Denně šest lahví vína a osm gramů kokainu. Úspěšný podnikatel popisuje svou cestu ze dna zpátky do života
V mládí byl dost úspěšným sportovcem, později ještě úspěšnějším podnikatelem. Měl zdánlivě vše – peníze, ženu, zdravé děti. Přesto ho sužovala velká vnitřní nejistota a nespokojenost, kterou se rozhodl utopit v alkoholu a drogách. Závislost, kdy byl schopný vypít šest lahví vína denně a vyšňupat osm gramů kokainu, dostala Libora Votrubu skoro až na úplné dno. Po autonehodě, kterou pod vlivem alkoholu způsobil, se odjel léčit. Dnes už je 13 let čistý a díky klinice, kterou založil, pomáhá jiným v podobné situaci, v jaké byl on sám. O svém příběhu vypráví v novém díle pořadu Blesk Podcast.
Studoval FTVS, dělal karate na dost vysoké úrovni a získal stipendium na škole v New Yorku. Tam se mu ale moc nelíbilo, a tak se rozhodl odjet na druhou stranu Spojených států a věnovat se svému hobby – snowboardingu. Tomu zasvětil spoustu let i po návratu do Česka. A dařilo se mu. „V USA jsem zůstal dva roky. Po návratu do Česka jsem založil snowboardovou školu ve Špindlu a došlo to tak daleko, že jsem vedl českou snowboardovou asociaci a tři roky i tu světovou,“ popisuje Votruba.
Dařilo se mu, pak se ale jeho milovaný sport dostal na olympiádu, vzali si ho pod sebe lyžaři a on byl ze hry. Ani to ho ale nepoložilo, projevil se jeho podnikatelský duch, založil firmu a vysoutěžil s ní provoz vánočních trhů na Staroměstském náměstí. K tomu se později přidaly také třeba populární Žluté lázně. Tehdy mu bylo něco přes třicet let. „Ten věk je, obzvlášť pro muže, dost kritický. Když se jim daří, mají peníze, uznání okolí a třeba i zájem žen, rychle jim začne připadat, že jsou něco víc. U mě to tak rozhodně bylo, ta arogance rostla. Paradoxně jsem byl ale vnitřně stále dost nejistý. A tak, abych zapadl do toho dravého prostředí, začal jsem svou nejistotu ve velkém tlumit alkoholem a drogami, konkrétně kokainem,“ přiznává v rozhovoru.
Závislým na alkoholu a drogách byl čtyři roky mezi lety 2007 až 2011. Ze začátku tenhle „lék“ na sebevědomí fungoval dobře, časem to ale byl větší a větší problém. „Ten poslední rok byl nejhorší. Byly dny, kdy jsem si nedal nic. Ale pak byly taky takové, kdy jsem za den vypil šest lahví vína a vyšňupal až osm gramů kokainu. Nikdy dřív jsem se nemodlil, ale tehdy jsem se začal každý večer modlit, ať už se ráno neprobudím,“ říká upřímně.
Cesta k léčbě ale byla krkolomná. Zajel tehdy za svým kamarádem, který dělal ředitele léčebny, tam ale naznal, že to není nic pro něj. „Měl jsem pořád pocit, že na tom nejsem tak špatně jako ti, co tam byli. Nepiju krabičák, neskončil jsem pod mostem. A tak jsem sedl do auta a jel domů. Abych to oslavil, koupil jsem si láhev vodky, kterou jsem v autě vypil. Způsobil jsem dopravní nehodu, při které se naštěstí nikomu nic nestalo, pro mě to ovšem byla obrovská lekce,“ vypráví Votruba.
Závislost ho dostala finančně na dno
Za nehodu byl podmínečně odsouzen, největší deziluze ale přišla během svědeckých výpovědí u soudu. „Pořád jsem si o sobě myslel, že jsem v zásadě dobrý člověk. Když jsem ale slyšel mluvit svědky, nepoznával jsem se,“ vzpomíná. Tehdy se rozhodl odletět do Jihoafrické republiky na pětitýdenní pobyt v léčebně pro závislé. „Pořád tam fungovala ta arogance. Do Bohnic jsem nechtěl, připadal jsem si lepší. Paradoxní je, že za letenku a pobyt v léčebně jsem dal skoro poslední peníze, co jsem měl. Závislost mě dostala na dno i finančně,“ otevírá se.
Po návratu ještě následovalo pár krátkodobých propadů, ze závislosti se ale nakonec definitivně dostal. Podle svých slov hlavně díky Anonymním alkoholikům, kam docházel několik let dvakrát denně, a díky meditacím, kterým propadl v Thajsku. „První kurz meditace trval tři týdny. Nenáviděl jsem to, několikrát jsem chtěl odjet. Nakonec jsem ho absolvoval, ale říkal jsem si, že už nikdy. Dneska mám za sebou takových kurzů zhruba pětadvacet,“ směje se.
Libor Votruba zvládl urovnat svůj osobní život a nastartovat znovu i ten podnikatelský. Ví ale, že alkoholikem a narkomanem zůstane navždy. „Vyléčený alkoholik neexistuje. Kdybych si dal jednu skleničku, jsem přesvědčený, že za týden jsem tam, kde jsem skončil. Cestou je jen úplná abstinence do konce života,“ tvrdí s tím, že přesně to říká i klientům kliniky NEO centrum, kterou po své vlastní zkušenosti v roce 2017 založil. Tendenci se napít nebo si dát drogu už prý ale nemá, i když přichází těžká období. „V covidu jsem málem zkrachoval. Loni jsem měl zase velmi náročné období po vztahové stránce. Nikdy už mě ale nenapadlo to řešit alkoholem nebo drogami,“ říká.
Jaké nejhorší zážitky si z dob závislosti vybavuje? Jsou pro něj stále důležité peníze? Co je nejdůležitější při léčbě? Jak běžné jsou drogy v komunitě bohatých a úspěšných? To a mnohem víc se dozvíte, když si pustíte celý Blesk Podcast.
Podcast má závady a jestli to je tak u všech tak to je blbý. Redaktorka říká věci které si o Liborovi někde vyčetla a tomu nezbývá než odpovědět Jo. A vysloveně mě irituje to hihihi vícekrát během rozhovoru. A vysloveně faul je když když zmíní nějakou informaci kterou si řekli mimo natáčení. Kolik takových je a my se je nedozvíme?