Přežil útok Talibanu a dostal metál

A díky jeho odvaze a rozhodnosti se jednotka, které tam velí, ubránila přepadu ze zálohy a útočníky odrazila.

Za hrdinství ho nedávno vyznamenal prezident republiky. Voják Krampla své pocity i to, co v Afghánistánu dělá a jak tam naši žijí, popsal v rozhovoru pro Nedělní Blesk.

Kdy jste se dozvěděl o tom, že jste navržen na prezidentskou medaili Za hrdinství.
"Zhruba měsíc předem. Poté, co byl na internetu zveřejněn seznam navrhovaných, mě o tom informovali rodiče e-mailem."

Jak jste na to reagoval? Co na to říkali vaši kamarádi a přátelé na základně?
"Tehdy jsme byli v horách, a tak jsem si ani nemyslel, že moje cesta do Prahy bude vůbec možná. Ale samozřejmě jsem si navržení na tuto medaili hodně vážil. I za všechny, kteří tam tehdy byli se mnou. Nesetkal jsem se s žádnou negativní reakcí, naopak, všichni chlapi v jednotce mi přáli jak ocenění, tak i krátkou 'dovolenou' v republice."

Popíšete nám situaci, za jejíž zvládnutí jste byl vyznamenán?
"Moji skupinu po soumraku napadli palbou z protitankových tarasnic a ručních zbraní, přičemž hned první protitanková střela zasáhla landrover, vedle kterého jsem stál. Výbuch mě odhodil stranou, byl jsem otřesený, posekaný od střepin a neviděl jsem na jedno oko. Z toho auta jsem pak střílel kulometem na nepřítele. To už nám pomáhala jiná naše skupina z druhé strany údolí, asi 1,5 kilometru daleko. Vozidlo, ze kterého jsem střílel, hořelo a hrozil výbuch munice, kterou jsme vezli. Proto jsem dal pokyn stáhnout se k nedalekému kontrolnímu stanovišti afghánské armády. Talibanci na nás ale čekali v druhé léčce, kousek od kontrolního stanoviště. Začali na nás střílet asi z pěti set metrů. Odrazili jsme je a zůstali na místě v kruhové obraně. Koordinoval jsem činnost s posilou z jednotky rychlého zásahu a naváděl leteckou podporu. Potom jsem předal velení jednomu z našich velitelů skupin. Po výbuchu a ztrátě krve mi začalo být docela špatně."

Jak dlouho jste v Afghánistánu?
"V Afghánistánu v bojové misi jsem byl již v roce 2006 šest měsíců. Letos to jsou zatím dva měsíce."

Můžete mluvit o úkolech, které tam plníte?
"Vzhledem k jejich stupni utajení ne. Rámcově - devadesát devět procent úkolů směřuje k získávání informací o nepříteli a prostoru. To jedno procento jsou akce, které následují poté, co se nám podaří zjistit, kde nepřítel je."

Co o nás a naší zemi Afghánci vůbec vědí?
"Místním stařešinům dost imponovalo, když jim bylo řečeno, že jsme po dvaceti letech z Československa dostali pryč Rusy."

Co víte naopak vy o Afghánistánu a jeho obyvatelích?
"Každému nasazení předchází intenzivní příprava, včetně odborné přípravy o dané zemi, její kultuře, náboženství, podstatě konfliktu a podobně. Už proto, aby se zabránilo nechtěnému 'faux pas' při jednání s místní populací. Náš kontingent není v tomto ohledu výjimkou, takže určitý přehled mám."

Jak je o vojáky na základně postaráno?
"Na hlavní i na předsunuté základně jsou sprchy s teplou vodou, toalety, internet, telefony. Na hlavní základně je několik velkých jídelen, kde stravování probíhá formou bufetu s dostatkem ovoce i zeleniny. V horách vaří kuchaři z polotovarů, takže je to o něco slabší, ale rozhodně nemůžu tvrdit, že bychom tam nějak hladověli. Volný čas, pokud je, lidi tráví v posilovně, sledováním filmů, čtením knížek, na internetu a samozřejmě také údržbou, případně úpravami materiálu, nácviky různých činností, cvičením se zbraněmi, střelbami a podobně."

Jak nese odloučení vaše rodina?
"V misi v roce 2006 jsem byl ještě ženatý, teď už nejsem, takže odloučení nevyšlo zrovna nejlíp... Teď se o mě bojí hlavně rodiče."

Stojí to, co v Afghánistánu děláte, vůbec za to? Žádná cizí armáda tam zatím nezvítězila.
"Já se na to ze své pozice dívám tak, že Afghánistán je v současné době nejlepší výcvikový prostor na světě. Reálnější než tam to nikde není, člověk si vyzkouší věci, které jsou doma nemožné. Zároveň si ověří, jestli to, co v republice cvičí, je použitelné v praxi. Jsem voják a jdu, kam mi řeknou. Hodnotit, jestli to za to stojí nebo ne, to mi nepřísluší."

Jaký suvenýr byste si po ukončení mise chtěl přivézt domů?
"Chtěl bych se vrátit živý a zdravý, to mi bude stačit."