Spermie u ledu

Vojáci, kteří odjíždějí bojovat do ciziny. Muži nemocní rakovinou, kteří po nadcházejícím ozařování už nebudou mít děti přirozenou cestou. A anonymní dárci, kteří za »odměnu« 500 korun onanují až do vyvrcholení. To jsou nejčastější klienti spermabanky na Karlově náměstí v Praze. Ze zdejšího Sexuologického ústavu však měsíčně vyexpedují jen pár dávek spermií, které dostanou neplodné páry. Zájem o »služby« spermabanky totiž klesá. Jak to vůbec chodí za dveřmi ústavu, v němž se hemží spermiemi? Jak drahé jsou spermie od zdravého muže? A kolik dětí od jednoho dárce může běhat po světě? Traduje se úsměvná historka. U dveří zesnulého profesora Rabocha, který byl jedním ze zakladatelů spermabanky u nás, jednoho večera zazvonila neznámá žena. Profesor otevřel a ptal se, co si přeje. Odpověděla, že si ho jde prohlédnout, protože ráno jde na jeho pracoviště podstoupit umělou inseminaci. Myslela si, že spermie budou pocházet přímo od pana profesora. Od té doby ale uběhlo hodně vody a podobné situace se už neopakují. Nedobrovolně bezdětných manželských párů je u nás asi 15 procent. Ty, které zoufale toužily po potomkovi a jejich šance přitom byly nulové kvůli sterilitě partnera, využívaly dříve hlavně spermabanku. V posledních letech s rozvojem mimotělního oplodnění však zájem o její »služby« upadá. Zatímco dříve klepaly na dveře Sexuologického ústavu v Praze na Karlově náměstí desítky nešťastných párů měsíčně, dnech jich za měsíc přijde jen několik. "V polovině 80. let, kdy se se spermabankami ve světě začínalo ve velkém, se ženám implantovaly spermie úplně čerstvé, zatímco dnes se nejdříve zmrazují," tvrdí Jaroslav Zvěřina, přednosta Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. "Je to kvůli epidemii AIDS," dodává. Kritéria odběrů jsou přísná a dárcem se nemůže stát jen tak někdo."Dárce se snažíme vytipovat sami. Ti, co se nám nabízejí sami, bývají většinou psychopati. Když přijdou, ze všeho nejdříve se zajímáme o jejich motivaci," dozvídáme se. Téměř všichni oslovení, kteří se posléze stali dárci, byli studenti vysokých škol. Dárci musejí být zdraví a nesmějí být nositeli závažných virových onemocnění. Také jejich ejakulát musí splňovat přísná kritéria: V jednom mililitru se musí nacházet sto miliónů kvalitních zárodečných buněk, to jest především dobře pohyblivých. Tomu, než je muž zařazen do programu, předchází řada vyšetření. Za jednu dávku pak dostane pět set korun. Je to prý spíš odměna za ztracený čas - onanovat do sterilní odběrky prý není žádná slast. A co se se spermiemi děje dál? S přesným označením končí v tekutém dusíku v hliníkových barelech. V tomto stavu zárodečné buňky vydrží neomezenou dobu - stačí dolévat dusík. Po rozmrazení jsou spermie "jako nové", pouze utrpí jejich pohyblivost. To ale nevadí, protože zdravým ženám se spermie mohou aplikovat přímo do děložního hrdla. Jinou možností je spojení vajíčka se spermií "in vitro", kdy oplodnění probíhá mimotělně. Bezdětný pár zaplatí 500 korun a zmražené spermie si na gynekologické pracoviště odnese žena v termosce už sama. Ve spermabance přitom dbají na to, aby od jednoho dárce nebylo více než osm, maximálně deset dětí. "Na výběru nejvhodnějšího dárce se s manželským párem domluvíme předem. Dárce ale musí zůstat anonymní. Tmavovlasému páru samozřejmě nebudeme nabízet spermie od modrookého blonďáka - částečně se na vhodném typu předem domluvit můžeme. Ještě v dobách komunismu, kdy u nás byli studenti z rozvojových zemí, jsme měli i požadavek na sperma od muže černé pleti. Nic z toho ale nebylo. Přišel převrat a od té doby se cizincům spermie zmrazovat nemohou. Tyto služby jsou pouze pro občany ČR," uzavírá Zvěřina. Dětí, které byly zplozeny díky anonymním dárcům, jsou v naší republice stovky. V Sexuologickém ústavu mají některé z nich i na fotografiích. "Stane se, že se maminky pochlubí a pošlou fotku. »Reklamace« jsme zatím neměli," tvrdí docent Zveřina. Měli tu i romský pár, který s tím, že dostal spermie od dárce bílé pleti, také žádné problémy neměl. Osamělým ženám se podle zákona inseminace u nás provádět nesmí. Vždy musí jít o pár ženy a muže po sňatku. Všem dárcům je zajištěna stoprocentní anonymita. "Doufám, že toto právo u nás uhájíme, jinak bychom s touto metodou skončili, protože do toho by nikdo nešel," vysvětluje náš přední sexuolog. Například v Německu totiž uzákonili právo každého dítěte znát biologického otce. U nás je dárcovství spermií ošetřeno zákonem podobně jako je tomu u dárcovství tkání a orgánů. Největší zájem o zmražení vlastních spermií mají muži s rakovinou "Při léčbě onkologicky nemocných mladých mužů je to vlastně důležitý psychologický aspekt," říká docent Zvěřina. "Mužům, které čeká například transplantace kostní dřeně, musíme otevřeně říct, že po celkovém ozařování je jejich šance na rozmnožení nulová. Šance na přežití je ale přitom docela vysoká a zmražení spermií tento rozpor vyřeší." Říká se tomu kryokonzervace. "Máme tu dokonce asi patnáct dávek spermií od mužů, kteří si své zárodečné buňky nechali zmrazit na vlastní přání z důvodů čistě osobních," dozvídáme se. Buď se chystají na nějakou vojenskou misi nebo jinou nebezpečnou výpravu. První rok za to zaplatí patnáct set, pak tisíc korun ročně.