Rozežral ho streptokok

Přišel o velkou část tváře. Zmítal se v horečkách a ztrácel paměť. Vražedný otok hlavy ho zohavil tak, že k němu lékaři nepouštěli ani jeho nejbližší. Všechno zavinil neznámý tropický hmyz. Jeho štípnutí vyburcovalo k činnosti smrtícího streptokoka, obávaného požírače lidských tkání. Infekční proces byl tak rychlý a bouřlivý, že se František Salátek (35) měnil ve Fakultní nemocnici Na Bulovce v Praze doslova před očima. Když se trochu zmátořil z kómatu, udělali mu lékaři "inventuru". Měl pryč pravou polovinu brady, velkou část horního rtu a nejméně půlku dolního. Celá čelist byla nepohyblivá a necitlivá, odumírala. Toho, kdo smrtící infekci spustil, nikdo nezná. Zamával svými hmyzími křídly, vylétl z kamionu s jižním ovocem a zmizel. Mezi povinnosti člena bezpečnostní služby, kterým František Salátek dodnes zůstal, patří leccos. Na nákladovém nádraží Praha-Žižkov to tehdy, počátkem srpna před dvěma lety, znamenalo i dohled nad otevíráním kamionu s jakýmsi jižním ovocem odněkud z tropů. Snad z Kolumbie, snad z Bolívie. Bylo dopoledne, služba ubíhala spořádaně a klidně a František Salátek se zájmem přihlížel vykládce těžkého nákladního auta. Malému štípnutí pod pravým koutkem úst vůbec nevěnoval pozornost, jenom se ohnal rukou. Právě tento okamžik ale odstartoval lavinu událostí, které ho málem zabily. "Vůbec jsem si toho nevšímal, ani té bolesti hlavy a horečky potom ne," říká dnes člověk, který přežil svoji smrt. "Večer jsem si doma vzal pár paralenů a šel spát." Teprve druhý den, po příchodu do práce a poté, co šéf žertoval na téma jeho očí ("máte je nateklé jako králík, to musel být včera pořádně těžký večer....") začal už zapomenutému štípnutí připisovat větší váhu a svěřil se. Vedoucí ho okamžitě naložil do auta a odvezl na lékařskou pohotovost. "Nasaďte si znovu paralen a v lékárně si kupte mast proti otokům," uslyšeli oba muži. (primářka infekční kliniky nemocnice Na Bulovce MUDr. Hana Roháčová k tomu následně řekla: "Kolegům z pohotovosti nelze nic vyčítat. Infekce, o které je řeč, je natolik vyjímečná, že její příznaky lze v počátečním stadiu přisoudit třeba i nemoci zubů".) Horečka i otok hlavy se ale zvětšovaly a pár minut před půlnocí téhož dne se František Salátek doma zhroutil. "Seklo to se mnou tak rychle, že si vůbec na nic nepamatuji," vzpomíná. "Vybavuji si jenom, že jsem doktory z Bulovky prosil, aby mě co nejrychleji pustili domů, že mám po dovolené a musím do práce." To se stalo 8. srpna, z bezvědomí se pacient infekční kliniky probral o devět dní později. Celou tu dobu strávil na jednotce intenzivní péče, v kómatu, o kterém si lékaři nebyli jisti, jak vlastně skončí. "Pan Salátek měl obrovskou smůlu, ale ještě větší štěstí, že to vydržel," říká dnes primářka Roháčová. Podle ní se jednalo o neuvěřitelnou a naprosto mimořádnou souhru náhod. K životu se totiž po "štípnutí" neznámým hmyzem probudila streptokoková infekce. "Streptokoka na sobě nebo v sobě nosí řada z nás. Může žít v dutině ústní nebo na pokožce a nemusí nutně škodit. Když ale jsou vytvořeny příznivé okolnosti k růstu této bakterie, je poničení lidského organismu velmi závažné a mnohdy i nevratné," vysvětlila lékařka s třiadvacetiletou praxí, kterou věnovala boji s infekčními chorobami. Její pacient, který se pral o život, dostával masivní dávky antibiotik, desítky infuzí a roztoků k podpoře krevního oběhu. U jeho lůžka se v pravidelných intervalech střídali lékaři se sestrami až se nakonec vývoj zhoupl k lepšímu. Začalo být jasné, že pacientovi, kterému odborníci dávali pětiprocentní šanci na přežití, naděje pro život pozvolna roste. František Salátek tuto etapu boje o život zvládl díky své kondici, získané sportem. Kdysi kopal za Motorlet Praha, už jako žák, a dotáhl to až k dospělým hráčům. "Fotbal mi vlastně zachránil život, měl jsem trénovanější a tím i odolnější srdce, než většina ostatních. Ti by podle doktorů nepřežili," říká dnes. Ale vyhráno ještě zdaleka neměl... Někdejší fotbalista zhubl za dva měsíce v nemocnici o dvacet kilo, musel se znovu začít učit chodit, mluvit i jíst. Když se po dlouhém bezvědomí probral, shromáždili se lékaři u jeho postele a čekali, co a jak řekne - obávali se poškození mozku. Všechno bylo v pořádku, ale pouhých pár dní před propuštěním domů přišla další rána. Zápal plic byl podle Františka Salátka v některých momentech k nesnesení. "Probodávali mi hrudník jehlami a odsávali z plic vodu. Někdy jsem si přál být znovu v bezvědomí." Nakonec i to zvládl a mohl domů. Ale jen nakrátko. "Už na infekční oddělení za mnou skoro každý den chodil nějaký doktor a dlouho a zkoumavě si mě prohlížel. Moc toho nenamluvil a já vůbec nevěděl, o koho jde." "Nemluvný" lékař se nakonec představil jako primář kliniky plastické chirurgie Peter Ondrejka. Právě on a jeho kolega Michal Šamudovský zahájili druhé kolo Salátkova návratu do života. "Vypadal jsem hrozně, postiženou část hlavy a tváře jsem měl sice v obvazech, ale když mi je sundali, ani jsem nechtěl zrcadlo. Takový Quasimodo by vedle mě musel vypadat jako fešák." Primář Ondrejka a jeho tým operovali pacienta celkem pětkrát a ještě nejméně dvakrát budou. "Za šest let, co působím na Bulovce, jsem tak těžký případ měl jen dvakrát," vzpomíná primář. Podle něj měl František Salátek po odstranění odumřelých měkkých tkání v celé pravé tváři dutinu, která zasahovala i krk, kde byly vidět pulsující cévy. Po první a velmi složité operaci následovaly další, některým ale už začali lékaři říkat "opakované korekční". Sem patří i rozšíření dolního rtu tak, aby se ústa mohla normálně otevírat, ale bylo toho mnohem víc. "Brzy k nám pan Salátek přijde na kontrolu a pak stanovíme další postup. Nevylučuji, že to může vypadat na trvalou invaliditu," shrnul primář Ondrejka. To si ale jeho pacient nepřipouští. "To se ví, že se lékařům podřídím, primář je super chlap a já nebudu sám proti sobě. Ale snažím se, abych žil jako ostatní." Zatím to jde. Smrt, která byla tak blízko, připomíná dvaceticentimetrová jizva, táhnoucí se od pravého ucha přes krk k bradě a její menší, asi pěticentimetrová "sestra". Ta půlí tvář od koutku úst k témuž uchu. Pokožka tváře je úplně necitlivá, nereaguje na nic. "Snad jenom na pořádnou ránu pěstí," žertuje František Salátek. Kolegové z práce ho berou takového, jaký je. "Když se k nám vrátil, přece jenom byl trochu jiný," vzpomíná jeden z nich. "Rukou si pořád zakrýval pravou půlku tváře a když pil, bylo mu hanba že jsme viděli, jak mu voda teče koutkem úst zpátky ven. Ale teď už je v pořádku." Příběh Františka Salátka, jak mu kamarádi říkají »zázraku na dvou nohách«, může prožít kdokoliv, stoprocentní ochrana před touto infekcí neexistuje. To, že bouřlivou reakci streptokoka způsobil dovezený tropický hmyz, je možná náhoda, kterou téměř nikdo z oslovených lékařů nevztahuje na měnící se klima, na oteplování planety. Přesto však jeden z nich, který nechtěl být jmenován, to nevylučuje. "S jistotou se k tomu ale budeme moci vyslovit snad až za několik let. Zatím lze odpovědně prohlásit pouze to, že hmyz, o kterém hovoříme, může v našich podmínkách žít jen velmi krátce, chladnější počasí ho zahubí." Ještě předtím ale může »potkat« kohokoliv z nás....