Euthanasie ano, či ne: Co na to čtenáři Blesk.cz?

V českém zdravotnictví  totiž bylo přijato revoluční rozhodnutí, které se týká léčby nevyléčitelně nemocných pacientů. Lékaři mají právo nezahájit další léčbu, která by prokazatelně nepomohla pacienta vyléčit.

Tato změna se týká případů těch pacientů, kteří jsou v konečném stadiu onemocnění, jež není slučitelné se životem, a kteří nejsou schopni o svém stavu sami rozhodovat. V tomto momentě bude podle nového rozhodnutí lékařské komory, samozřejmě po důkladném odborném medicínském posouzení, může lékař rozhodnout o tom, že další marná a neúčelná léčba nebude zahájena, nebo v ní nebude dále pokračováno.

Strach ze zneužití

Bude rozhodovat o naší nevyléčitelnosti jeden lékař? Kdo nám zaručí, že svoji práci "neodflákne"? "Pro některý doktory totiž může být vlastní rodina a příbuzenstvo téměř nesmrtelný, ale cizí člověk může být odepsanej na první pohled - hlavně, že nebude tolik práce," myslí si čtenářka s přezdívkou Znojmacka. Podle názorů čtenářů by nad lékaři měla být kontrola, která jejich rozhodnutí zhodnotí, než bude pozdě.

Nové rozhodnutí nebo případné povolení o euthanasii také otevírá prostor pro vypočítavé příbuzné, kteří se kvůli dědictví chtějí svých nemocných co nejrychleji zbavit. Proto není možné, aby nad nemohoucím pacientem vynesl "ortel smrti" nevyléčitelně nemocného jen jeden lékař, kterého by mohli příbuzní uplatit.

Důstojný odchod

Právo člověka upoutaného na lůžko rozhodnout se, že takový život pro něj už nemá význam, není v českých zákoně zakotvené. Například ve Švýcarsku existují kliniky, kde můžete dobrovolně pod dohledem lékařů ze světa odejít. Pokud se v Česku rozhodne těžce nemocný člověk ze života odejít, je mu v tom oficiálně bráněno. Najdou se ale i lékaři, kteří pacientovi odejít z jeho vůle pomůžou. Vystavují se tak ale riziku stíhání. U případů, kdy se pacient může sám rozhodnout, je euthanasie obhajitelná.

Jsou ale další případy, kdy sám pacient rozhodnout nemůže. Jeho blízcí pak sledují, jak jim před očima trpí a pomalu odchází. "Měla jsem přítelkyni dlouhodobě nevyléčitelně nemocnou. Progresivní stav se zhoršoval a její utrpení bylo nesmírné. I když jsem ji měla velice ráda, v určitém okamžiku jsem ji začala přát klidný odchod. Nebylo to možné, musela si utrpení prožívat dlouhé měsíce a my s ní," vzpomíná v diskuzi čtenářka s přezdívkou Ale.sandra. Od té doby s euthanasií souhlasí. Lidé by prý měli být ušetřeni zbytečného utrpení, když není naděje na zlepšení.

Naděje

Hlavním protiargumentem odpůrců euthanasie je naděje, že se zdravotní stav pacienta zlepší. "Jsou i takoví, kteří se postupně zapojili do života, není to jen ve filmech. Je to strašně mizivý procento, ale je," píše čtenářka s přezdívkou Znojmacka. Lékaři můžou najít lék na dosud nevyléčitelnou nemoc nebo se pacient po letech v kómatu z nevysvětlitelných důvodů probere. Díky této malé pravděpodobnosti má euthanasie i ukončení léčby své odpůrce.

Takové zázraky se ale opravdu dějí. V posledních měsících byl dokonce zaznamenán případ muže, který ležel roky připoután na lůžko s otevřenýma očima a podle lékařských testů nevnímal svoje okolí. Díky novým testům se ale ukázalo, že muž je celou dobu při smyslech, jen neovládá svoje tělo. "Celou dobu jsem slyšel, jak o mně mluví doktoři s rodinou a nemohl jsem vykřiknout," popisoval.