Obama žádá média: Berte ohled na mé děti

Brzy položíte ruku na bibli, na kterou přísahal Abraham Lincoln a složíte prezidentskou přísahu na půdě amerického Kapitolu, který byl postaven černošskými otroky. Po ní se vydáte Pennsylvania Avenue k budovám, na kterých jsou také stopy práce otroků. Jste známý jako no-drama Obama. Někteří říkají, jak jste odtažitý, chladný a bez emocí.

Tohle ale s vámi musí pohnout. Když se podíváte na cestu, kterou Amerika urazila, pak to s vámi pohne. Pro mě osobně je to výjimečný moment v životě, ale přesto nemusíme jít až do doby otroctví. Jen pomyslete, jaký byl Washington D. C. před padesáti šedesáti lety, a dnes jsem tu já, který bude přísahat jako 44. prezident. Doufám, že jednou to naše děti budou považovat za samozřejmé. Pouze naši prarodiče se nad tím stále podivují a považují to za historický okamžik.

USA se topí v potížích. Jste tu především proto, aby nastal obrat k lepšímu. Lidé chtějí vědět, kdy jejich utrpení skončí.

Čeká nás velmi těžký rok. Nemyslím si, že nějaký z ekonomů bude zapírat nejhorší ekonomickou krizi v USA od dob Velké hospodářské krize. Dobré zprávy jsou, že jsme dospěli ke shodě, jaké kroky nyní učinit. Především se jedná o chytré a agresivní nové investice, které jsou součástí záchranného balíčku. Kongres se jimi již zabývá.

Z toho záchranného plánu, jak ho vy nazýváte, ale mají strach občané. Obávají se zdražování. Nastane v nejbližší době okamžik, kdy řeknete: „Už nemůžeme jen tisknout peníze"?

Máme rozdělené krátkodobé a dlouhodobé cíle. V nejkratším možném termínu budeme řešit tu nejdůležitější otázku: Jak dostaneme lidi zpět do práce. Pokud totiž pracují, znamená to také, že platí daně. Znamená to i to, že kupují zboží a služby a ekonomika bude růst, namísto aby se propadala. Musíme se také zabývat deficitem přes jeden bilion dolarů, který jsem zdědil. Tedy... Namísto tisknutí peněz se posléze podívejme na naše střednědobé a dlouhodobé cíle, jako je sociální a zdravotní pojištění či zbytečné vyhazování peněz na vládní úrovni nebo reformy praktik zadávání vládních zakázek Pentagonu.

Během prezidentské kampaně jste procestoval celou zemi a všude jste říkal, jak je prezident George Bush nekompetentní ve svém úřadě, jak utrpěl debakl v Iráku či jak poškodil obrázek USA na celém světě. Během předávání vlády, které proběhlo neuvěřitelně hladce, jste ho však poznal mnohem více. Chtěl byste vzít nějaká svá slova zpět?

Víte, pokud se vrátím k mým vystoupením na mítincích, vždy jsem o něm přemýšlel jako o dobrém člověku, který miluje svou rodinu a zemi. Myslím si, že v určitých těžkých momentech udělal ta nejlepší rozhodnutí, která mohl učinit. To však nemění můj pohled na to, že v posledních pár letech Amerika zvolila řadu věcí špatně a kvůli nim nyní čelíme takovým důsledkům.

Kde stanovíte hranici mezi médii a rodinou, především dcerami Maliou a Sashou?

Doufám, že média budou respektovat fakt, že mé dcery dospívají. To je těžké i bez toho, že z vás někdo chce mít sólokapra. Bylo by ode mě či mé ženy Michelle naivní očekávat, že o naše děti nebude žádný zájem, nicméně si myslím, že média to mohou hodně ovlivnit. Žádali jsme, aby je novináři nesledovali nebo nefotili, pokud s námi nejsou na nějaké oficiální akci. Doufám, že to budou respektovat, protože lidé v médiích jsou také rodiče a vědí, s čím se potýkáme. A i kdyby rodiči nebyli, určitě si pamatují na dobu, kdy dospívali, a jak je dospívání obtížný proces.

Když jste nedávno s dcerami a ženou šel kolem Lincolnova památníku, co jste jim řekl?

To bylo zajímavé. Zbožňuji Lincolnův památník v noci. Pokaždé mě inspiruje. Tak jsem vzal holky a Michelle. Dívali jsme se na Lincolnův projev u Gettysburgu (Abraham Lincoln zde během občanské války roku 1863 pronesl jeden z nejvýznamnějších projevů americké historie, pozn. red.) a má žena dětem vysvětlovala, co znamenají ta slova. Víte, vždy si uvědomuji, že tam tehdy umřeli lidé. Potom vyzní Lincolnova slova, ale i slova kohokoli jiného do prázdna. Svým dcerám jsem řekl, že tihle vojáci se již této zemi obětovali a my je uctíme tím, že budeme pracovat za více spravedlnosti a rovnosti zde v Americe. A Malia se na mě podívá a ptá se: „A jak na tom jsme (směje se), pane zvolený prezidente?" Pak jsme šli k druhému inauguračnímu projevu Lincolna, který je na protější zdi, a Sasha ke mně vzhlédla a řekla: „To je teda hodně dlouhá řeč. Ty budeš mít taky takovou?" A já odpověděl: „Myslím, že tahle je docela krátká. Ta moje bude určitě delší." Na to se ozve Malia: „No jo, první afroamerický prezident. Takový projev musí být dobrý."