Zamilovali se ve válce, doma je čekalo peklo: Lásku Jiřiny a Bedřicha nezničilo ani vězení
Poznali se uprostřed války, bok po boku ve Svobodově armádě. Jiřina Švermová (později Kopoldová) a Bedřich Kopold spolu prošli frontou, utrpením i vítězstvím. Po návratu do osvobozeného Československa však zjistili, že to nejhorší je teprve čeká. Z válečných hrdinů se stali oběti komunistických čistek.
Když se mladá Jiřina vydala na východní frontu, netušila, že kromě války ji tam čeká i osudová láska. Dcera komunistických funkcionářů Jana a Marie Švermových vyrůstala v Moskvě, kam rodina uprchla po Mnichovu. Po evakuaci města do Baškirie se přihlásila k československé jednotce Ludvíka Svobody. „Rozhodovalo se o tom, jestli budeme žít jako čestní a svobodní lidé, nebo Hitler všechno převálcuje,“ řekla později v rozhovoru pro Paměť národa.
V Buzuluku se mezitím formovala skupina vojáků, mezi nimi i Bedřich Kopold. Mladík uprchl ze Sovětského svazu po nacistické deportaci z Moravské Ostravy. Vojenská služba je svedla dohromady v roce 1943. Jiřina tehdy působila jako spojařka, Bedřich jako osvětový důstojník. Bojovali bok po boku až do konce války a společně oslavili vítězství v Brně. Poprvé se potkali v ruském Novochopersku a spojila je společná víra i vzájemný obdiv, jenž přerostl v lásku. Na konci války se zdálo, že mají celý život před sebou.
Po návratu domů se vzali, narodilo se jim dítě a začali budovat nový život v republice, za niž bojovali. Jiřina pracovala pro vojenské vysílání rozhlasu, Bedřich stoupal v armádní hierarchii. Oba zůstali přesvědčenými komunisty a věřili, že nová republika přinese spravedlnost. Jenže dějiny měly s jejich rodinou jiné plány.
Jiřinin otec, komunistický funkcionář Jan Šverma, padl během Slovenského národního povstání. Její matka Marie Švermová se po válce stala terčem intrik mocných. Odmítnutý nápadník, ministr Václav Kopecký, ji označil za součást „protistátního spiknutí“ a nechal ji zatknout. V roce 1951 skončil ve vězení i Bedřich Kopold, obviněný ze zrady. Jiřina s malým synem byla internována v chatce pod dohledem Státní bezpečnosti, těhotná a zcela odříznutá od světa. Dva roky strávila v izolaci, zatímco manžel podstupoval brutální výslechy. Nakonec byl odsouzen na 18 let, její matka dostala doživotí.
Po propuštění z internace nesměla Jiřina pracovat jako vědkyně a živila se v závodní laboratoři. StB ji donutila podepsat spolupráci, kterou ale brzy ukončila, protože nepřinášela žádné „užitečné informace“. Rehabilitace přišla až v roce 1956, kdy se do Československa začal vracet zdravý rozum. Bedřich po letech těžké práce v dolech získal místo archiváře na ČVUT, Jiřina se vrátila k vědecké práci. Společně vychovávali dceru Bedřišku.
Osud jim však znovu zasadil ránu – v roce 1969 zahynul jejich syn Jan při nehodě v Řecku. V době Pražského jara oba podporovali reformní komunisty a po srpnové okupaci byli z KSČ vyloučeni. Žili pod dohledem Státní bezpečnosti, avšak nikdy se nevzdali svých zásad. Jejich domov se stal místem setkávání reformistů a disidentů. Jiřinina matka Marie patřila k signatářům Charty 77. Rodina nesměla ani uctívat památku Jana Švermy, jenž byl režimem paradoxně oslavován jako hrdina.
Přesto zůstali věrni ideálům, kvůli nimž kdysi vzali do rukou zbraně. Manželé Kopoldovi spolu zůstali celý život. Společně vydali knihu Smrt číhala na Chabenci, v níž popsali osud Jana Švermy i vlastní zápas s nespravedlností. Jejich příběh připomíná, že skutečné hrdinství nezačíná v bitvě, ale v odvaze milovat a zůstat věrný – sobě i druhému – i ve chvíli, kdy se svět kolem rozpadá.
Zajímavé.Tak jako dnes, vládnoucí garnitura vždy šikanuje občany.