Alcatraz: Ráj perverze v Praze

Z přítmí zšeřelé chodby vystupuje silueta dvou mužů. Vášnivě se líbají, aby si po chvíli jeden z nich klekl na všechny čtyři a zpestřil milostné hrátky homosexuální praktikou. V kleci nad barem visí mladý student stavební průmyslovky, kterého čas od času některý z hostů zatahá za penis. A z privátních kabinek se ozývají hlasy mužů, kteří se věnují sexu. Občas některý z nich prostrčí ruku, ústa nebo pohlaví dírou ve stěně kabinky, aby se potěšil i s někým dalším - i když ho třeba v životě neviděl a ani neuvidí. I to je Alcatraz - klub, který prostě není určený pro konvenční společnost. Zvenčí je nenápadný, zevnitř snad nejperverznější ze všech pražských gaybarů. Jak to vůbec chodí v tomhle vyhlášeném podniku pro homosexuály? Z ulice je to klub jako každý jiný. Možná jen trochu méně nápadný. Obyčejný vývěsní štít, cedule s otevírací dobou. Ale když chcete dovnitř, musíte nejdřív projít chodbou tohohle činžovního domu v Bořivojově ulici na pražském Žižkově a pak úplně vzadu sestoupat k bývalým sklepům a prádelně. Místo klasických dveří je tu fortelná mříž - uvnitř Alcatrazu jich je celá řada. Po zazvonění přichází otevřít přímo majitel klubu Karel Krůza (47). Je to zajímavý člověk. Zvláštní, ale zajímavý. Hosté mu neřeknou jinak než Kája. Je hezky oblečený, nakrátko ostříhaný a opálený. Působí velmi mladě a sympaticky. Avšak pod zdánlivě nevinnou slupkou bije docela tvrdé podnikatelské srdce. A ctižádost a cílevědomost. Možná za to může nešťastné dětství (Karel ho většinou strávil v dětských domovech, ale nerad o tom mluví) nebo těžký život za minulého režimu (za pokus o emigraci, když ho udal jeho vlastní milenec, Karel několik měsíců seděl). Každopádně do prvních dnů roku 1990 vstoupil Karel s pár stokorunami v kapse a s motivací něco dokázat. Procestoval půlku světa, zajišťoval turistům pobyty v Praze a hlavně - začal provozovat dnes asi nejlepší klub pro homosexuály v Praze. "Za dva měsíce tomu budou tři roky, co jsme poprvé otevřeli pro veřejnost," říká. O poměrech v Alcatrazu i o vlastní orientaci hovoří se sympatickou, leč nezvyklou otevřeností. Tak nezvyklou, že se i tužka zdráhá ta slova napsat. "Poslední dobou si vybírám hlavně kluky, ale jinak jsem spíše bisexuál - na muže i ženy. Léta letoucí jsem ženatý, podívej," říká a stahuje z prstu snubní prstýnek. I když je sám na muže, neváhá použít silnější označení pro homosexuály - třeba buzny, buzíci. "Tenhle byznys nemůžeš dělat pouze pro peníze. Jen v poslední době zkrachovalo na Žižkově deset buzních podniků. Z jednoho za mnou dokonce přišli, jestli bych jim nepůjčil na nájem za klub. Řekl jsem jim: Kluci, jste moc krásní, rozdal bych si to s vámi, ale peníze vám nepůjčím. Prostě kdo chce rychle vydělat, tak to rovnou může zabalit." Naráží tím na to, že on sám věnoval klubu Alcatraz léta života. A pořádný balík peněz. Rekonstrukce zanedbaných sklepních místností ho přišla prakticky na celé jmění. A na klubu to je znát. Klidně by tady mohla být luxusní pizzerie nebo restaurace pro náročné. Interiéry mají klenuté stropy, bary jsou z kamene. Místo dveří jsou mříže. O dýchatelno se stará vzduchotechnika. Výzdoba připomíná vězení. A nebo dobu inkvizice. Nechybí kozy na mučení, pouta na zdech, kříže ke křižování, klády na spoutávání lidí. "Mám tu i dvě klece. Třeba v téhle byl na Silvestra dobrovolně zavěšený nahý kluk. Visel nad barem a hoši mu nahoru podávali pivo, panáky nebo chlebíčky." "Když se party rozjede, tak si to někteří rozdají i na stole. Zrovna teď v sobotu tady dováděli tři kluci. Dva se střídali na jednom frajerovi." O Alcatrazu se občas říká, že je nejtvrdší v Praze. "Spíš bych řekl, že je perverzní. Tady se souloží ne v posteli, ale na palandě, na houpačce, na lavicích. V kabinách po dvou, třech a více lidech. Nebo na gynekologickém křesle. Prostě jak si to kluci dohodnou, tak to mají." Prezervativ se na baru prodává za deset korun. "Nemůžu kluky kontrolovat, jestli si ho nasadili. Ale podle toho, kolik se jich tady každé ráno válí, je celkem zodpovědně používají." "Proč jsem Alcatraz vůbec založil? Dneska si nemůžete vzít domů hošana z ulice - to je o strach. Já jsem si třeba pozval kluka a on mi ukradl třicet tisíc - několikadenní tržbu, kterou jsem nestihl odnést do banky. Jiný mi zase vzal parfém za dva tisíce. Když šli třeba kluci hledat milence na Letnou, dost často je někdo zbil, okradl nebo svlékl do naha. To se v Alcatrazu neděje. To je bezpečný azyl, kam míří lidé, aby tady potkali stejně zaměřené milence. Nestane se, že by omylem oslovili heteráka a uvedli ho do rozpaků," říká otevřeně. Některé z praktik, které jsou v Alcatrazu k vidění, snad hraničí s úchylkami. "Kdybys viděl, s jakými věcmi se tu setkávám," mávne rukou Karel. "Na světě je asi 2700 sexuálních úchylek. Než jsem Alcatraz otevřel, přečetl jsem stohy lékařských knih a sexuologických publikací, abych věděl, co mě tu může potkat." Většina gayů v rozlehlých a členitých prostorách klubu ale vypadá úplně normálně. Prý sem chodí spousta mužů, kteří mají doma ženu a děti. A pak umělci, herci i lékaři. Typická klientala má zhruba od 25 do 40 let. "Nikdo pod osmnáct sem nesmí. Když někdo u vchodu vypadá hodně mladě, musí ukázat občanku. Kdyby sem personál pustil mladistvého, dostane výpověď," dodává Karel Krůza. Osmdesát procent mužů jsou stálí hosté. "Převládají džíny a normální oděv, ale přijdou i buzny v latexových hadřících nebo kluci v kůži. Frajeři se v tom rádi ukáží. I uniformy frčí." Ženy se v Alcatrazu objeví jen zřídka. To když je párkrát do roka smíšená sado-maso party. Jinak mají do klubu vstup zakázán. "Pár se jich sem pokoušelo dostat, ale neměly šanci. Maximálně tady byla nějaká mužatka, kterou jsme omylem považovali za muže. Ale o tom nevím," krčí Karel rameny. V běžném provozu tady proto můžete potkat maximálně transvestity - »transky«, jak jim Karel říká. Tedy homosexuální muže, kteří se převlékají za ženy. "To je docela sranda. Když se kluci připijí, tak transce nadzvedávají sukni a plácají ji po zadečku. Jindy se na ní vrhnou, a když není proti, tak jí to udělají rovnou na stole. Nebo ji položí do houpačky a pár se jich na ní vystřídá." Pro četná sexuální dobrodružství je Alcatraz dobře vybaven. Hlavní místnost je u baru, kde hraje příjemná hudba a na videu běží homosexuální porno. "Kluci většinou korzují po celém klubu. Natřískáno je u nástěnky, kterou si buzny dělají sami. Je to samý penis, co? Na chodbě se seznamují. Osáhnou si prdelky a jdou do kabinek nebo do velkého darkroomu." Velký darkroom (a také tzv. cela předběžného zadržení) jsou místnosti vpravo od baru. Decentně osvětlené, s různým vybavením. Lavice na mučení. Vojenské palandy. Houpačka, na kterou si muž lehne, druhý ho rozhoupá a při tom s ním souloží. Pod postelí leží mohutný válec. "To je na výprask. Kluci ho položí do houpačky, ohnou přes válec hocha a buď mu dají výprask, nebo se na něm vystřídají." V kabinkách na druhém konci chodby to vře úplně jinak. Člověk musí nejdříve projít kolem druhého baru, který dnes nefunguje - maximálně jako improvizovaná postel pro souložící páry. A pak vpadne přímo do jámy lvové. Ve sklepení je rozmístěno patnáct privátních kabinek, každá z černého dřeva. Na chodbě mezi nimi jsou role s toaletním papírem. Dveře do kabinek jdou zavřít napevno - zvenčí nejsou kliky. "Když si to chce někdo rozdat ve dvou, ve třech, ve čtyřech, ať se tam zavře." Mezi dvěma kabinkami je díra jako od datla. "Podívej, co ty buzny udělaly. Původně tu byla jen malá dírka po suku. A kluci ji odškrábali tak, aby se tam daly prostrčit penisy." V jiných kabinkách jsou otvory v úrovni pasu záměrně. "Někoho vzrušuje, když neví, kdo je na druhé straně," komentuje to Karel. Navzdory orgiím, které se tady dějí, je celý Alcatraz jako ze škatulky. A má úroveň. "Úklid není žádná legrace. Ráno se na zemi válejí použité prezervativy, někde je i sperma. Ale každý den to několik hodin uklízíme. Používáme savo, jar a desinfekci. Já si na pořádek potrpím." O hygienu mají postaráno i hosté baru. K dispozici mají nejen čisté toalety, ale i sprchy. Na bezpečí v klubu přitom dohlíží přímo majitel a jeho barmani. Těch je tu kolem šesti a všichni jsou gayové. "Trvám na tom, aby to byli homosexuálové. Ale nikdy jsem s žádným barmanem nic neměl. To tak, připustit si barmana. Práce a zábava, to se nemíchá," zdůrazňuje. Podle něj se během tří let v klubu nestala žádná větší nepříjemnost. "Vzpomenu tak na tři čtyři případy, že tu někdo dělal trochu bordel. Kdysi tady jeden třicátník ukradl patnáct stovek milenci, provoznímu z jednoho velkého pražského hotelu. Našli jsme je u něj v ponožce. Vyřešili jsme to jako vždy. Já nikdy nevolám policajty. Prostě vezmu pendrek a vymlátím to." Na poměry v klubu si nestěžují ani nájemníci domu. "S obyvateli domu vycházím dobře. Když jsem tady začínal, především jsem je všechny začal zdravit. Slušné chování, to je základ, víte. A také pořádek. Když tady bude klid a čisto, nikdo si nemůže stěžovat."