Šéfka kurdských milic bojuje s ISIS. Žurnalistiku vyměnila za kalašnikov

Jak jste se k válčení dostala?

Jsem původně novinářka. Studovala jsem žurnalistiku v Sýrii a Egyptě. Odjakživa jsem byla činná v politice. Jak začaly zrůdné útoky Islámského státu, tak jsem se rozhodla jít do boje.

Kolik členů čítá vaše jednotka?

To jsou tisíce a tisíce žen. Ještě před šesti měsíci byla v našich oddílech jedna třetina žen a dvě třetiny mužů. Teď je nás žen skoro 50 procent.

Jakých úspěchů jste dosáhli?

Čemu jsme věřili, jsme prosadili: Islámský stát je porazitelný. My jsme věřili tomu, že zvítězíme, že ho porazíme, a stalo se tak…

… ale on přece pořád funguje…

Do té doby si každý myslel, že je neporazitelný. My jsme je porazili. My jsme je vyhnali ze svého území. Syrský Kurdistán je osvobozený. Město Kobání, které měl pod kontrolou Islámský stát, je očištěné od teroristů.

Jsou ženy lepší bojovnice než muži?

Ano! Žádná žena na světě nemá ráda zabíjení. Jako ženy naopak dáváme život. My bojujeme nadoraz, protože víme, že jakmile se dostaneme do rukou »isisáků«, tak přijdeme o svoji svobodu, o všechno.

Je to vytrvalostí, emocemi…?

Mysleli si, že žena se bojí, že uteče. Zapomněli ale na jednu věc. Když jde o skutečné nebezpečí, tak máme jiné myšlení než muži. Je to takový mateřský instinkt. Díky němu jsme daleko důkladnější a obezřetnější než muži. V boji jsme chladnější, protože na prvním místě je bezpečí dětí.

Jaký byl váš nejhroznější zážitek z války?

Já jsem za ty dva roky prožila samé strašidelné věci. To se nedá ani popsat. Vystrašené výrazy tisíce žen prodávaných na tržišti do otroctví. To, že je znásilnili, že s nimi uzavřeli vynucený »válečný sňatek«, bych ještě přežila. Ale nejotřesnější zážitek byl, když jsme přišli do jedné vesnice a našli jsme tam ženu. Ta byla ve vysokém stupni těhotenství. A oni ji zabili. Ale nezabili ji tím, že by ji střelili do hlavy, ale namířili do toho břicha. Zabili ji i s tím dítětem! To dokazuje jejich nenávist vůči nejzákladnějším lidským hodnotám.

Zabila jste někdy člověka a přitom mu viděla do tváře?

Ano. Někdy to bylo deset metrů, někdy to byly i jen tři. Je to válka. Popíšu jednu situaci. Menší ženský oddíl byl obklíčen. V tu chvíli jsem zapomněla, že jsem velitelka a že mám zůstat daleko od bojiště a spíš koordinovat. Sebrala jsem se a se svými bojovnicemi jsem šla tam...

Češky s bojovnicemi proti ISIS. A ve vesnici, kde ve spánku zemřely desítky žen a dětí

Máte rodinu?

Ne, manžela a děti nemám. Dokud v Kurdistánu nebude mír, tak je založení rodiny nezodpovědné vůči dětem.

Jak povzbuzujete své ženy?

Někdo potřebuje obejmout, někomu prospěje hodinové povídání, někdy stačí říct: »Pojď, kámoško, dáme si čaj«. Někdy, když vidím, jak se třepe, vezmu ji za ruku a cítím, jak ta energie jde směrem k ní. Pak vezme kalašnikov a má zase sílu.

Jak je to s láskou a sexem na frontě?

Tahle válka pomáhá i kurdským ženám, aby se vysvobodily od jistých předsudků. I když jsme ve válce, jsme se svými city a postojem k lásce svobodnější než předtím. Dokud ale nevyženeme »isisáky« ze všech částí Kurdistánu a nezavedeme demokracii, tak nechceme zakládat rodiny. Válka ale bariéry mezi mužem a ženou zbourala. Proč si myslíte, že bojujeme? Abychom mohly mít čas na lásku.

Co říkáte ničení památek Islámským státem?

To je způsob hromadné vraždy. Jestli chcete zavraždit nějakou společnost, tak musíte zničit její dějiny, její kořeny. My bojujeme o záchranu lidských hodnot, náš jazyk, kulturu. O to, co z člověka dělá člověka. Pokud totiž nemáte své kořeny, tak jste ztracená bytost. Islamisti jsou vrahové našich společných hodnot.

Co říkáte na uprchlíky, kteří od vás utíkají k nám do evropských zemí?

Nikdo se nemusí vystěhovat, i když je válka. Ty hodinové debaty politiků, jak rozdělit uprchlíky, a peníze, které na to vynakládají, kdyby dali raději na tu problematiku, aby se to tam vyřešilo, tak už tu otázku vyřešenou máme a Islámský stát je poražený.

Co vzkážete Čechům, jak by se měli na uprchlíky dívat?

Nikdo, kdo odchází ze své země, nemůže být tak produktivní jako doma. Imigrace není řešení.

Kdo podle vás stojí za Islámským státem?

Ekonomové. To není otázka politiků, správná otázka je, komu tenhle stát prospívá?

Kdo je Nasrin Abdallah: Velitelkou ženských kurdských milic, které mají zhruba 4000 členek, se stala 4. dubna 2013. Jejím nepřítelem je Islámský stát. Její rodina je původně islámská, Nasrin se ale za muslimku nepovažuje. „Já respektuji všechna náboženství stejně,“ řekla Blesku.