Veterinář pražské zoo: Léčí divoké a nebezpečné exoty
Na pět tisíc zvířat z pražské zoo potřebuje čas od času lékaře stejně jako každý člověk. Ovšem uzdravovat exoty, divoké a někdy i nebezpečné, není jen tak. Vedoucí veterinář pražské zoo v Troji Roman Vodička (37) by mohl vyprávět.
Spolu se svým týmem má na kontě záchranu tygra, gorily, geparda i antilop a dalších zvířat. Někdy mu při práci pomáhají i »lidští« doktoři, chirurgové, porodníci i neurologové.
Roman Vodička (37) v pražské zoo pracuje už třináctým rokem. Za ta léta zná takřka každé z chovaných zvířat. „Člověk nikdy neví. S nadsázkou lze říci, že každé může být naším pacientem. Musíme ho znát pokud možno podrobně,“ říká.
Boj s parazity
„Každý pejskař dobře ví, že svého miláčka musí alespoň čtyřikrát ročně odčervit,“ říká doktor Vodička. „Neboli – boj s parazity a hlavně prevence proti nim je pro zdraví zvířat klíčová. Pro ta exotická to platí také.“
V zoo žijí zvířata na značně menším kusu země než ve volné přírodě. To mimo jiné znamená, že ve výbězích, pavilonech nebo voliérách se paraziti množí snáz než v přírodě. Zvířata od nich nemohou odběhnout na kilometry daleko jako při migraci někde v Africe. Hrozba nákazy je tedy podstatně větší, ale rizik je daleko víc. Je tu jiné podnebí, jiná potrava, zvíře si nevybere samo partnera, ale přidělí mu ho člověk (a to může vyvolat stres).
„Jednou za čtvrt roku odebereme všem zvířatům bez výjimky trus na parazitární rozbor. Pokud je to nutné, při nemoci, úrazu nebo exportu zvířete do jiné zoo, vezmeme mu i krev na vyšetření,“ vysvětluje Roman Vodička. Výjimkou jsou sloni. Těm se bere krev každý týden, kvůli sledování jejich pohlavního cyklu.
Uspání na dálku
Do klece k tygrovi kvůli jeho léčení nikdo nepůjde. Ale ani k antilopám nebo jiným mírumilovným zvířatům. Tygr by člověka určitě napadl a antilopa by si při útěku mohla ublížit.
„Z toho vyplývá, že většinu zvířat, která potřebují léčení, musíme uspat,“ vysvětluje veterinář. „Neděláme to rádi, protože to je zátěž pro organismus zvířete a stresuje ho to, ale nic jiného ještě nikdo nevymyslel.“
K uspání slouží víc než dvoumetrová foukačka, podobná těm, které používají jihoameričtí indiáni. Do ní se vloží šipka s uspávací látkou, a pokud se do foukačky skutečně pořádně zaduje, dostřelí až třicet metrů daleko. Ovšem musí se mířit do »dobře prokrvené svaloviny«, jak říká Roman Vodička. Nejčastěji do zadní nohy. „Záleží samozřejmě na druhu, stáří a váze zvířete, ale do patnácti minut usne každé,“ podotýká. Dávkování uspávací látky jednak určují zkušenosti a také odborná literatura.
Sloní zranění
Už je to pár let, co samec slona indického Naing Thein dostal do výběhu novou partnerku, slonici Prayu. Nikdo nepředpokládal, že by na ní zkoušel svoji převahu, ale stalo se. „Úplně jí rozžvýkal ocas, tkáň jí rozdrtil svými stoličkami. A ty jsou pořádné, váží až pět kilo. Praya hodně krvácela a hrozila jí infekce.“
Veterináři nejprve ošetřili ránu antiseptickým roztokem, ale to nepomohlo. Naopak, ocas slonice zhnisal a měla velké bolesti. „Museli jsme ji zklidnit a rozpadlou tkáň odstranit. Tehdy jsme měli dost obavy. Uspaný slon nesmí dlouho ležet, má totiž plíce přirostlé k pohrudnici a může lehce dostat zápal plic.“
To vše se opakovalo celkem čtyřikrát, po deseti dnech. Nakonec musel ocas pryč, amputovali ho.
Mimochodem, slon Naing Thein byl prvním (a dosud jediným) slonem na světě, u kterého prokázali pražští veterináři cukrovku. „Často a hodně pil a močil, ale nemoc zmizela, když jsme mu upravili krmnou dávku.“
Resuscitace Kamby
„Kamba k nám přišla ze Dvora Králové, měla rodiče z volné přírody, je to geneticky cenné zvíře. Nikdy ještě neměla mládě, i když už jí bylo pětatřicet let, my jsme její porod očekávali s obrovským napětím,“ vzpomíná veterinář Vodička. V dubnu 2007 velmi brzy ráno začala Kamba rodit. Kamery v expozici všechno sledovaly. Veterináři kolem osmé hodiny ráno zjistili, že mládě má bohužel špatnou polohu. „Na svět šlo nožičkami napřed, hlavička byla vzpříčená a zaklíněná přední končetinou. Kamba pak překousla pupeční šňůru a mládě uhynulo,“ říká veterinář.
Bylo nutné dostat mládě z gorily ven, proto ji uspali a převezli na operační sál v zoo. Jenomže při vykládání z auta Kamba zkolabovala. Přestala dýchat a zastavilo se jí srdce. „Resuscitovali jsme ji a nakonec vrátili do života. A s pomocí docenta Caldy z porodnice U Apolináře jsme z ní dostali i mrtvolku mláděte, placentu a vše ostatní.“
Kamba už mládě mít nebude. Ale žije.
Nová kopyta pro koně Převalského
V Dolním Dobřejově na Táborsku, kde tito divocí koně čekají na převoz do své původní vlasti Mongolska, žije klisna, u níž zjistili problém typický spíše pro domácí koně.
„Říká se tomu zchvácení kopyt a v přírodě by takové zvíře už dávno zemřelo. My ho periodicky ošetřujeme, i když víme, že to nejde jako u domácího koně,“ říká veterinář.
U zchvácení kopyt dochází ke špatné tvorbě rohoviny. Ta se drolí, měkne, rozpadá se. Pro zvíře to znamená nejen omezený pohyb, ale především také bolest. Protože je ale klisna tohoto ohroženého živočišného druhu cenným zvířetem, veterináři dělají vše pro to, aby jí její osud ulehčili.
„Dvakrát nebo třikrát ročně ji uspíme a kopyto zrekonstruujeme. Děláme to umělou rohovinou, trochu připomíná spárovací tmel a klisna je pak v pořádku. Ale do volné přírody nemůže, zahynula by.“
Operace tygra
Sedmnáctiletý samec tygra ussurijského Assuri byl svého času chloubou pražské zoo. Odchovala ho ošetřovatelka a možná i proto se k lidem choval vstřícně, až mazlivě. Až do šestnácti let byl úplně fit, ale pak začal mít potíže s pohybem.
„Na pravé lopatce se mu udělal obří otok, ale operace znamenala jeho uspání. V jeho věku by to bylo velké riziko, mohl mít problémy s ledvinami a nemusel by se probudit,“ vysvětluje veterinář Vodička.
Jednou si ale Assuri otok buď o něco roztrhl, nebo ho rozlízal. Kočkovité šelmy mají jazyk jako struhadlo, dokáží jím doslova vyhoblovat srst ze své kořisti a Assuri si tak možná sám ublížil. Nebylo zbytí, uspali ho foukačkou, pak nasadili masku s anestetikem a nakonec intubovali, zavedli kanylu do průdušnice. Pro jistotu přizvali i neurochirurgy ze Střešovic. „Vyoperovali jsme mu nádor těžký 14,1 kilogramu, naštěstí nebyl zhoubný a Assuri žil ještě dva roky.“