Chtěla bych 11. září vymazat z paměti
Nejezdí autobusem ani metrem, z domu vychází jen velice zřídka. Nechodí do větších budov ani nenavštěvuje žádná veřejná místa.
Z letadel má panický strach. Když Marcy Borders (33) vzpomíná na osudné datum 11. září 2001, střídají se v ní velmi silné emoce. Vzpomínky se stále vracejí. Každý večer se jí příběh promítá před očima. Děsivá můra, kterou nelze zastavit. Smutek, vztek, neskutečný strach... .
Noc co noc Marcy prožívá 11. září. Den, kdy se všechny oči upíraly k jedinému místu. Tisíce vyděšených a šokovaných lidí utíkaly, aby si zachránily život – nevěděly před čím, ani kam. Mezi nimi i ona. Žena, která pracovala jako bankovní úřednice v 81. patře severní věže Světového obchodního centra.
"Byla to příšerná rána. Celá budova se otřásla. Vzduchem létal nábytek a mrtvá těla. To je válka, napadlo mě. Pak už jsem jenom utíkala dolů," vzpomíná na svůj poslední den v práci. Stačila sice včas utéct, ale strach ji pronásleduje dodnes. Bojí se vycházet z domu a trauma jí zůstane na celý život.
Do práce se už nikdy nevrátila. Účty za ni, dceru (13) a syna (5 měs.) platí její matka. "Myslím, že pro moji matku jsem velkým zklamáním."
Kvůli dětem se snaží neohlížet zpět. Chtěla by vzpomínky z 11. září vymazat z paměti a už se k nim nikdy nevracet. Oblečení, co měla osudný den na sobě, má schované v igelitové tašce. Ale přemýšlí, že ho prodá. Postupně se chce všeho, co jí 11. září připomíná, zbavit.
Čtěte také:
