Spolehlivý syn a bratr se ztratil pár metrů od domu

Na závěrečné zkoušky ovšem už nikdy nedorazil... Zmizel beze stopy a rodina se trápí, co s jinak bezproblémovým a spolehlivým synem je.

V neděli 19. května seděl s partou na lavičce před svým domem. Kamarádi se pomalu rozešli domů a Miroslav se s nimi rozloučil slovy: "Jen dokouřím a jdu také." To byla jeho poslední slova. Nikdo ho neviděl z lavičky odejít. Nikdo neslyšel nic podezřelého. Z domova nezmizela jeho jediná osobní věc a vzhledem k tomu, že i cigaretu si musel vyprosit, neměl ani peníze.

Mirkova rodina v útulném panelovém bytě funguje tak, jako každá jiná. Od Mirkova zmizení se tedy spíš snaží fungovat... "Nemluvíme o ničem jiném, pořád dokola rozebíráme, co se mohlo stát, a pak si to hned zase vyvracíme. Manželku napadají už ty nejhorší představy...,“ vypráví otřesný příběh zoufalé rodiny nevlastní otec Mirka Aleš Kubizňák. Stará se o něj ale už od tří let. "Neměli jsme žádné větší konflikty," říká, a zní to věrohodně.

Mirek měl sen. Chtěl se stát profesionálním vojákem a nastoupit do cizineckých legií. Nemluvil poslední dobou o ničem jiném. Začal cvičit a výrazně zlepšil svou kondičku. Na internetu si dokonce vyhledal spoje do Štrasburku.

"Máme dobrodružnou povahu, to je fakt. I já jsem jednou na tři dny utekl. Ale to mi právě Mirek hrozně vynadal, že trápím mámu," vypráví jeho bratr, jednovaječné dvojče Martin.

Kdyby utekl do legií, udělal by to jinak, je přesvědčena celá rodina. Sbalil by si věci, neodešel by na noc, zanechal by vzkaz. „I když se zpozdil třeba na diskotéce, vždy napsal, že přijde o hodinu dvě později. Vždycky mámu informoval a my jsme mu za takové zpoždění nedělali doma nikdy vedro,“ říká jeho nevlastní otec.

Mohl Mirka někdo zabít či přepadnout, když se vracel domů? Jde o únos? S tím si lámou hlavu kriminalisté i rodina! Vždyť z lavičky před panelákem do vchodu domu je to jen pár kroků!

"Já pořád cítím, že žije. Jednovaječné dvojče prý vždy vycítí, že se mu něco stalo. Dokážu pochopit, že třeba utekl. Ale pořád mi nejde do hlavy, že by se neozval mámě. Takhle by ji netrápil," svěřil se Blesku jeho bratr.

Policie pátrá po ztraceném Mirkovi denně, ale dosud nezachytila žádnou stopu. Ozvala se jen jediná žena, která měla podobného chlapce vidět na nádraží, jinak nikdo. „Nemůžeme vyloučit, že se stal obětí trestného činu,“ sdělil policejní mluvčí Vladimír Junek.

"Prosíme každého, kdo mohl našeho Mirka vidět, aby se ozval. A Mirku, tebe prosíme, aby ses alespoň ozval, pokud můžeš. Tohle utrpení už nejde dál prodlužovat. Ta bolest, ty bezesné noci, to nedokáže nikdo pochopit, kdo to nezažil...," říkají nakonec jeho utrápení rodiče.