Babiš, Fico, Trump. Orbán buduje krajně pravicovou koalici k „obsazení Bruselu“ – a pro své politické přežití
Maďarský premiér Viktor Orbán "vytváří koalice“, aby čelil trestům za porušování pravidel EU a aby si před rozhodujícími volbami v roce 2026 uhlídal prostor pro své stále autokratičtější chování doma, píše v komentáři pro Blesk Zprávy Zsuzsanna Szelényiová, dřívější poslankyně Orbánova Fideszu.
Celým světem se přehnalo „tornádo Trump“, které obnovilo „naději“ na návrat k „normálu a míru“. „Je to největší comeback západního světa – jeden velký krásný comeback,“ prohlásil premiér Orbán v neobvykle otevřeném a radikálním úvodním projevu na konferenci Conservative Political Action Conference (CPAC) v Budapešti.
CPAC, původně platforma pro politiky a teoretiky americké Republikánské strany, se v posledních letech stala globálním fórem radikálních pravicových sil. Její příchod do Evropy usnadnila Nadace pro základní práva – maďarská nevládní organizace organizovaná maďarskou vládou, financovaná a podporovaná Orbánovou administrativou.
Orbán chválil Donalda Trumpa (který k účastníkům promluvil přes kameru), letošní CPAC ovšem měla jasně evropské zaměření. Po patnácti letech u moci čelí Orbán rostoucí domácí opozici. Frustrace veřejnosti z bující korupce ve vládě, stagnující ekonomiky a stále eskalujícího konfliktu s maďarskými spojenci podkopala Orbánovu popularitu. Nově vznikající opoziční hnutí vedené bývalým členem Fideszu Péterem Magyarem má nyní v průzkumech veřejného mínění náskok 6–8 procentních bodů před Orbánovou vládní koalicí Fidesz-KDNP, což představuje vážnou výzvu před parlamentními volbami v roce 2026.
V reakci na to Orbánova vláda zintenzivnila útoky na kritiky ve snaze zvrátit situaci. Jeho strana nedávno představila řadu drakonických zákonů, které ohrožují opoziční politiky, nezávislá média, nevládní organizace a dokonce i soukromé společnosti represemi ruského typu. Jednou z prvních obětí se stal červnový pochod LGBTQI+ Pride v Budapešti, který byl nyní zakázán z důvodu „ochrany dětí“. Kromě těchto opatření vláda také začala přepisovat volební pravidla a směřovat státní prostředky k potenciálním voličům Fideszu.
Strach o nezávislost soudů
Znepokojeno rostoucí radikalizací Orbána vydalo minulý týden 20 členských států EU společné prohlášení, v němž ho vyzvalo k zrušení nových opatření a vyzvalo Evropskou komisi, aby v případě, že zákony nebudou revidovány, využila veškeré nástroje na ochranu právního státu. Orbánovo chování se stalo více než jen vnitrostátní záležitostí. Jeho konfrontační a transakční přístup stále více brání EU v přijímání jednotných rozhodnutí, což si Evropa vzhledem k výzvám ze strany Ruska, Číny a nové Trumpovy administrativy již nemůže dovolit. Evropská jednota není jen hnacím motorem prosperity, ale také pilířem bezpečnosti celého kontinentu.
Postup podle článku 7, který by mohl vést ke ztrátě hlasovacích práv Maďarska v Radě Evropské unie, byl zahájen Evropským parlamentem v roce 2018 v reakci na obavy ohledně nezávislosti soudnictví a svobody médií. Ačkoli Rada tuto záležitost projednala již osmkrát, dosud nepřistoupila k dalšímu kroku, kterým je výzva členským státům k hlasování o sankcích. To se však může brzy změnit, protože napětí mezi Orbánovou vládou a EU začíná eskalovat.
CPAC 2025 proto sloužil Orbánovi jako strategická platforma pro shromáždění a vybudování koalice středoevropských radikálně pravicových politiků, zejména těch, kteří mají reálnou šanci získat moc. Obnovením regionální aliance doufá, že vytvoří blok schopný zablokovat jakékoli kroky EU zaměřené na sankce proti jeho vládě – ať už prostřednictvím pozastavení hlasovacích práv nebo omezení finančních transferů. EU již Maďarsku zadržuje více než 20 miliard eur (přes půl bilionu Kč) ze strukturálních fondů – částka, která by se mohla výrazně zvýšit a vytvořit pro Orbána obtížný politický problém před parlamentními volbami v příštím roce.
Orbánovým cílem je upevnit podporu mezi středoevropskými spojenci – a je příznačné, že ke skupině zemí, které odsoudily nejnovější posun Maďarska k autoritářství, se zatím nepřipojily vlády Bulharska, Chorvatska, Itálie, Polska, Rumunska a Slovenska. Prostřednictvím CPAC, visegrádské skupiny a uskupení Patriotů v Evropském parlamentu se maďarský premiér snaží vytvořit blok, který ztíží přijetí jakýchkoli protiopatření a sankcí ze strany EU.
Proto je tak důležitá účast slovenského premiéra Roberta Fica, Andreje Babiše z českého hnutí ANO a Mateusze Morawieckého z polské strany PiS na akci v Budapešti. Kromě Babišova ANO nejsou součástí Orbánovy skupiny Patriotů v Evropském parlamentu, ale jsou to spojenci, kteří jsou na sobě stále více závislí.
Orbán si mezi evropskou krajní pravicí vybudoval kultovní postavení: Stále vyhrává volby, poskytuje ideologické narativy a investuje značné prostředky do budování panevropské koalice. Jeho hlavní výzvou je však omezená velikost Maďarska a jeho rostoucí radikalizace a izolace od evropského mainstreamu. Pokud se krajně pravicové strany dostanou k moci v jiných evropských zemích, mohou se od Orbána distancovat – jak již učinila Giorgia Meloniová, když se stala premiérkou Itálie.
CPAC zdůrazňuje trvalé a nákladné úsilí, které Orbán vynakládá na udržení vlivu, který si tak tvrdě vybudoval. Sám proti EU bojovat nemůže. Bude potřebovat spojence, pokud chce realizovat svůj sen o „okupaci Bruselu“ a vyvolat v Evropě vlastní ‚tornádo‘ „slušnosti“. Sdružení Patriotů, maďarští sousedé z Visegrádu a jejich podporovatel ve Washingtonu budou prostředkem nejen k naplnění těchto velkých ambicí, ale i k Orbánovu politickému přežití.
Zsuzsanna Szelényiová je bývalá maďarská poslankyně, specialistka na zahraniční politiku, programová ředitelka Institutu pro demokracii při Středoevropské univerzitě (CEU) a autorka knihy Tainted Democracy, Viktor Orbán and the Subversion of Hungary (Zkažená demokracie, Viktor Orbán a podvracení Maďarska).
V ČR narostla průměrná mzda o 4 %, v dalších zemích Visegrádu rostla mezi 10 % a 12 %
Průměrná mzda v soukromém sektoru v Česku činí 1 849 EUR (46 557 Kč), což je druhou nejvyšší hodnotou ze zemí Visegrádské čtyřky (V4). Před Českou republiku se již v loňském roce dostalo Polsko a letos svou pozici s průměrnou mzdou 1 988 EUR (50 057 Kč) udrželo. Nadále platí, že absolutně nejvyšší průměrnou mzdu ze sledovaných 25 evropských a středoasijských zemí aktuálně nabízí Rakousko, kde mzda vzrostla na 5 009 EUR (126 125 Kč). K Rakousku se v letošním roce přiblížilo Německo, kde průměrná mzda vzrostla o 8 % a dosáhla hodnoty 4 634 EUR (116 682 Kč). Nejnižší průměrnou mzdu 400 EUR (10 072 Kč) pobírají zaměstnanci v Uzbekistánu. V průměru 464 EUR (11 683 Kč) dostávají zaměstnanci v Kyrgyzstánu, 500 EUR (12 590 Kč) pak pobírají zaměstnanci v Kosovu a 503 EUR na Ukrajině (12 665 Kč). Tato data vyplývají z každoroční studie CEE Tax Guide poradenské společnosti Forvis Mazars. Studie rovněž nabídla přehled výše minimálních mezd v jednotlivých státech a letos poprvé byly průměrné mzdy v rámci studie zkoumány i po korekci pomocí indexu parity kupní síly.
V průměru vydělávají zaměstnanci v soukromém sektoru v regionu střední a východní Evropy okolo 1 700 EUR (42 805 Kč), což představuje 8% nárůst oproti loňskému roku. Průměrná mzda je nižší než 1 000 EUR například na Ukrajině, v Moldavsku, Kosovu a Albánii. V Bulharsku, většině bývalých jugoslávských zemí, většině pobaltských zemí a v zemích Visegrádu, se pohybuje mezi 1 000 a 2 000 EUR. V Litvě činí průměrná mzda 2 336 EUR (58 820 Kč), ve Slovinsku 2 722 EUR (68 539 Kč) a v Německu a Rakousku přesahuje 4 000 EUR. Nadprůměrný meziroční růst průměrné mzdy zaznamenalo například Bulharsko (25 %), Litva (23 %) či Chorvatsko (17 %). Pokles ukázala studie například v Řecku (-7 %), v Estonsku (-6 %) či na Ukrajině (-4 %). „Pokles průměrné mzdy není nic neobvyklého, v roce 2023 mu s meziročním poklesem 2 % čelilo třeba i Německo,“ dopln