Noemova archa přilétla z kosmu

Tajemství potopy a Noemovy archy trápí lidstvo již celá staletí. Skutečně v historických dobách postihla naši planetu obrovská záplava, ve které zmizely i nejvyšší hory? Mohl Noe postavit loď, která byla schopná převézt všechno živé tvorstvo? Francouzský vědec Robert Charroux tvrdí, že zmínky o arše vyprávějí o katastrofě na jiné planetě, ze které lidstvo pochází, a archa byla kosmická loď, na které se poslední zbytky obyvatelstva zachránily v kosmu, aby pak osídlily Zemi. Podle biblické zprávy se potopa odehrála v dobách, kdy již na naší planetě existovaly civilizace schopné stavět města. Vědci však zjistili, že k poslední "potopě" došlo před více než 10 tisíci lety, kdy pozvolna tály ledovce. "Potopa, která by v lidské historii zaplavila nejvyšší hory, je absurdita," vysvětlují ve své knize "Soumrak kouzelníků" i čeští odborníci docent Zdeněk Kukal a RNDr. Jaroslav Malina. Originální vysvětlení nabídl francouzský badatel Robert Charroux. "K potopě nedošlo na naší planetě," prohlašuje. "Jde o popis tragédie, k níž došlo v hlubinách vesmíru, odkud člověk na Zemi přišel." Podle Charrouxe není Země kolébkou lidstva. "V legendách po celém světě jsou vzpomínky na zlatý věk, v samotné bibli je toto období označováno jako život člověka v ráji, z něhož byl Bohem vyhnán," tvrdí badatel. Podle něj jsou vyhnání z ráje a potopa vzpomínkou na jednu a tutéž událost. "Adam s Evou a Noe, to vše jsou vzpomínky na skupinu našich prapředků, kteří uprchli ze své domovské planety těsně před katastrofou. Přes tisíce let došlo k jejich deformaci. Lidé vzpomínali na ideální život v supercivilizaci a vysvětlili si její tragédii jako trest. Postupem času se totiž zpráva měnila na legendu, do které byly začleněny náboženské mýty," uvádí příklady Robert Charroux. "Zatímco vyhnání z ráje je stesk po období před katastrofou, potopa je pak jejím popisem. V obojím jsou zmínky o hrůzách. Například Adam a Eva jsou vyhnáni z ráje, který od té doby střeží anděl s ohnivým mečem. V potopě je pak jasně řečeno, že nikdo další než ti, kdo uprchli v arše, nepřežil. To je popis celoplanetární katastrofy," uzavírá Charroux. Rekonstrukcí mýtů o zlatém období i o záplavě, kreslí Charroux tento obraz. V kosmickém prostoru některé z hvězd došlo k situaci, kdy se tamní Slunce přeměnilo v supernovu. Došlo tak k obrovskému výbuchu, který celou planetární soustavu spálil. Když týmy vědců připravovaly záchranu, planeta se sjednotila k stavbě obří lodi. "Katastrofa se blížila a mezi lidmi nakonec propukl zmatek. To jsou vzpomínky, které se v bibli dochovaly jako líčení stavby tzv. Babylónské věže," vysvětluje Charroux další z tajemných textů. "Vesmírná loď na překonání mezihvězdných vzdáleností musela být obrovská. Domnívám se, že šlo o desítky kilometrů velký asteroid, do něhož byly zabudovány motory a v jeho vnitřku bylo postaveno obrovské město," líčí podrobnosti Robert Charroux. Tento kolos pak odletěl do kosmu, aby po tisících letech dorazil do naší sluneční soustavy. Během tohoto obrovského období však lidé na palubě začali zapomínat na původní katastrofu a nahradili oheň vodou. Přesto dodnes v bibli zůstala zmínka o plamenné potopě. "Přijde den Páně, kdy nebesa se v žáru ohně rozplynou a celá země bude spálena." (2. list Petrův 3:10) Charroux soudí, že v době, kdy řízený asteroid prolétal sluneční soustavou, podařilo se gigantický kolos nasměrovat k Zemi. Místo zaparkování na oběžné dráze a postupného výsadku obydlený asteroid narazil do naší planety. K této tragédii došlo před 60 milióny let a jejím důsledkem bylo vyhynutí dinosaurů. "Část posádky a zvířat se zachránila pomocí malé kosmické lodi, která přistála na hladině moře. Tito lidé pak žili mezi vymírajícími dinosaury. Dokazují to lidské stopy, které se zachovaly ve zkamenělém druhohorním bahně. Jsou tam vedle dinosauřích," předkládá vědec důkazy. "Nevíme, kolik lidí po srážce v kosmické lodi přežilo. Stále více degenerovali, až postupně dosáhli stavu opolidí. Takové stavy degenerace už byly pozorovány v izolovaných komunitách. Pak se vývoj obrátil. A my jsme potomky těchto bytostí. Proto neustále vzpomínáme na zlatý věk, dobu, kdy jsme žili v rozvinuté civilizaci na původní planetě, a věříme, že se tam jednou vrátíme. Z této touhy vznikla všechna náboženství a zmínky o posmrtném životě v nebi či ráji," uzavírá Charroux. Pro jeho teorii svědčí i pozůstatky záhadných součástek strojů, které byly nalezeny ve zkamenělinách z pravěku. "Jde o zbytky satelitního města, které se roztříštilo o Zemi," vysvětluje vědec. "Proto jsou rozptýleny po celém světě."