Nejvzácnější zvíře v Česku je kočka divoká
Myslivci říkají, že lidé, kteří viděli kočku divokou ve volné přírodě, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Tak tajuplně, skrytě a obezřetně žije. Ví se o ní (přesněji řečeno – spíše tuší) jen to, že několik párů je doma v Národním parku Podyjí, další v Jeseníkách a možná i v Rychlebských horách a na Šumavě.
Kdyby byla kočka divoká velká jako pes, do lesa by si nikdo netroufl. Je totiž vytrvalým a nezdolným lovcem, který hubí myši a hraboše po stovkách. Je natolik užitečná, že pro ni v Německu, Rakousku i Francii dokonce vysazují zvláštní, padesát metrů široké a mnohdy i desítky kilometrů dlouhé »komunikační pásy« z křovin a stromů. Ty spojují oblasti jejich výskytu tak, aby se k sobě zvířata dostala a mohla se rozmnožovat.
U nás podle odhadů žije zhruba padesát koček divokých, hlavně v pohraničních oblastech se Slovenskem, Rakouskem a Německem. Tam je mají zmapované mnohem lépe.
Dělají to vcelku jednoduše. Na ohoblovaný kůlek nanesou pár kapek baldriánových kapek, které všechny kočky zbožňují a nedokážou jim odolat. Kočku pach přivábí, o kůlek se otírá a zanechá na něm svoji srst. Analýza DNA spolehlivě určí, zda je divoká, nebo domácí.
Divoké kočky ve světě
Spolu s kočkou divokou evropskou existuje pět druhů divokých koček. Je to africká kočka divoká plavá, má světlou béžově šedou srst a ohon zakončený do špičky. Kočka divoká jihoafrická má typické načervenalé zbarvení v oblasti uší, břicha a zadních nohou. Kočka divoká šedá žije v Tibetu a kočka divoká stepní v Indii, Iráku a horách Střední Asie.
Původ naší kočky domácí se odvozuje od africké kočky plavé, která zdomácněla již před více než 9000 let. Do Evropy ji pravděpodobně přivezli Féničané.
opravuji: myslivci-pytláci