Páni popeláři!

...občas jsou občas od popela, kyseliny sírové i lidských výkalů V pracovní smlouvě mají napsáno popelář. V kolik vlastně vstávají? Co všechno najdou v popelnicích? A co se stane, když na třídicí linku vysypou úplně slisovaného bezdomovce? Řídit auto po pražských ulicích je zatím radost. Provoz je tak bezproblémový, jak jen lehce před půl šestou ráno může být. Až za takové tři čtyři hodiny zhoustne natolik, že proplést se úzkými dejvickými ulicemi s 2,5 metru širokým popelářským vozem bude vyžadovat nejen kus řidičského fortelu, ale i pořádnou dávku trpělivosti. Je totiž jen málokdo, kdo by s ledovým klidem mávl rukou nad všemi těmi cvoky za volantem, kteří se s troubením přetahují o kousek místa v zácpě nebo parkují tam, kde by to nikoho normálního vůbec nenapadlo. Popelářům, kteří dnes budou odvážet odpad z části Prahy 5 a 6, začíná šichta dlouho před šestou. To se po svých nebo tramvají dopraví do vytyčeného rajónu, vyfasují objemný svazek klíčů od domovních dveří a začnou ze sklepů a dvorků vynášet plné popelnice na chodník. Popelářský vůz přijede v šest hodin, až skončí noční klid. Popelnice s posilovačem Také provozní mistr Rostislav Radke, který dnes šéfuje pěti popelářským vozům a šestadvaceti lidem, musí být v práci od časného rána. Klíče od domů totiž popelářům předává osobně. "Už se nám jednou stalo, že jsme o ně málem přišli. Jeden popelář odložil na okamžik klíče na víko popelnice, a když se za chvilku vrátil, už tam nebyly. Popadla je nějaká paní, která si myslela, že jsme je tam zapomněli. Naštěstí nám je vrátila, jinak by to byl pěkný průšvih," vysvětluje Rostislav Radke. Mluvit s ním je příjemné, ale dokáže být i docela tvrdý. "Hej Dane, seber ten papír," křikne na kluka, jemuž při nakládání popelnice upadne kus špinavých novin. U Pražských služeb, které odvážejí odpadky z většiny metropole, pracuje popelář Daniel Zemen třetí rok. "Do práce vstávám o půl čtvrté. Už jsem si docela zvykl," říká. Popelařina mu jde fortelně od ruky. Když kutálí klasické kulaté popelnice (zvládne dvě najednou), vypadá to velmi jednoduše - jako když otevřenou dlaní točíte volantem s posilovačem. Zato když to zkusí amatér, je to jako hodně nešikovné zápolení s kolem od trabanta. U zadní části popelářského vozu to jde jako po drátkách. Přikutálet popelnici, zaháknout úchyty do speciálních drážek, stisknout páčku. Počkat, až popelnice vyjede nahoru a překlopí nevábný obsah do popelářského vozu. Zkontrolovat otvorem v boku auta, zda je prázdná, a pak ji páčkou stáhnout zase dolů. Mezitím lis uvnitř vozu stlačí odpad na placku, aby se toho dovnitř vešlo co nejvíce - klidně i dvanáct, třináct tun. Celkově to vypadá jako brnkačka, ale to by člověk nevěřil, kolik se za tím vším skrývá tvrdé práce. "Když někdo vyhodí třeba stavební suť, váží popelnice klidně i padesát kilo. A když jich kluci mají vynést z domů čtyři stovky, je to docela fuška," vysvětluje vedoucí dejvické provozovny František Babka. Každý člen popelářského týmu - Pražské služby mají každé ráno v ulicích na tři stovky popelářů a sto vozů - proto musí mít slušnou fyzickou kondici. "Nesmí je bolet záda ani nohy, ale při přijímacím pohovoru kvůli tomu nezvedají činky ani neběhají stovku." Přesto je o práci popeláře zájem. "Momentálně máme plný stav. Jsou to kluci od dvaceti až do padesáti let. Někteří u nás pracují třeba i třicet roků. Stále jim říkáme popeláři, i když s popelem dnes vlastně už vůbec nepracují. Těžko říci, jak je nazvat jinak. Možná specializovaní pracovníci svozu odpadů," říká s trochou nadsázky Petr Zvejška, ředitel odštěpného závodu Pražských služeb, který se odvozem a recyklací odpadu zabývá. Mzdy popelářů se přitom pohybují kolem 10 tisíc korun čistého. Jasně, mohou si něco přivydělat popelařením o víkendech, ale stejně jsou pod celopražským průměrem. Už dávno neplatí, že co popelář, to kriminálník a opilec, který si dá za směnu osm deset piv a pak jde úplně zmotaný zase pracovat. "Za posledních deset let se to hodně změnilo. Kluci si dnes práce váží. Neexistuje, aby mi někdo přišel do práce namol," rezolutně tvrdí provozní mistr Rostislav Radke. Motor v kontejneru Je lehce před desátou a popelářský vůz je nacpaný k prasknutí. Jeho řidič Jan Kottink teď sám zamíří do spalovny v Malešicích. "Mám to tak na dvě hodiny, Praha je úplně zacpaná. Kluci mezitím zanesou prázdné popelnice zpátky do domů a možná jim zbude chvilka na svačinu. Chodí tady kousek do jídelny na čaj nebo na polévku. To, co jsme od rána absolvovali, je čeká ještě jednou." Jan Kottink kroutí za volantem popelářského vozu třináctý rok. S přestávkou, ale přesto třináctý. "Dříve jsem jezdil trambusem, teď je to mercedeska. To je, panečku, rozdíl," pochvaluje si. Zato pražským řidičům dost často nemůže přijít na jméno. "Musíte být kliďas. Nervák, který by stále třískal do volantu, by tady dlouho nevydržel. Lidé jsou hodně drsní. Nejhorší jsou takoví ti podnikatelé. Bývají hodně agresívní. Člověk si vyslechne ledacos." Popeláři mají jiná trápení. Lidé jsou totiž schopní vyhodit ledacos. "Takový blok motoru, to je ještě legrace. Horší jsou autobaterie. Jednou se stalo, že lis baterii zmáčkl, kyselina sírová vystříkla a poleptala popeláře," vzpomíná Rostislav Radke. Starosti jsou i s kontejnery na papír. Teď v zimě v nich totiž přespávají bezdomovci, kteří se vždy zahrabou až na dno a přikryjí se papírem. "Je tam čisto a teplo. Někdy jsou tak opilí, že si vůbec nevšimnou toho, že je nakládáme. Jednou jsme bezdomovce přehlédli a lis ho rozdrtil. Přišli jsme na to, až když jsme slisovaného bezdomovce vysypali na třídicí linku. Hned tam byla policie," vzpomíná na smutné chvíle František Babka. Na mrtvoly však popeláři většinou nepřicházejí. Ani dílo pověstného řezníka, který rozházel kusy lidského těla do popelnic na Vinohradech, jim neprošlo rukama. Takové věci nacházejí šťourači - lidé, kteří hrabou v popelnici ještě před tím, než do ulic vyjedou popeláři. Popeláři pečlivě prohlížejí hlavně kontejnery s tříděným odpadem, protože třeba do skla občas lidé hodí pytel se škvárou nebo s cementem, který znečistí celý odpad i popelářský vůz. "Jednou se stalo, že do popelnice někdo vyhodil silný černý igelitový pytel, důkladně zavázaný. Popeláři do něj jen lehce šťouchli a pak ho naložili do vozu. Jenže nahoře u vozu se igelit roztrhl a na kluky se rozprskl celý pytel výkalů a postříkal je od hlavy k patě. Někdo prostě čistil žumpu a lidské fekálie nalil do pytle. Popeláři byli tak naštvaní, že se na práci chtěli vykašlat. Nakonec jsme jim přivezli čisté šaty a šichtu dodělali," vzpomíná František Babka. Pozor, nebezpečí! Čas od času dojde v popelářské obci ke smutné události. Například nedávno v Údolní ulici v Brně. Do popelářského vozu narazila dodávka a přimáčkla popeláře k autu tak, že na místě zemřel. "I v Praze jsme měli podobný případ. Do zadní části popelářského auta vlítl ve velké rychlosti Peugeot. Náš popelář se v té chvíli znovu narodil. Pár vteřin předtím totiž z místa střetu odkutálel popelnici. Kdyby se jen chvilku zdržel, bylo by po něm." Popelářská vozidla jsou přitom označena výstražnými majáky. "Zezadu svítí jako vánoční stromeček a posádky mají pracovní oděv s reflexními pruhy, aby byly vidět na dálku," kroutí hlavou František Babka. I další bezpečnostní opatření jsou velmi přísná. "Kluci třeba nesmějí stát na stupačce, pokud auto jede vyšší rychlostí než 15 kilometrů za hodinu. A před každou křižovatkou musí vůz zastavit a popeláři silnici buď přejdou pěšky, nebo nasednou do kabiny k řidiči. Před pár lety jsme totiž měli smrťák na Strakonické ulici. Do popelářského vozu narazil osobák. Náraz vyhodil popeláře ze stupačky tak nešťastně, že si zlomil vaz." Perličky z popelnic * Zhruba před měsícem se ozvala zoufalá trafikantka z Dejvické ulice. Schovávala tržbu před zloději do koše a vždy ji přikryla starými novinami. Pak ji ale vystřídala nezkušená kolegyně, která koš i s penězi vysypala. Odpad bohužel skončil na skládce. Tam byly odvezeny i rodinné šperky, které omylem vyhodila postarší dáma z Prahy 6. "Chtěla je vlastnoručně vyhrabat. Divil bych se, kdyby něco našla," říká mistr Rostislav Radke. * Do dejvické provozovny přiběhla žena z Bělohorské ulice, že synovi omylem vyhodila důležité dokumenty v černé diplomatce. Dispečer okamžitě přivolal sběrný vůz na centrálu a popeláři z něj vysypali veškerý odpad na zem. Diplomatku skutečně našli. "Žena byla tak šťastná, že nám pomáhala lopatami naházet odpadky zpátky do auta a zamést bordel," směje se František Babka. * Jednu z největších cenností našli popeláři zhruba před šesti lety. V popelnici se válel zánovní přenosný počítač. Dnes už si ale nevzpomínají, zda si pro něj někdo přišel. V kanceláři provozního mistra Radkeho je však celá řada drobností, které lidé vyhodili - například půlmetrový model krásné plachetnice. Naopak nejnechutnější věci nacházejí popeláři v kontejnerech u restaurací. Kuchaři do nich totiž házejí potraviny, i když to nesmějí. Popeláři pak mají strach, aby na ně z popelnice nevyskočil potkan a nepokousal je. Dejvická směna v číslech * 5 popelářských vozidel, doprovodný vůz * 26 popelářů a řidičů * 48 zanášecích domů * 74 klíčů * 224 popelnic o objemu 110 litrů * 12 popelnic o objemu 120 litrů * 95 kontejnerů * 124 hranatých nádob o objemu 240 litrů POPISKY Daniel Zemen popelaří už třetí rok. Kluci od popelnic dřou za každého počasí, a tak je často sklátí chřipka. Hrozí jim i další nebezpečí, třeba od vyhozených injekčních stříkaček narkomanů. Daniel, který má doma manželku a sedmiletého syna, má zatím štěstí. "Zato parťák Ota, který je teď nemocný, před dvěma měsíci uklouzl při vystupování z kabiny. Měl otřes mozku," připomíná. Také Zdeňku Kopsovi jde práce od ruky. Třetí v popelářské partě je zatím nováček, proto má starší oranžovou popelářskou vestu. Pokud se osvědčí, dostane i on pracovní oděv s reflexními pruhy. Tušili jste, že jejich rozměry a umístění musí být v souladu s normami Evropské unie? Popelnice jsou dnes většinou plastové. Když někdo vyhodí žhavý popel, začne hořet popelnice a ne drahý popelářský vůz. "Už se nám stalo, že jsme hořící odpad museli vytlačit z auta na vozovku. A pak jsme to do večera uklízeli." Hlavní práce se dělají ve všední dny ráno. Výjimkou je centrum Prahy, kde se odpad sbírá i večer. A v některých částech metropole, například v Řepích, jezdí popeláři i o víkendech. Foto Blesk - ????????