Vánoce, Vánoce přicházejí... Do Ruska

Utrácejí statisíce, ačkoliv je svět považuje za chudáky. Vybírají parfémy renomovaných značek a zkoušejí oděvy z těch nejlepších návrhářských dílen. Moskvané, konkrétně ti bohatší, jsou totiž stále v jednom velkém předvánočním kole. A tak zatímco u nás připomíná Vánoce už jen ztvrdlé cukroví na stole a stromky odhozené u popelnic, v osmimiliónové ruské metropoli jsou svátky na spadnutí. Tedy alespoň ty pravoslavné, které se konají s dvoutýdenním zpožděním za těmi našimi. Jak to vlastně v těchto dnech vypadá v předvánoční Moskvě? Jaké dárky kupují ruští milionáři i místní chudina? A opravdu jsou ulice stále tak nebezpečné, jak se traduje? Je to zvláštní pocit, vystoupit z letadla na moskevském mezinárodním letišti Šeremetěvo II. Člověk odkojený televizním zpravodajstvím a neznalý místních reálií vidí v každé uniformě zkorumpovaného grázla od policie a v každé napřažené náruči hrozbu ruské mafie. Vždyť v Rusku a Moskvě zvlášť lidský život nic neznamená, říká se... A přitom ta napřažená náruč patří třeba taxikářům, kteří se »jen« snaží obrat neznalé turisty o pár dolarů výměnou za svezení nepohodlnou ladou blíž k vánočnímu centru Moskvy. Smlouvat se začíná na 75 dolarech, ale cena se dá srazit klidně i na třetinu. Autobus - promrzlý staříček Ikarus, jaký se ještě před pár lety proháněl i po českých silnicích - se kodrcá k nejbližší stanici metra za sedm rublů, což je zhruba sedm korun. Pojem »nejbližší« ovšem znamená v Moskvě zhruba totéž, co v Praze »pekelně daleko«. A tak řidič poslušně dupe na plyn i na brzdu a výběrčí jízdného obchází nové cestující přes tři čtvrtě hodiny. Pasažéři si mezitím mnou prokřehlé ruce, prohlížejí právě nakoupené dárky a nebo si v zamrzlých oknech dělají pěstí kolečka, aby se alespoň na chvíli zabavili koukáním na nevzhledná moskevská předměstí. Šedivé paneláky jsou snad ještě smutnější než u nás a jejich okna jen sem tam osvětlí blikající vánoční řetězy. Odvrácená tvář Moskvy má podobu statisíců lidí s příjmem klidně pod 30 dolarů za měsíc a budoucností, o které se rozhodně nedá mluvit jako o nadějné. "Periferie opravdu není místem, kterým by se Moskva mohla chlubit. Žije se tu snad ještě hůř než na venkově. Pro lidi bez slušného příjmu je totiž Moskva extrémně drahá. A tak v paneláku topí dřevem, jedí suchý chléb, zapíjejí ho domácí pálenkou a přes den se v metru snaží prodat proutěné košíky, domácí zvířata či třeba falešné univerzitní diplomy. A nebo co dům ještě dá," přiznává prodavačka Olga Kramská. Stačí ale ve stanici Rečnoj Vakzal vstoupit do podzemí a přepravit se metrem o pět šest stanic dál - třeba na Náměstí Revoluce - a obraz chudé »panelákové« Moskvy se rázem změní. Tady, na dohled od Kremlu, je nadějnější tvář ruské metropole. Mladá, půvabná Moskva plná obchodů, restaurací a firem. A předvánoční horečky. V ulicích visí barevná světla, stromy jsou plné svíček. Na městě je v téhle době vidět ruka starosty Jurije Lužkova. Ten přikázal »osázet« Moskvu 50 vánočními stromy. A vyzdobit každý obchod pod hrozbou pokuty... Jedním z oblíbených center předvánočních nákupů je obrovský obchodní dům GUM na Rudém náměstí. Je v tom zvláštní symbolika. Na jedné straně náměstí jsou červené zdi Kremlu a mauzoleum s Leninem (je žlutý, jakoby byl opravdu z vosku) - připomínka starých časů. A na druhé straně je GUM - symbol luxusu. Kdysi se tu v nevětraných dřevěných kotcích prodávaly teplákové soupravy známé ze spartakiád a snad jediným kvalitním zbožím tu byly hodinky. Dnes tady Děda Mráz a jeho »vnučka« Sněguročka zhlížejí z billboardů na opravené obchody s luxusním koženým zbožím, drahými suvenýry nebo koberci z daleké Persie. Bohužel, jen málokdo z Rusů tu může utratit nějaký ten rubl. GUM je totiž jen pro bohaté. A tak tu není problém narazit na obyčejné Rusy, kteří se sem přišli ohřát a teď smutně postávají před výlohami s výmluvným předvánočním symbolem »za pět minut dvanáct«. Jen sklo je odděluje od bohatých šťastlivců, tzv. »nových Rusů«, kteří si mohou dovolit utratit za beranici z pravého norka i šest sedm tisíc rublů. "Jistě, že by se mi taková čepice líbila. Ale koupit si ji nemůžu. Vždyť je to můj měsíční plat," rozčiluje se řidič autobusu Sergej Irge. A tak zatímco jeho bohatí sousedé kupují svým blízkým nové džíny, v Rusku velmi oblíbené kožichy, drahé hračky nebo třeba jantarovou skříňku za milión korun, Sergejova rodina si musí vystačit s levnějšími dárky z tržnice u stanice metra Semjonovskaja. "Manželce jsem koupil bundu za 750 rublů, vypadá jako kožená. Pro syna mám zase lovecký nůž. A pokud jde o mě, postačí mi nové teplé boty a pár rukavic. Hlavně, že je teplo," říká Sergej s trochou ironie...