Katastrofa v divadle Iroquois: Ohnivé peklo zabilo stovky žen a dětí
V chladné odpoledne 30. prosince 1903 postihla Chicago jedna z nejhorších katastrof v jeho historii. Luxusní divadlo Iroquois, považované za symbol pokroku a elegance, se během představení muzikálu Pan Modrovous proměnilo v místo absolutní zkázy. Tragédie si vyžádala stovky mrtvých a zanechala na dlouhou dobu celé město v šoku.
Požár vypukl krátce po třetí hodině odpoledne. Závěs na jevišti vzplál od obloukového světla a plameny se rychle rozšířily na kulisy. Herec Eddie Foy, přítomný na jevišti, se pokusil zabránit panice. S odvahou vyzval orchestr, aby pokračoval v hraní, a apeloval na klid diváků. Navzdory jeho úsilí se oheň šířil nezadržitelně a chaos brzy ovládl celý sál.
Luxusní smrtící past
Divadlo, otevřené pouhý měsíc před tragédií, bylo pýchou Chicaga. Interiér zdobily zlaté detaily a masivní mahagonové dveře, ale za luxusní fasádou se skrývaly fatální chyby. Nouzové východy byly zamčené, hlavní dveře se otevíraly dovnitř, což v panické tlačenici znemožňovalo únik, a horní galerie zůstaly uzamčené, aby zabránily divákům z levnějších míst přecházet na dražší sedadla.
Když kulisáci otevřeli zadní východ, aby unikli, příval studeného vzduchu způsobil explozi, která proměnila horní patra doslova v ohnivou hrobku.
Zoufalství a zmar
Hromady těl se kupily u zamčených východů a podél schodiště. „Velitel hasičů zakřičel do budovy: Je tu někdo naživu? Ale ozvalo se jen ticho,“ popsal Foy mrazivý okamžik ve své autobiografii. Následky byly devastující: stovky mrtvých, desítky zraněných.
Celkový počet mrtvých dosáhl 602, z toho většina zahynula přímo na místě. Rodiny obětí strávily následující dny namísto oslav hledáním svých blízkých v márnicích a nemocnicích. Luxusní divadlo, které mělo symbolizovat pokrok a hrdost města, se proměnilo v děsivý symbol selhání.
Pozdní lekce
Nikdo nebyl za katastrofu nikdy odsouzen, přestože vyšetřování přišlo na řadu pochybení. Architekt upřednostnil estetiku před bezpečností, majitelé divadla zanedbali proškolení personálu a pořídili vadné hasicí přístroje. Po tragédii však došlo k zásadním změnám v požární bezpečnosti, včetně přísnějších stavebních předpisů, lepšího označení únikových východů a zavedení nouzového osvětlení.
Eddie Foy se stal pro mnoho Chicaganů symbolem odvahy. Svěřil svého malého syna do péče kulisáků a zůstal na jevišti, kde se snažil diváky uklidnit a pomoci jim uniknout. Jeho svědectví, zachycené v autobiografii Clowning Through Life, poskytuje jedinečný pohled na tuto tragédii. „Ten den se město navždy změnilo. A já také,“ napsal o jedné z nejhorších divadelních katastrof v dějinách, která zůstává děsivým mementem lidské nedbalosti a ignorace bezpečnostních pravidel.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.