Čtvrtek 1. říjen 2020
Svátek slaví Igor, zítra Olívie
Oblačno, déšť 15°C

Jak žije cirkus v zimě?

2. února 2003
05:01

Mezi Všetaty a Neratovicemi zimuje cirkus Berousek. Nakrmit všechna zvířata dá pořádnou práci.

Na léto čekají cvičená zvířata »od Berouska« v kraji cibule a chemie Obrovská velbloudice se dvěma vztyčenými hrby na zádech se zkoumavě podívala na redakční fotoaparát a vypadalo to, že se nadechuje. "Jděte kus dál," varoval Karel Berousek (54), "když se Pamele něco nelíbí, plive. Má dobrou trefu a bylo by to na vás cítit ještě pozítří." V bývalé cihelně na kraji středočeské obce Přívory mezi Všetaty a Neratovicemi už pár let každou zimu tráví nejen velbloudi Berouskova cirkusu Sultán, ale i další tři desítky jejich cvičených »kolegů«. Ne že by tady řvali lvi nebo tygři, na velké kočky si známá česká cirkusová rodina nikdy nepotrpěla. Dá se tady ale uvidět spousta dalších zvířat, která spolu se svými cvičiteli a pány čekají na jaro. Na další štaci, kdy v cirkusovém šapitó předvedou, co umí. Zatím v Přívorech přečkávají zimu. Jak? Základem dobrého přezimování každého cirkusu je podle Karla Berouska dostatek krmení pro zvířata. "Lidi se v případě potřeby dokážou uskrovnit, ale koně nebo kozičky nezajímá, proč není seno. Proto říkám - krmení je na zimním stanovišti základ." Nasytit takovou spoustu zvířecích žaludků není ale žádná legrace. Do lamy nedostanete to, co vyžaduje opice, velbloudi potřebují čas od času (kvůli pevným kostem) pár litrů přípravku s rybím tukem, z něhož by se zase medvědům udělalo špatně. Péče o zvířata je přitom v zimě mnohem složitější než v letních měsících, hlavně proto, že chybí zelená, šťavnatá píce. Musí se nahrazovat a to dá přemýšlení i shánění. Porce se v zimovišti nepočítají na kila, ale pytle nebo balíky. "Pro většinu našich zvířat je základem krmení seno," říká Karel Berousek. "Od počátku zimy, co tady jsme, to je od konce října, jsme ho zatím spotřebovali dvě stě balíků, každý z nich přitom váží dva metráky. K tomu nepočítaně pytlů krmného chleba. Za celou zimu to bude zhruba 30 - 40 metráků zeleniny a ovoce, asi tak poloviční množství granulí a taky nějaké větve na okus." K tomu je ještě třeba přidat ořechy burské i vlašské, vejce a někdy i minerální lizy hlavně pro koně. Na to všechno (a nejenom na to) musí cirkus v létě vydělat, a tak je Karel Berousek rád, že alespoň zimoviště koupil výhodně, za čtyři milióny. Odhad byl mnohem vyšší, ale svoje sehrály nedaleké Neratovice. Areál o rozloze 30 000 m2 je důkladně oplocen, má i vlastní rybník, a zvířata si čas od času dosyta užijí volnosti. Jenom medvědi, velká láska Karla Berouska, chodí ven na řetězu. V prostorné kleci, v bývalé stodole, »bydlí« všichni tři, přesněji - všechny. Jsou to medvědice Lady, Žaki a Bandi a nebýt jejich současného pána, skončily by zle. Málo se o tom mluví, ale medvíďat je v zoologických zahradách i některých cirkusech nadbytek. Rodí se každým rokem, do svých osmnácti nebo dvaceti měsíců věku jsou roztomilá a lákají návštěvníky. Pak ale začínají víc žrát, není pro ně dost místa, málokterý drezér s nimi dokáže nacvičit číslo dobré k vystoupení pod šapitó. A tak se milá medvíďata prodávají na maso do hotelů a luxusních restaurantů. Právě takovému osudu tři medvědice Karla Berouska před čtrnácti lety unikly. "Byli jsme zrovna na štaci v tehdejší Německé demokratické republice a já se dozvěděl, že jedna zoologická zahrada se chce tří medvíďat zbavit. A tak jsem je koupil, za směšnou cenu 500 východoněmeckých marek za každé zvířátko. V přepočtu to tehdy byly čtyři a půl tisíce československých korun. Od té doby mi dělají jen radost." Medvědice už zcestovaly lán světa. Stalo se, že do letadla v německém Frankfurtu »nastoupily«, když tam teplota ukazovala -18 stupňů. V cílové Floridě bylo +40, ale medvědí trio zvládlo všechno. Karel Berousek dodnes vzpomíná na tehdejší »sukces« v Disneylandu i na ten, který přišel o pár měsíců později v Japonsku, Španělsku, Řecku a na Kypru. Medvěd v zajetí se dožívá třiceti až pětatřiceti let a po všechna ta léta chce Karel Berousek udržet jejich jméno i pověst nejlepších cirkusových medvědů. "Na to všechno se připravujeme tady v Přívorech. Všechna zvířata mají časový rozvrh drezúry, kdy s nimi nejenom opakujeme už zažitá čísla, ale připravujeme nová. Možná i proto naši medvědi v zimě nespí. Já si ale myslím, že dávají přednost plnému břichu, které tu mají každý den," vysvětlil drezér a majitel cirkusu. On sám je představitelem už šesté cirkusové generace rodu Berousků. Celý svůj život tvrdí, že se zvířaty je třeba pracovat lidským citem a láskou, že takto navázaný kontakt si zvíře pamatuje nadosmrti a dokáže se odvděčit. Nikdy prý své svěřence neuhodil... "Stačí zvýšit hlas, změnit intonaci a zvíře svoji chybu pozná. Když ví, že to s ním člověk myslí dobře, napraví ji a pracuje dál s chutí," vysvětlil Karel Berousek. Zatím se mu jeho přístup osvědčil. Zvířata v klecích nebo ohradách přívorského zimoviště, když je oslovuje, reagují na jeho hlas s viditelným nadšením a přítulností. Medvědice se snaží přitlačit se co možná nejtěsněji k mřížím, lísají se jako kočky, div nepředou. Opičí »důchodkyně«, paviánka Betty, známá z filmu i televize, víská pána jednou packou na hlavě a druhou si cpe do úst vlašské ořechy. Na zvuk jeho hlasu přiběhnou k roubení ohrad uvnitř bývalé cihelny kamerunské kozy i shetlandští poníci, nejmenší v Evropě, kteří v kohoutku měří jen sedmdesát pět centimetrů, i lama se uráčí přijít blíž. Jen tři velbloudí matróny, Aiša, Sára a Pamela, původem z ruské Astrachaně, jsou zdrženlivější a »roztají« až venku ve výběhu. Na okraji Přívor už vrostla do země svérázná komunita možná ukázkového soužití zvířat a lidí. S každým rokem se bude rozrůstat, napřesrok přibude krytá hala pro nácvik drezúry i za velkých mrazů. Plánů i energie má Karel Berousek víc než dost.

Další videa
Články odjinud