Začíná udílení Nobelových cen: Jsou ještě relevantní a fér?
Začíná odhalování nejprestižnějších cen. V pondělí se vyhlašuje Nobelova cena za fyziologii a lékařství, v úterý za fyziku, ve středu za chemii. Ve čtvrtek Švédská akademie vyhlásí Nobelovu cenu za literaturu a v pátek norský Nobelův výbor oznámí jméno či název laureáta ceny za mír. Nobelova cena je považována za „Mount Everest vědy“. Čelí však kritice ohledně způsobu výběru vítězů a může vyvolávat zkreslenou představu o vědeckém pokroku, píše server Deutsche Welle.
Jako každý rok několik vědců probudí telefonát, z něhož se dozvědí, že získali Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu, fyziku nebo chemii. Překvapení a s rozespalýma očima si přes pyžamo natáhnou košili, připojí se k videohovoru do Stockholmu a v pár minutách se snaží světovým médiím vysvětlit výsledky svého celoživotního výzkumu. Novináři se pak zoufale snaží pochopit, co jsou „kvantové tečky“ nebo „propletené fotony“, a rychle o tom sepsat články. Do dalšího týdne na ně celý svět zase zapomene.
Jsou tyto ceny, poprvé udělené v roce 1901, se vší svou pompou a slavnostním ceremoniálem ještě dnes relevantní? Pomáhají popularizovat vědecké objevy, leč nevytvářejí také falešný dojem o tom, jak se objevy dělají? Nejsou příliš zaujaté ve prospěch vědy z USA a Evropy a ve prospěch mužů?
Ušlechtilá myšlenka za Nobelovou cenou
Ocenění vzniklo na základě poslední vůle jednoho badatele sužovaného pocitem viny – Alfreda Nobela (1833–1896), vynálezce dynamitu. Jeho cílem bylo ocenit vynikající výkony „těch, kteří v předchozím roce přinesli lidstvu největší prospěch“.
Jeho ceny jsou i dnes významnými milníky vědeckého pokroku. Připomněly, kterak rychlý vývoj vakcín ochránil miliony lidí před těžkým průběhem covidu-19; vynález energeticky úsporných LED světel; či technologie úpravy genů, které vyléčily dříve neléčitelné nemoci.
„Bezpochyby jsou vrcholem vědy. Nobelovy ceny představují vrchol vědeckých objevů a jsou s nimi spojeny silné emoce,“ řekl pro DW Radžib Dasgupta, lékař a profesor veřejného zdraví z indického Nového Dillí.
Mýtus o geniálním vědci
V prvních letech Nobelových cen byly udělovány převážně jednotlivcům, například Albertu Einsteinovi nebo Ernestu Rutherfordovi. Pomohly tak vytvořit představu o geniálním vědci – o člověku, který svou brilantností sám posunul vědu vpřed. Vzácně šlo o dvojice či trojice.
Extra případem je klan Curieových, specializovaný na výzkum radioaktivity. Marie Curie-Skłodowská dostala s manželem Pierrem Curiem roku 1903 cenu za fyziku v souvislosti s objevem prvku radium, 1911 pak za chemii za další výzkum v této nové sféře. Jak připomněla Deutsche Welle, nikdo jiný nedostal dvě Nobelovy ceny v různých vědeckých oborech. Jejich dcera Irène Joliot-Curieová s manželem Frédérikem byli nobelovsky oceněni roku 1935 za objev umělé radioaktivity. A manžel druhé dcery Henry Labouisse přebíral Nobelovu cenu míru 1965 coby výkonný ředitel Dětského fondu OSN (UNICEF).
Už dlouho však vědecký pokrok funguje zcela jinak. Objevy vznikají díky spolupráci stovek výzkumníků z celého světa a z různých oborů. Věda je komunita – multidisciplinární a rozmanitá.
V současné době se Nobelovy ceny běžně dělí mezi skupiny vědců, udílet se však musí stále podle Nobelových představ a pravidel – ocenit tak lze za daný rok a objev v každé kategorii maximálně tři lidi. A tak dnes za každým laureátem stojí tisíce dalších vědců, doktorandů a techniků, kteří se na výzkumu podíleli, prováděli experimenty, ale zůstávají neznámí, alespoň pro širokou veřejnost.
Největší kritika Nobelových cen se týká jejich nedostatečné rozmanitosti a zaujatosti. „V letech 1901 až 2024 byly Nobelovy ceny a cena Švédské národní banky za ekonomii na památku Alfreda Nobela uděleny 627krát 1 012 osobám a organizacím. Někteří z nich získali Nobelovu cenu víckrát než jednou, takže celkový počet oceněných osob činí 976 a organizací 28,“ uvádí statistika na oficiálním webu cen. Silně dominují géniové z Evropy a USA, zejména ve vědeckých disciplínách. Nejlidnatější země na tom jsou podstatně hůř, Nobelovu cenu dostalo osm Číňanů a dvanáct Indů (včetně těch, co už měli jiné občanství).
A další ohromný nepoměr: Z laureátů vědeckých nobelovek není ani 15 % žen. Některé případy jsou i do očí bijící: Lise Meitnerová byla zásadní při objevu jaderného štěpení, na cenu byla nominována 48krát – ale místo ní ji dostal chemik Otto Hahn. Mladá doktorandka Jocelyn Bell Burnellová zase zásadně přispěla k objevu pulzaru (typu neutronové hvězdy), cenu však roku 1974 dostal její školitel Antony Hewish.
„Většina cen je velmi zasloužená, ale nevyhýbají se politikaření. Instituce v mnoha zemích jsou přehlíženy, včetně Indie. A Nobelovské výbory rozhodně nejsou tak inkluzivní, jak by měly být,“ řekl Dasgupta.
A Nobelovy ceny mohou tuto nerovnost ještě zvyšovat tím, že oceněné instituce mají proti ostatním větší šanci získat další finanční prostředky, uzavírá Deutsche Welle.
Je to divné,to už může Fiala dostat cenu za mír.