Spala jsem s mimozemšťanem!

To všechno zahrnují jakási Akta X po česku. Jde o unikátní zážitky, které znějí tak neuvěřitelně, že jejich protagonisté je vyprávějí jen svým nejbližším. V několika případech však učinili výjimku... Příběh první - Mám děti s vesmířanem Ve Staré Roli na Karlovarsku žije 44letá Eva Dvořáková, která si říká Obaro. V reálném životě má uhrančivé oči a havraní vlasy. Astrální cesty do jiné dimenze však podniká jako oslnivá blondýna s bujným poprsím. "Zachránila jsem spoustě lidí život a bezpočet uzdravila. Mám to uvnitř. Nepotřebuji kávovou sedlinu ani kouli. Cítím to uvnitř prsou," popisuje Eva své věštecké schopnosti. S mimozemšťany údajně zplodila už dvě děti. "Bylo to podmanivé, nebránila jsem se. Neměla jsem k tomu sílu, ale nakonec ani důvod. Dceři Jukataně je dnes 290 a synovi Jukarnakusovi 265 pozemských let." líčí Eva. Její vesmírný milenec se prý jmenuje Andrews Rurasisis, důvěrně mu ale říká Šiva. Přítel Břetislav Eviny vesmírné zálety kupodivu toleruje. Mají čtyřletého syna s neskutečným jménem Irakus Šadam Aparan a ve společné domácnosti jim nic nechybí. Příběh druhý - Výlet na paprsku světla Jedním z nejzajímavějších případů je zážitek sotva dvanáctiletého chlapce z přelomu devadesátých let. "Spali jsme jako zařezaní, byla krásná klidná noc, umíte si teda představit naše zděšení, když nám syn u snídaně začal vyprávět, co se s ním dělo," vzpomíná matka tehdy dvanáctiletého Tomáše. "Šel jsem k modrému paprsku světla, jehož záře mě vzbudila, mohl jsem vstoupit přímo do něj a on mě pak táhl sebou nahoru k obloze, oknem ven, nad střechu domu, zahlédl jsem spící rodiče, viděl vzdalující se město, pak už jen mraky, nakonec jsem se ocitl na palubě kosmické lodi," přebírá slovo sám Tomáš. Dává si přitom záležet, aby ani jednou nepadl termín UFO. "Trvali na tom, aby se o jejich »dopravním prostředku« mluvilo jako o kosmické lodi," vysvětluje. Na hlavu mu prý nasadili speciální helmu vybavenou stovkou drobných antének, díky které mimozemšťanům rozuměl. "Říkali mi taky, abych se nebál, že mi neublíží. Vodili mě po lodi a ukazovali mi, jak funguje, pak mě na paprsku vrátili zpátky domů," končí Tomáš. Výjimečný na celém příběhu je především fakt, že si Tomáš únos do UFO poměrně podrobně vybavuje. To, co viděl, dokázal také nakreslit. Příběh třetí - Dům u tří duchů V jižních Čechách, v oblasti nejčastějšího výskytu UFO u nás, žije rodina přesvědčená o tom, že s mimozemskou civilizací dokonce sdílí dům. "Jsou tři. Pozorují nás, co děláme, jak se chováme, jezdí s námi na dovolenou, na chatu, sledují nás při jídle, v ložnici, když jdeme spát, i když se milujeme, jako by o naší existenci snad sepisovali podrobnou zprávu a tu sdělovali své planetě," vypráví Josef K., hlava popsané rodiny, která si jako ostatně většina lidí s podobnou zkušeností rozhodně nepřeje být konkrétně jmenována. Svou domněnku si rodina nechala dokonce prověřit vědecky. Měření přitom prokázalo, že se jejich domem skutečně pohybují tři jasně ohraničené energetické substance, které nelze racionálně vysvětlit. "Umí o sobě dát jasně najevo, zhasnou světlo, pohnou třeba obrazem na stěně," dodává K. ovšem s tím, že je přítomnost mimozemšťanů už nijak neděsí. Naučili se s ní žít. "Prostě tu jsou, nijak nám neubližují a nakonec ani nevadí, zvykli jsme si," končí K. Příběh třetí - Cesta osázená otazníky Pozoruhodnou zkušenost prožili i dva obyvatelé z obce Milavy. "Bylo to v létě, blížil se večer. Půjčili jsme si auto a vyrazili k rybníku. Cesta k němu vedla kličkami mezi stromy a znala ji pouze moje žena. Ráchali jsme se ve vodě, když nás znepokojilo podivné světlo. Bylo to zvláštní, strašně, až nám to nahánělo strach. Na obloze se kupily světelné mraky. Raději jsme se rychle oblékli a chtěli zmizet pryč," rozpomíná si Ladislav W. na podivnou příhodu, která se odehrála někdy v sedmdesátých letech a o které dlouho nechtěl povídat vůbec. Cesta zpátky prý proběhla jako ve snu. "Manželka zkolabovala ve chvíli, kdy jsem nastartoval motor k odjezdu, nepamatuje si od té chvíle vůbec nic, a já dodnes nepochopím, jak jsem mezi stromy bez její pomoci zvládl najít cestu zpátky a vrátit se domů. Od okamžiku, kdy auto vyjelo z lesa, si navíc nedokážu vzpomenout vůbec na nic, k sobě jsem přišel téměř až před barákem," pokračuje Ladislav. Když se druhý den, už za denního světla vypravil s přáteli na místo podivuhodného dění znovu, nevěřil vlastním očím. Stopy auta vedly jen k rybníku, otisk kol zpátečního úprku v hlíně nikdo nikdy nenašel. "Domů jsme se vrátili a v pořádku, ale jakým způsobem opravdu?" nepřestává Ladislav kroutit nechápavě hlavou. Příběh čtvrtý –S mimozemským čipem v těle Případ učitelky Aleny D. pochází z osmdesátých let. "Začalo to nevinně, prostými bolestmi hlavy, bolest ovšem časem sílila a stávala se nesnesitelnou," popisuje Alena. Absolvovala několik vyšetření, příčinu jejího trápení měl však odhalit teprve rentgen . Ten v čelní dutině Aleniny lebky objevil kovový předmět veliký asi tři milimetry. Šlo o implantát mimozemského čipu? Splňoval by jeho předpoklady. Alena D. to nechce rozebírat a svůj zážitek se snaží zapomenout. "Vracela jsem se od kamarádky, z cesty si ale nic nepamatuju, možná tehdy se to přihodilo," je Alena stěží schopná rekapitulovat, kdy a jak k mimozemskému čipu vlastně přišla. Operativní odstranění neidentifikovatelného tělesa zbavilo Alenu všech problémů. Zase normálně funguje a může pracovat.