Na chatu se zamilovala do muslima a konvertovala! Češka (30) z Prahy přiznala útoky i nadávky
Láska s cizincem jako z románku pro náctileté? Se svým budoucím egyptským manželem se tehdy sedmnáctiletá Češka seznámila přes chat, denně si psali, jednou se viděli a byla svatba! Mladá žena konvertovala k islámu, je maminkou dvou dětí a bydlí s celou rodinou v Praze. Kvůli šátku na hlavě se setkala i s velmi ostrými útoky okolí. Blesk.cz vedl s ženou (její celé jméno redakce zná) rozhovor.
Kde jste svého budoucího manžela, Egypťana (32) z Káhiry, poznala?
S manželem jsme se seznámili před třinácti lety. Na někoho to může působit jako z červené knihovny. Bylo to v listopadu, kdy jsme si náhodně napsali na chatu tehdy populárního webu ICQ. On tehdy hledal někoho, kdo mu pomůže s informacemi o evropských zemích pro své studium a já si tehdy řekla, proč ne! A tak to začalo a už neskončilo.
Jak se váš vztah vyvíjel dál?
Po měsíci každodenního chatování jsme se viděli asi na půl dne v letovisku Hurghada, kde jsem tehdy byla na vánoční dovolené s rodiči, a on za mnou přijel z Káhiry. A tak jako jsme si sedli za písmenky v chatu, stejně tak jsme si rozuměli i v reálu.
Čím vás budoucí manžel zaujal? Kolik vám bylo, když jste se vdávala?
Zaujal mě čistou „nezkaženou“ duší a samozřejmě vzhledem. Bylo mi 17, když jsme se poznali, a 18, když jsme se vzali. A ani na jeden den jsem nezapochybovala, že to bylo správné rozhodnutí.
Jak vás přijali v manželově rodině?
V rodině manžela mě přijali krásně a máme nádherný vztah! Nejspíš tam byly nějaké počáteční obavy, tak jako obavy i mých rodičů, ale všechno si sedlo skvěle, a za to jsem strašně vděčná! Vzpomínám, jak jsem poprvé letěla k rodině manžela do Káhiry.
Bylo to o Vánocích v roce 2008. Maminka mi s sebou zabalila krabičku cukroví a manželova maminka mě u sebe doma uvítala ozdobeným vánočním stromečkem! Líbil se jí tak moc, že další den skočila do obchodu ještě pro jeden a její sousedky pak chodily tu vánoční výzdobu obdivovat.
Jaké je soužití s muslimem?
Asi bych nerozdělovala soužití s muslimem versus s (ne)muslimem. Pro mě osobně tohle nehrálo žádnou roli a vzala bych si ho, i kdyby byl v tu dobu budhistou. Je pro mě důležité, jaký člověk je uvnitř. Takže za mě je soužití s muslimem skvělé, protože žiju se skvělým, hodným člověkem.
Jaké největší problémy musíte řešit? Mám teď na mysli možné problémy s přijetím vaší rodiny okolím.
Bezdůvodné urážky, velmi sprosté nadávky i ve společnosti našich dětí a řeči za zády. Děje se to muslimům denně a je velmi náročné toto ustát. Byly dny, kdy se to na mě valilo ze všech stran. Přišla jsem si jako takový fackovací panák, do kterého si každý šťouchl a vybil si zlost. Obzvlášť, když se někdy někde stal teroristický útok. To už si člověk říká, že raději zůstane doma nebo půjde do obchodu kanálem.
Je to strašně těžká a zároveň smutná realita. Ale vždy se většinou našel i někdo, kdo se mě zastal. Vzpomínám na jednu mladou paní, která se mě po vycházení z tramvaje přišla zeptat, jestli jsem v pořádku. To pak zahřeje u srdce a vymaže to špatné.
Bála jste se vzhledem k silným protimuslimským náladám někdy o děti?
Jak už jsem zmínila, není mi příjemné, když musí poslouchat urážky a nadávky na ulici. Ale jinak se o své děti nebojím. Děti jsou čisté duše a věřím, že jsou odrazem svých rodičů. Zatím máme štěstí na skvělé učitele a rodiny v okolí, takže v tomto ohledu je vše tak, jak má být.
Většina manželů má nějaké spory. Jak to chodí u vás doma?
Manžel je, naštěstí pro mě, velmi flegmatický a „splachovací“ člověk. Samozřejmě, že máme spory, ale díky Bohu se jedná většinou jen o nějaké malé věci. Pro mě tedy velké, například pohozené ponožky vedle koše na prádlo!
Co vás vedlo k rozhodnutí stát se muslimkou?
Od malička mě rodiče a babičky vedly ve víře v Boha. Nebylo pro mě tedy vůbec těžké stát se muslimkou. Vlastně jediná věc, která se u mě změnila, je šátek na hlavě. Samozřejmě ten první impuls bylo asi poznání manžela. Chtěla jsem poznat rozdíly a byla jsem zvědavá. Nicméně zcela upřímně, nebyl to on, kvůli komu jsem konvertovala. To, co mi začalo otevírat srdce pro toto náboženství, byly asi nejvíce zázraky, o kterých se píše v Koránu.
Blíží se Vánoce. Budou mít děti i české?
Vánoce miluji a mám na ně jedny z nejkrásnějších vzpomínek na dětství. A stejně tak bych chtěla, aby tohle zažívaly i naše děti. Takže ano, máme doma Vánoce, stromeček, světýlka a tento rok i vánočního skřítka. Snažíme se stejně tak dětem připravovat i oslavy islámských svátků (Eidů), takže naše děti mají „Vánoce“ každý rok dvakrát.
Pochopila jsem správně, že pracujete v sociálních službách? A jaké zaměstnání má váš muž?
Ano, pochopila. Už přes rok pracuji pro jeden nadační fond, který pomáhá a kouzlí úsměvy seniorům. Tím bych taky chtěla poděkovat zakladatelce tohoto fondu za to, že se nebála zaměstnat muslimku v šátku, což se v Česku bohužel jen tak nevidí. Je obtížné najít jako muslimka dobrou práci. Manžel je vedoucí směnárny.
Jak na vás reagují klienti?
Klienti úplně v pohodě. Můj šátek na hlavě vůbec neřeší. Myslím si, že pro seniory šátek na hlavě není cizí. Vždyť i naše babičky a prababičky většinou v šátku ven chodily. Ta práce mě naplňuje a vrací mi kus babičky, kterou už bohužel nemám.
Pro mě osobně náboženství není důležité, nadřazuji mu lidství v člověku. Jak to vnímáte vy?
Není pro mě vůbec důležité, v co člověk věří, ale co vyzařuje a co posílá ven dalším lidem. Ráda bych všem popřála krásné Vánoce plné pohody, smíchu a lásky!
Biochemie a podvědomé algoritmy pomáhají rychlému vzplanutí. Nejde však o záruku, že vám to vydrží. Na vztahu se musí pracovat, říká známý psychoterapeut Jan Vojtko.
