Vatikán po smrti Františka (†88): Lobbování i slavnostní kouř. Jak budou volit nového papeže?

S formálním ohlášením úmrtí papeže svolal děkan kardinálského kolegia Giovanni Battista Re své kolegy, aby neprodleně vyrazili do Říma. Mladší 80 let mají účast povinnou, starší nemusejí. Ubytují se v Domě svaté Marty, penzionu, který právě pro tyto účely nechal zbudovat papež Jan Pavel II. Mimochodem v něm místo v Apoštolském paláci bydlel skromný papež František.

Vedení církve zatím v čase bez papeže přebírá kardinál komoří (camerlengo), jímž je Ir Kevin Farell.

Napřed probíhá generální kongregace kardinálů, kde probírají důležité záležitosti. Projevem o církevní reformě se na kongregaci roku 2013 blýsknul kardinál Jorge Bergoglio, což zřejmě pomohlo k jeho následnému rychlému zvolení posledním papežem.

V pondělí kongregace rozhodne také o začátku vlastního konkláve, má následovat po patnácti až dvaceti dnech od papežovy smrti (rezignace), tedy začít mezi 5. až 10. květnem.

Kardinálové jsou poradním sborem papeže a podílejí se na řízení katolické církve. Jmenuje je do funkce papež, zpravidla mají titul až do smrti. Někteří mají funkce v římském ústředí, většina z nich ale je zároveň biskupy či arcibiskupy všude po světě.

Dlouho byla volba papeže záležitostí nevelkého počtu církevních lídrů, kteří se navzájem z Říma docela znali. Jak se však lidstvo a katolická církev rozrůstá, přibývá i kardinálů. V 70. letech za papeže Pavla VI. se zavedl věkový strop - volební právo v konkláve kardinál ztratí s 80. narozeninami - a také početní, v danou dobu by nemělo být víc než 120 kardinálů s volebním právem. Druhý limit se ovšem opakovaně porušoval, když papežové jmenovali nové mladé kardinály. Díky Františkovi nyní půjde o největší konkláve církevní historie.

Ke dni Františkova úmrtí 21. dubnu bylo kardinálů 252, z toho 135 s volebním právem (kritériem je stáří maximálně 80 let). Ti starší na konkláve mohou přijet a kolegy třeba i ovlivňovat, u volby samotné být nesmějí. Drtivou většinu z volitelů - 110 - jmenoval kardinálem František. Tak velký podíl podle agentury AP prakticky zaručuje, že následující papež bude buď přímo z řad Františkových kardinálských kandidátů, nebo se bude muset opírat o jejich hlasy.

Napřed se dva volitelé ze zdravotních důvodů omluvili – Španěl Antonio Cañizares Llovera a Vinko Puljić z Bosny a Hercegoviny (oba 79). Druhý jmenovaný ale nakonec dostal od lékařů zelenou; Františkův pohřeb nestihl, na konkláve už má dorazit, píše portál Katholish.de.

Bez Čechů a Slováků

Nejvíc kardinálů je z Itálie, hlasuje jich 17; deset ze Spojených států a sedm z Brazílie. Co se týče kontinentů, stále nejvíce kardinálů s hlasovacím právem má Evropa, a sice 54, obě Ameriky dohromady mají 38 a Asie 24 kardinálů.

Žádný český hlas nový papež nedostane, jediným kardinálem je aktuálně Dominik Duka, který stropu 80 let dosáhl předloni. Další dva se ale v tuzemsku narodili - Rakušan Christoph Schönborn (čerstvě osmdesátiletý) a Michael Czerny (78), který se narodil v Brně, ale brzy s ním rodiče odešli do Kanady, jejíž má občanství. Slovenský kardinál nyní nežije žádný.

Dominik Duka už má přes 80 let, papeže nevolí. | Nguyen Phuong Thao / Reflex

Záhadně nateklý František (88): V zákulisí Vatikánu už krouží supi toužící po papežově pozici

„Technicky vzato může být papežem zvolen každý muž římskokatolického vyznání. Od roku 1379 je však každý papež vybírán z kolegia kardinálů,“ uvedla CNN. Drtivou většinu (217 z 266) papežů představovali historicky klerici z dnešní Itálie, ale není to žádným pravidlem.

Nejsou formálně dané kandidatury, hlasovat může každý kardinál pro kteréhokoli kolegu a výsledek bývá nezřídka překvapením.

Dopředu se samozřejmě mohou kardinálové i kdokoli jiný navzájem libovolně bavit, sondovat, lobbovat… I v médiích se pak spekuluje, kdo všechno je „papabile“ - kdo má šanci se ve volbě prosadit. Web Cardinalium Collegii Recensio se snaží systematicky informovat, k 20. únoru shrnoval postoje k důležitým otázkám hned 22 potenciálních favoritů.

Říká se, že „kdo na konkláve přijde jako papež, odejde coby kardinál“ - tedy když si někdo moc věří, neuspěje. A další rčení praví, že „po tlustém papeži následuje hubený“ - že spíše než pokračování v duchu dosavadního papeže přijde jiná linie. Po liberálním Janu Pavlu II. tak následoval konzervativní Benedikt XVI., jehož nahradil progresivista a liberál František - spíš bychom tedy měli očekávat zase tradičního konzervativce.

Kardinálové opakují hlasování čtyřikrát denně, dokud někdo nedostane dvě třetiny hlasů. Konsensus kardinálů se zpravidla utváří až samotným procesem voleb. Kandidáti rostou a klesají „jako hrášky ve vařící vodě“, přirovnal to kdysi papež Jan XXIII. Tedy když některá osobnost nasbírá výrazný počet hlasů, v dalším kole to může přesvědčit další volitele, a zase a zase - ovšem dvou třetin nemusí nikdy dosáhnout a pak zase začne hlasy ztrácet, trvá-li to dlouho.

Ve středověku se někdy na nového papeže čekalo i roky, papežové Jan Pavel II. a Benedikt XVI. přinesli reformu. Nyní se uskuteční jen 33-34 kol, a když nikdo nepřekoná dvoutřetinovou laťku, vyberou se dva nejsilnější kandidáti a zvolí se z nich - pořád ovšem dvoutřetinovou většinou.

Reforma byla preventivní, v posledních skoro dvou stoletích bývá do čtyř dnů hotovo - nejdelší byla volba 25. až 28. října 1958, z níž papež Pius XII. vzešel v jedenáctém kole. Bergoglia-Františka kolegové zvolili už v pátém kole, druhý den konkláve. Rekord je volba papeže z let 1268-71, kdy proti sobě stáli hlavně italští a francouzští kardinálové a jejich mocenské zájmy. Jak se proces vlekl, zamkli kardinály, dostávali jen chleba a vodu, dokonce jim zbourali střechu papežského paláce, aby je konečně donutili k dohodě; v průběhu toho tři kardinálové zemřeli a jeden rezignoval, než se konečně dohodli na kompromisní volbě Klementa IV.

Kardinálové volí papeže v Sixtinské kapli (duben 2005). | Profimedia.cz

Na začátku kardinálové jeden po druhém přísahají, že budou volbu udržovat v tajnosti. Pak se skutečně zamknou v Sixtinské kapli Apoštolského paláce, všichni ostatní odejdou (s výjimkou pomocného personálu, s nímž ovšem nesmí mluvit). Na tajnosti se dbá, vatikánský personál například používá rušičky vysílaček a mobilů, uvádí web Cardinalium Collegii Recensio. Kardinálové nesmějí zprávy vynášet ani sledovat ty zvenčí.

„První hlasování má často čistě ceremoniální charakter, kardinálové jím chtějí ocenit konkrétní členy kolegia, kteří jsou sice významní, ale nejsou považováni za papabile (volitelné),“ uvádí zmíněný web. Následují dvě zasedání, ráno a odpoledne, při každém proběhnou dvě kola volby.

Každý kardinál napíše jméno svého favorita na hlasovací lístek, snaží se, aby nebyl poznat jeho rukopis. Přeložený ho odnese do urny u oltáře, pod monumentální Michelangelovou freskou Poslední soud.

Kardinálové volí papeže v Sixtinské kapli (březen 2013). | Profimedia.cz

Po sečtení a kontrole se lístky spálí v kamínkách. Když bylo hlasování bez výsledku, přidala se smůla, v případě úspěchu mokrá sláma. Z komína kaple tak vychází buď černý, nebo bílý kouř, na který napjatě čekají pozorovatelé. Když roku 1958 vycházel kouř neurčité barvy, tradice se modernizovala a přidávají se chemikálie, aby byl rozdíl zřetelný.

Zvolený kandidát následně přijme volbu (může odmítnout, ale v praxi případně kardinál avizuje dopředu, že ho kolegové volit nemají), načež se jde převléci do Slzavého pokoje (též plačtivého, to pro silné emoce zde zažívané), předsíňky vedle Sixtinské kaple.

Následně vystoupí na lodžii baziliky sv. Petra kardinál-protojáhen a lidem na svatopetrském náměstí zahlásí slavné „Habemus papam!“ (Máme papeže), doplní jeho dosavadní jméno i nové papežské. Pak se na balkoně ukáže sám nový papež, kapela zahraje papežskou hymnu a nová hlava katolictva udělí své první požehnání Městu a světu (Urbi et orbi). Po pár dnech následuje ještě papežská inaugurace (od roku 1978 už nemá formu korunovace). Ale hned od okamžiku, kdy zvolený v Sixtinské kapli akceptuje volbu (případně dostane biskupské svěcení, není-li biskupem), má katolická církev novou hlavu.