře známý finančník polistopadové České republiky, "beranidlo" kupónové privatizace a nynější bahamský rentiér Viktor Kožený... Ve stínu lesních velikánů "Tady se odnepaměti říkalo Na Kňafáku. Stejně o něm mluvil i pan Kožený, když sem jezdil, moc se mu to slovo líbilo," řekl jeden ze zdejších. Nechtěl ale prozradit své jméno. "To víte, tady kolem je tolik divných věcí, že si ho raději nechám pro sebe." Místní lidé vůbec neradi hovoří a když, tak jen pod podmínkou dokonalé anonymity. Příčin je několik - obavy z návratu odsunutých Němců, obavy z velkých peněz, které se kolem jejich kraje a kolem Kňafáku někde daleko ("a hodně vysoko, to tam klidně napište," řekli nám) točí a obavy z toho, že se do hry každou chvíli vloží všudypřítomná ruská mafie z Karlových Varů. Kňafák totiž leží mimořádně výhodně v pomyslném trojúhelníku mezi Františkovými Lázněmi, Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi. Je tady Chráněná krajinná oblast Slavkovský les a platí tu velmi přísné podmínky pro stavbu čehokoliv, jedná se fakticky o stavební uzávěru. Každá zdejší nemovitost má proto cenu zlata, o čemž nepochybně dobře věděl i Viktor Kožený, když, jak zdejší lidé vzpomínají, dům s dalšími stavbami v lesnatém údolíčku kupoval. Skutečné důvody jeho rozhodnutí sice nezná nikdo, ale spekulací o nich je dost. Jednou z nich je i minulost tohoto sídla. Mezi smrky obřího vzrůstu se toho už událo tolik, že by to klidně vystačilo na kroniku rozlehlého města. Důstojníci wehrmachtu i esesáci Dům na Kňafáku má dvě patra, několik přístavků a naproti přes asfaltku k němu patří další dvě nízká stavení. Jedno sloužilo personálu, ve druhém byla vinárna s barem. Celý komplex nechal postavit ještě před okupací českého pohraničí Konrád Henlein, kápo sudetských Němců. K původnímu hospodářskému dvoru přibyly těsně po ní další stodoly, chlévy a maštale tak uspořádané, že z výšky měly tvořit obraz hákového kříže. Kochal se jím prý i Hitler, když si letěl prohlédnout obsazenou Prahu. Kdoví, možná to bylo impulsem k dalšímu využití Kňafáku. Stalo se z něj totiž školící středisko vojsk SS. Podle několika málo pamětníků sloužil celou druhou světovou válku někdejší Henleinův statek k výcviku teroristů a sabotérů, které Němci posílali do týlu sovětské armády a později i do zázemí armád spojenců - USA, Velké Británie a Francie. Místní lesy a divočina kolem zajišťovaly klid a bezpečí "studentům" i jejich instruktorům. Celou oblast Němci tehdy prohlásili za uzavřenou, původní české obyvatelstvo muselo až na pár výjimek pryč. Teprve po válce vyšly některé věci najevo, ale zdaleka ne všechny. V okolí žijí dodnes lidé, kteří si vzpomínají na dunivé detonace "nahoře v kopcích" i na hřmot silných motorů, které kupodivu stály jakoby na jednom místě. "Nikdo zatím neví, co tam pod zemí doopravdy je," svěřil se náš známý. "Povídá se, že Němci tehdy přebudovali staré kutací štoly a k něčemu je využívali. Faktem je, že tam někam do lesů postavili důkladnou silnici." Právě po ní prý Němci těsně před osvobozením, když už Američané měli ve svých rukou Cheb, projeli z Karlových Varů autokolonou s množstvím beden. Snad v ní byl údajně zničený Henleinův archív ze smutně proslulého karlovarského "Hnědého domu", někdejšího sudetoněmeckého ústředí. Každopádně i pod samotným Kňafákem prý rozsáhlé podzemní prostory existují, ale dosud nikdo je neprozkoumal, jsou totiž zavalené a zčásti i zatopené. Chtěl Kožený nacistický archív hledat? Chtěl si tak obstarat informace, které by mu dovolily získat ještě větší vliv, než který v České republice svého času měl? Je pravdou to, o čem se potají šušká - že prý by spousta lidí na vysokých místech mohla být vydírána poukazováním na "válečnou minulost" buď svojí, nebo svých rodičů a jiných příbuzných? Poválečná obnova i destrukce Po vysídlení Němců Kňafák dlouho chátral. Přišel dokonce o část hospodářských budov právě kvůli tomu, co bylo vidět ze vzduchu. Armádní ženisté tehdy pár stodol a stájí odpálili a "háknkrajc" poničili. Celý majetek pak dostala fabrika KOVO z Chebu, jako rekreační centrum. Protože kromě toulek po lesní divočině tu moc možností k rekreaci není, se nějakým převodem dostal do majetku Svazu invalidů. "U nich jsem dělal víc než dvacet let, co sem vozili tělesně postižené na čerstvý vzduch," vzpomíná jinak málomluvný nynější správce Kňafáku Ladislav Wölfer. Žije tu naprosto sám, jen se statným vlčákem a zájemcům o eventuální koupi dům i příslušenství ochotně ukáže. Dnes ho zaměstnává tiskárna cenin Victoria Security Printing, (oficiálně nepatřící Viktoru Koženému), která je vlastníkem Kňafáku. Správce pravidelně třikrát týdně telefonicky hlásí do Prahy, že je všechno v pořádku. Samota mu na mozek, jak sám říká, neleze. Nevadí mu ani vypnutá elektřina, odpojená voda a plyn. "To všechno se dá obnovit, je tu vlastní transformátor a rozvody nejsou špatné, jen filtrační zařízení na vodu by potřebovalo vyměnit." Kdysi tu ale bylo rušno, invalidé totiž po listopadu 1989 pronajali své rekreační středisko trojici mladých podnikavců z Chebu. "Dělaly se tu diskotéky a tržba byla i čtyřicet tisíc za noc. I Němců sem dost jezdilo, hlavně k té zázračné kapličce, co je teď za závorou v lese." Jenomže mladíci od rozdělané přestavby penziónu utekli. Dům je teď prázdný, řeklo by se dutý. Přestože ve Victoria Security Printing nebyli zrovna sdílní a to, že je Kňafák na prodej odmítla pracovnice jejich sekretariátu potvrdit nebo vyvrátit, na prodej nejspíš bude. Povídá se dokonce, že účetně si ho firma cení na téměř čtyři milióny korun, přesněji - o čtyři sta tisíc méně. Prodej Kňafáku (a dalšího majetku) "nepatřícího v ČR" Viktoru Koženému prý organizuje jistý člověk, říkejme mu pan M. Traduje se, že kdysi patřil k rebelům, tvrdě kritizujícím Koženého způsoby kupónové privatizace a snad se i jakoby pokoušel sjednotit drobné akcionáře proti němu. "Víťa ho ale zmáknul na dálku," říká se v některých bankovních kruzích Prahy. "Pozval si ho na Bahamy, dal s ním řeč a než se kdo nadál, je M. členem dozorčích rad i představenstev velmi zajímavých společností a firem, nepatřících Viktoru Koženému. A tlačí na spoustu věcí." Tento fakt mimochodem potvrdil Nedělnímu Blesku vysoce postavený člen vedení společnosti Victoria Security Printing. Zasvěcení také říkají, že prodej "tajné vily" na Kňafáku spadá do řetězce problémů, souvisejících s aktivitou Koženého v Azerbajdžánu. Nějak se tam nepovedla a američtí investoři mu to mají velmi za zlé, prý chtějí zpět velké peníze. Kdoví, možná bude mít část Slavkovského lesa o jednu záhadu víc... Tajemství raketoplánu Těsné sousedství Kňafáku se do podvědomí různých lidí zapsalo ještě nejméně jednou. Místní nepochybují, že to bylo ve spojitosti s "hlínou" a že o tom Viktor Kožený věděl své. Ovšem hlína to byla jen pro laika. Odborníci hovoří o nerudné surovině s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi, wolastonitu, křemičitanu vápníku, po kterém se svého času doslova pídily Sovětský svaz i Spojené státy. Když se z této "hlíny" vyrobí něco na způsob keramických destiček, dokáží doslova ničit a odpuzovat žár. Wolastonit není ani vzácný, ani běžný. Málokde se ale vyskytuje v kvalitě a množství, vhodném pro těžbu. Prý jen na Novém Zélandu a v České republice, u Kňafáku. Nejmenovaný inženýr ze státního podniku Geoindustria, zaniklého v devadesátých letech, potvrdil, že geologický průzkum v této lokalitě počátkem osmdesátých let probíhal. Podílelo se na něm i Národní muzeum. Jeho pracovník tehdy chodil krajem, na zádech měl kožený vak a do něj ukládal vzorky surovin. Jenomže zrovna v té době se v Československu začaly rozmisťovat ruské rakety SS-20 a naši vojáci zkoumali, zda by se daly "zasadit" i do Slavkovského lesa, ke Kňafáku. Celou oblast prý proto hlídali výsadkáři a policie. Ta milého vědce kvůli podezření ze špionáže v terénu zatkla a odvezla na výslech do Karlových Varů. Ovšem tam mineralog vytáhl trumf. "Okamžitě mně spojte s prezidentskou kanceláří v Praze," řekl a nadiktoval policistům telefonní číslo. Ti zkoprněli, ale poslechli. Obratem dostali od vysokého státního úředníka striktní pokyn: "Zadrženého propustit, odvézt zpět na místo a poskytnout veškerou pomoc, o kterou si řekne!" Nic víc prý řečeno nebylo, nikdo nikomu nic ani nevysvětloval, ani nezdůvodňoval. Jen inženýr z Geoindustrie tvrdí: "Technologické zkoušky nalezené suroviny proběhly víc než dobře. Záleželo samozřejmě na síle, vlastně tloušťce destičky wolastonitu. Ale mohu říci, že jsme ji žíhali autogenem, což bylo asi tři tisíce stupňů a její odvrácená strana rozhodně rozpálená nebyla." Dnes už nikdo neví jakým výsledkem tehdejší zkoumání skončilo. Neví se ani to, zda americký raketoplán Shuttle nebo ruský Buran skutečně dostaly izolační obložení ze Slavkovského lesa, od Kňafáku. Jisté je jen to, že tam dodnes stojí vila, koupená podle místních lidí Viktorem Koženým, kteří ho tam čas od času vídali, a že v podzemí kdesi poblíž má být v zemi cosi ukryto. Možná další německý archív z válečné doby. Kdo to může vědět? A co technologie, pomáhající letům do kosmu? Znal ji nynější irský občan Kožený, nebo ne? Jak daleko sahaly jeho plány předtím, než musel z republiky utéci? Slavkovský les je velký a i když se to nezdá, ani zdaleka ještě nevydal všechna svoje tajemství.