Řev, pak ticho. Přeživší promluvili o zvěrstvech Hamásu. Únos Eden slyšely sestry přes telefon
Světlo světa spatřil ve středu hodinový dokument plný bolesti a smutku. Film Sheryl Sandbergové přináší příběhy žen, dívek a jejich rodin, kterých se dotkl útok teroristického Hamásu, píše britský server DailyMail. Mladá Tali poslouchala sedm hodin vyděšené a bolestivé výkřiky žen, které po brutálním znásilnění zastřelili. Eden se vydržela schovávat tři hodiny, než ji teroristé chytili – celou tu dobu měla na telefonu sestry, které tak byly svědky jejího únosu.
Eden (24) je v zajetí v Gaze už téměř 300 dní. Její sestry Shani (26) a May (21) nyní v emotivním 60minutovém dokumentu prosí o její propuštění. Dokument také přináší šokující svědectví obětí odporných praktik Hamásu.
Film od Sheryl Sandbergové „Screams Before Silence“ tedy volně přeloženo „Křik před tichem“ osvětluje zvěrstva a sexuální násilí, které je pácháno na ženách a dívkách od 7. října, kdy došlo mimo jiné k útoku na účastníky hudebního festivalu v Izraeli.
Mladičká Eden byla zajata právě na tomto festivalu. Snažila se teroristům utéct, ale po třech hodinách skrývání ji zajali. Její sestry popsaly, jak jim přímo během útoku volala. „Popisovala nám, že na ni kape krev a jak na ni spadlo mrtvé tělo její kamarádky. Schovala se za malý keř, kde ji kousali mravenci. Byla vyděšená a sotva mohla dýchat,“ uvedla Shani.
Shani měla svou sestru na telefonu skoro tři hodiny, dokud jí šeptem do telefonu neřekla poslední slova v hebrejštině. „Shani, chytili mě. Chytili mě.“ Následně bylo slyšet jen hulákání teroristů a pak ticho. Od té doby uplynulo devět měsíců a o životě Eden nemá její rodina žádné zprávy.
„Je děsivé myslet na to, čím si musí Eden v zajetí procházet,“ dodávají její sestry, které si vyslechly příběhy přeživší o ohavném sexuálním násilí, které Hamás na ženách provozuje.
Řev, výstřel a pak ticho
Sandbergová během tvoření dokumentu hovořila s přeživšími festivalu. Jednou z nich je i Tali Biner, která unikla smrti a násilí tím, že se sedm hodin skrývala v malém přívěsu. „Byli tu dva mí přátelé, byli jsme na zemi. Ležela jsem, hlavu jsem měla tady a nohy měla pokrčené,“ popisovala na místě události.
Vzpomínala na ženské výkřiky plné strachu a bolesti. „To trvalo tak 15-20 minut, ty výkřiky neustávaly,“ popsala. V duchu si říkala, zdali není lepší být rovnou zabita, než být takto utýrána a znásilňována. Poté křik ustal. „Byly zastřelené. Pak bylo ticho.“
Promluvily i další ženy. Jedna z nich byla držena v zajetí 55 dní. „Obklopilo mě 10 mužů. Chtěla jsem ale ukázat, že jsem silná a nevezmou si mě tak snadno. Nevadilo mi, že budu zabita, vlastně jsem to v těch chvílích preferovala, než že mě znásilní a pak mě potáhnou ulicemi Gazy,“ popsala Amit.
V dokumentu promluvila i matka Naamy Levyové, devatináctileté dívky, jejíž únos byl natočen podobně jako únos Noy Argamaniové. Podle matky bylo nesnesitelné se na video dívat. Její dcera je na něm vyděšená a celá od krve. „Je tam bosá a v pyžamu, které je potřísněné krví. Chytají ji za vlasy. Přemýšlím, co zažila až do té chvíle. A jak dlouho...,“ mluví zdrcená matka. „Člověk by si myslel, že to není možné, že by někdo ublížil tak mladé dívce. Ale pak vidíte takové video,“ řekla přes slzy.
Během 7. října bylo zabito 1200 lidí, většinou civilistů, teroristy z Hamásu. Uneseno bylo přes 240 lidí, z toho zhruba 100 bylo propuštěno během dočasného příměří na konci roku 2023.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.