Bývalé vězenkyně popisují hrůzy z běloruského „gulagu“: K večeři červi v extrémní zimě

V Bělorusku je za mřížemi kvůli politicky motivovaným obviněním stále nejméně 1100 lidí - a z toho je 150 žen, uvádějí lidsko-právní organizace. Mnoho z těchto žen bylo uvězněno v nechvalně proslulé trestanecké kolonii v jihovýchodním městě Homel.

Bývalé vězeňkyně nyní popsaly drsné podmínky, které musely v tomto vazebním zařízení snášet. V současnosti jsou na svobodě a žijí v exilu a mohou sdílet své zkušenosti z mrazivých cel o tom, jak dostávaly shnilé jídlo, musely vykonávat „otrockou práci“ a byly trestány i za ty nejmenší projevy solidarity. 

„Jako noční můra,“ řekla Halina Dzerbyšová o věznici, kam byla poslána poté, co se dostala do potíží s autoritářským režimem prezidenta Alexandra Lukašenka. Byla odsouzena k dvaceti letům ve vězení na základě obvinění z „terorismu“.

„Měla jsem tam pořád hlad,“ dodala 64letá účetní v důchodu, která byla propuštěna v rámci dohody zprostředkované USA, jež v září zajistila propuštění desítek politických vězňů. „Ráno jsme dostávali kaši a bílý chléb s čajem. Pak už všechno záleželo na štěstí. Mohli jste dostat bramborový guláš, který se dal jíst pouze v případě, že jste se do něj nedívali. Místo masa v něm byli červi.“

Lyžovačky s Putinem: Lukašenko si v Soči staví horskou chatu. Platí ji diktátorovi spojenci

Palina Šarenda-Panasjuková, padesátiletá občanská aktivistka, strávila ve vazbě více než pět let. Trestaneckou kolonii přirovnala ke „gulagu“ s tím, že extrémní zima je zde velkým problémem. Vězeňkyně si „obalovaly hlavy malým ručníkem, jen aby se zahřály vlastním dechem“, vzpomínala aktivistka. 

„Vězeňkyně na uniformy plivaly“

Natalija Dulinová, šedesátiletá bývalá docentka na Minské státní lingvistické univerzitě, byla uvězněna na základě obvinění z „extremismu“ poté, co se účastnila protivládních protestů. Uvedla, že psychická zátěž byla ohromující. „Někdy jsem si připadala jako v blázinci, na psychiatrickém oddělení,“ komentovala.

30letá blogerka a feministická aktivistka Darja Afanasjevová popsala, že psychický tlak na vězeňkyně byl úmyslný. Podle ní i ten nejmenší akt solidarity - jako je společné vaření vody - mohl vést k trestu. „Od brzkého rána nevíte, jak se vyrovnat se svým zoufalstvím,“ řekla. 

40letá blogerka Volha Takarčuková, která byla odsouzena za online příspěvky, které byly považovány za urážlivé vůči představitelům, se rozpovídala o vězeňské práci. Podle ní se jednalo o další formu kontroly. „Je to neplacená otrocká práce. Pracujete pro vládu,“ sdělila s tím, že vězeňkyně šily uniformy pro osoby, které pomáhaly s jejich zatýkáním.

„Na vězeňkyních byl cítit odpor a nenávist, se kterou byly ty uniformy vyrobené. Vězeňkyně na ně plivaly a dupaly po nich. Šla jsem na záchod, kde byly na podlaze kaluže moči, a pak jsem šlápla na uniformu a pomyslela si: Tohle je uniforma, kterou si zasloužíš,“ popisovala.