Život prodal na pět let

Žoldák z Ostravy chce začít nový život! Jen málo Čechů dostalo šanci sloužit v legendární Cizinecké legii. Elitní francouzská jednotka se přesto stala na pět let "domovem" třicetiletého Marka z Ostravy. Jak se dostat mezi žoldáky? Jak přežít nejdrsnější vojenský výcvik? Jak se změní život vojáka určeného pro peklo? "Chci o legii zveřejnit pravdu!" ozval se v telefonu mladý hlas muže, jenž nechce - a ani nemůže - ukázat skutečnou tvář ani jméno. Služba v cizím vojsku je totiž v České republice trestný čin, totožnost, pod níž slouží "galskému kohoutu", je rovněž tajná. Proto si vybral pseudonym Marek. "Doslova jsem odtud utekl. Měl jsem své důvody," líčil někdejší profesionální voják tuzemských branných sil. Rozhodně k nim podle něj nepatřily trable se zákonem - legie si totiž prověřuje žadatele o vstup do svých řad. "Gestapo. Tak se tomu říká. Když vás někde hledají, vydají vás Interpolu," upozornil. Doma Marek nechal nic netušící rodiče, dívku a přátele. "Kamarádi to většinou neví. S některými se nesmím ani vidět. Přítelkyně na mě čeká," líčil mladý muž. Prošel drsným přijímačem a výcvikem, stal se třetím nejlepším rekrutem ze své skupiny a pak nafasoval "képi blanc" - známou legionářskou pokrývku hlavy. Pak si sám vybral, že půjde k regimentu pěchoty. "Fyzická dřina. Nošení kamenů je běžné a nadává se ve všech světových jazycích. Jako nováčka vás využívá ke svým službám každý, od kaprálšéfa až po poručíka," tvrdil Marek. Než si mohl dovolit říkat legionář, musel se naučit plynně francouzsky. A to včetně zpěvu bojových písní do rytmu tradičních pochodů "Légion Etrangére". "Já jsem se do basy nedostal, ale vězení tam může být i za maličkost. Fyzické tresty? To ne, ale člověka deptají psychicky," pokračoval Marek. Dezerce podle něj nejsou žádnou výjimkou - jak z výcvikového střediska pro rekruty, tak od samotných regimentů! Před slavnostním převzetím bílé "képi" a podepsáním pětiletého závazku se však může každý rozhodnout, že s legionáři skoncuje. Našince a všechny východoevropany tam prý berou stále jako "komunisty". Pravdou ale je, že vojáci slovanského původu drží při sobě. "Říkává se, že legie je jedna velká rodina. Nesmysl, až tak se to nedodržuje. Do boje půjdou ale všichni najednou a budou se bít do posledního muže," uvedl český legionář. Z národnostního hlediska je cizinecká legie stoprocentně cizinecká. Některé národnosti si sice do noty nepadnou, avšak bez problémů vedle sebe slouží černoch s bělochem či Žid s Arabem. "Roma jsem tam ale nepotkal," poznamenal s lehkým úsměvem Marek. Za sebou má už čtyři roky služby Francii. "Nikdo okolo mě nezahynul ani se nezmrzačil. To je další lež, kterou o nás slýcháváme," řekl voják s poddůstojnickou hodností. Než ji získal, prošel nasazením v africkém Senegalu či balkánském Kosovu. "Stálo mě to být dobrý!" vysvětlil a zavzpomínal na setkání s českými posádkami na rallye Paříž-Dakar či na povinná pijácká posezení přezdívaná "organizovaná radost". "Pitky se dokážou i znechutit..." podotkl k tomu. A co mu Cizinecká legie nejvíc dala? "Snad jazykovou znalost. Je tam tvrdý výcvik a tvrdý život, takže by na místě byla otázka, co mi vzala. Určitě čas, který jsem mohl strávit doma," svěřil se Marek. Co bude za asi rok, kdy mu vyprší lhůta služby, zatím neví. Po propuštění z legie smí deset let ve Francii pracovat - a zaměstnání prý bez větších potíží sežene. Může si zažádat rovněž o občanství. Legii mu budou připomínat nejen zážitky, ale také pamětní medaile či tetování - to má většina mužů. "Vstoupit tam je nejlepší pro člověka, který chce začít úplně nový život," konstatoval legionář s tím, že v jeho případě to prý zcela neplatí. Cizinecké legii by se podle něj měli raději vyhnout romantičtí dobrodruzi odkojení filmy či knížkami. "Kdo tam zamíří s cílem zkusit si to, čeká ho obrovské zklamání," dodal Marek, který ostatně poznal v české armádě dostatek chlapů s francouzskými legionáři plně srovnatelných.