Sobota 18. května 2024
Svátek slaví Nataša, zítra Ivo
Zataženo, déšť 16°C

Jaroslav: Chci být Jana!

Jaroslav Kašpar (36) má jediný sen. Chce být ženou.
Jaroslav Kašpar (36) má jediný sen. Chce být ženou.  (Autor: Kateřina Moravcová)
Autor: Kateřina Moravcová - 
22. března 2010
05:00

Jmenuji se Jaroslav, ale chci být Jana. Tímto začíná šokující, leč upřímná zpověď Jaroslava Kašpara (36). Před několika lety svěřil své tajemství rodině a přátelům. Někteří ho zavrhli, jiní podali pomocnou ruku. Většina ho ale bere jako úchyláka, který z nudy nosí dámské šaty. On však chce jen jediné. Mít šťastnou rodinu a spokojený život.

Být v těle muže, a přitom se cítit jako žena si umí představit jen málokdo z nás. Jaroslav takto žije od narození. „Už jako malý jsem měl zálibu v dívčích hrách. Nepral jsem se a nesnášel jsem klučičí zábavu. V pubertě jsem si potají vytvořil dvojitý šatník, pro kluky a pro holky. Když rodiče nebyli doma, udělal jsem si dívčí den,“ zavzpomínal na své dětství Jaroslav.

Ve chvíli, kdy přiznal transsexuální orientaci, se ho zřekla rodina. „Musel jsem se odstěhovat do jiného města. Špatně to nesl hlavně otec. Teď chci začít nový život. Jenže není to tak jednoduché. První zákrok budu moct podstoupit až v létě, potřebné operace až za rok. Hrozně se to vleče,“ vyprávěl Jaroslav. Podstoupit operace na změnu pohlaví vůbec nejsou snadné. „Lékaři si chtějí být jisti, že jsem opravdu transsesuxál, a ne jen chvilkový transvestita. Navíc hormonální léčba není bez rizika. Lékaři mě varovali, že by u mě v důsledku toho mohla vypuknout i rakovina,“ vysvětluje Jarda, který má jen jeden malý sen.

Chtěl by mít rodinu a milujícího partnera. „Dětí se nejspíš budu muset zříct, protože jako budoucí žena bych chtěl mít za partnera muže. Ten by mě měl brát ale jako ženu. Nebude jednoduché někoho takového najít,“ posmutněl na závěr Jarda.

e.44 ( 24. března 2010 02:07 )

A jenom tak pro zajímavost: Pepa Stárek alias doktor Kája nespáchal sebevraždu ale ve svých 48 letech podlehl náhlé srdeční příhodě. To ostatní o jeho skutečném životě by vydalo tak na dva romány, takže to sem psát nebudu. Tady je diskuse o někom jiném.

e.44 ( 23. března 2010 17:36 )

Aspoň se nauč číst! Psala jsem, že se s ním znal můj bratr a ne já. A rozhodně nemám žádný důvod si něco vymýšlet. Jó když někdo nechce věřit, tak ať si klidně nevěří. Mě to nerozhází.

handas ( 23. března 2010 16:35 )

to není vypínač,ale člověk...po hmatu

handas ( 23. března 2010 16:28 )

Jardo fandím Ti !!!!

arthei ( 23. března 2010 15:41 )

Jezdil k nám dcery kamarád, velmi sympatický mladý muž. Za 2 roky se přiznal, že se cítí být ženou. Nastal kolotoč hormonální léčby, nebylo to pro něj vůbec příjemné, pomalu se mu měnila vizáž. Když měl zase přijet, bál se jak ho ostatní přijmou. Pro mě bylo příjemným překvapením, že se mu nikdo z mladých nesmál, všichni naslouchali a i když se shodli, že to je věc, která zcela nelze pochopit, berou ho jako ženu. Momentálně čeká na rozhodnutí komise, aby si mohl nechat upravit pohlaví, zatím mu bylo 2x zamítnuto. Komise totiž změnu pohlavních orgánů doporučí teprve až když je na tuto nezvratnou změnu člověk připravený. Jediné co prošvihl je to, že nebude mít vlastní děti, protože si před léčbou nenechal odebrat a zmrazit spermie. Má staré rodiče, kteří žíjí na vesnici,ty to vzali v pohodě, bráchové, namachrovaný a hloupý mačové s ním nemluví. Pro ně je to úchyl a basta. Měli jsme spolu dlouhé hodiny debat a nikdy bych nechtěla ani 5 minut zažít to, co on-ona. Jenom přiznat si to a svěřit se, je hrozně těžké.

Zobrazit celou diskusi