Juraj Šajmovič: Hrušínský předváděl prasečinky!

Mezi jeho nejslavnější kusy patří seriál Sanitka, detektivní série Dobrodružství kriminalistiky, za film Golet v údolí si odnesl Českého lva. Za tu dobu potkal nespočet českých herců, Vladimíra Menšíka, Rudolfa Hrušínského nebo Janu Brejchovou. Jak na ně vzpomíná a co s nimi prožil?

Juraj Šajmovič se narodil ve slovenských Piešťanech, škola ho ale zavedla do Prahy, když se hlásil na FAMU na režii. Jenže na režii už místo nebylo, tak mu nabídli studium kamery. „Po roce mě ale vyhodili, prý kvůli nedostatku talentu. Ono to totiž bylo tak, že náš ročníkový vedoucí tam celý rok nebyl a na nic neměl moc času. Viděl až moji závěrečnou práci, která se mu nelíbila,“ vysvětluje složitou cestu ke studiím kameraman.

Sanitka ho proslavila
První ročník na FAMU sice musel opakovat, nedostatkem talentu ale rozhodně netrpěl. Kvůli své předchozí práci ho do seriálu Sanitka pozval režisér Jiří Adamec. „Díky Sanitce jsem se stal ve svých kruzích známým, i když si nemyslím, že by to bylo něco zázračného. Profesně mi to ale určitě hodně pomohlo,“ říká dnes. A jak dodává, v posledním díle, kdy za Prahou spadne letadlo, je hrdý na záběr, který bez přerušení trvá čtyři a půl minuty a je v něm vidět všechno, co se na pláni stalo. „Dodnes vzpomínám, jak maskéři komparzu malovali krev po rukou, po nohou,“ dodává.

„V té době začínala její velká láska s Vlastimilem Brodským. Dodnes vzpomínám, jak jí od něj skoro denně přišla bílá růže,“ směje se. Neméně peprné vzpomínky má i na Rudolfa Hrušínského nejstaršího. „Hrušínský byl neuvěřitelný herec. Točila se scéna, před ním byla klapka a on pro pobavení předváděl, jak onanuje. V okamžiku, kdy se řeklo kamera, předvedl další úžasný herecký výkon,“ vypráví Juraj Šajmovič s neskrývaným obdivem. Když se Rudolfa Hrušínského ptal, jak to dělá, že na roli se přece herci musí soustředit, odpověděl mu, že je to přece jen profese.

Švorcová jako vyzvědačka
Juraj Šajmovič má, stejně jako všichni ostatní, vzpomínky i na politický podtext všeho, co se na Barrandově a v Československé televizi dělo. Když se na konci 70. let měl točil film Hordubal, měl být kameramanem právě on. Pak mu ale zavolal režisér Balík, že neví proč, ale že Juraj na tomto filmu pracovat nemůže. A ten o to hodně stál.

V té době zrovna točil podle svých slov šílený seriál Matka, ve kterém hrála také zapálená komunistka Jiřina Švorcová. „Řadu let jsem bydlel v Dejvicích a Jiřina bydlela nedaleko. Jeli jsme takhle jednou připití taxíkem do Dejvic, když se po mně začala docela sápat. No, tenkrát jsem byl mladej kluk,“ směje se. A tak nelenil a Jiřiny se zeptal, jestli by nemohla zjistit, proč to nesmí točit on. Z jakého důvodu film však točit nemohl, se už nikdy nedozvěděl. „Důvod už jsem potom nikdy nehledal, takhle to v té době prostě chodilo,“ uzavírá.

Havel na balkoně
Jedním ze sousedů Juraje Šajmoviče v Dejvicích byl také Václav Havel, u kterého se scházela řada disidentů včetně Pavla Landovského a dalších. „Pamatuju si, jak k nám Havel s Landovským lezli balkonem, jestli by si mohli zatelefonovat,“ vzpomíná. Před domem jim celé roky parkovalo v horku v zimě auto StB. Havel prý tehdy vyprávěl, jak policajtům řekl, že jde druhý den do sauny. A když pak do sauny dorazil, měl nenápadnou policejní hlídku i tam.

„Policajtům ale řekl, že by byl nerad, kdyby kvůli němu měli problémy jeho sousedé. A estébák mu na to řekl, že to nemusí mít strach, že dělají jen jeho. Té větě, že dělají jen jeho, se pak ještě dlouho smál,“ vypráví. „Dneska Havla už moc rád nemám. Vadí mi, jak je podle něj všechno ruské špatné. Mezi Rusama byli a jsou špatný lidi, ale to jsou v každým národě,“ uzavírá. Sám Juraj měl někdy i dost štěstí, že neměl s StB žádné problémy. „Já jsem dost pil. Opravdu dost. A můj problém byl i v tom, že jsem toho taky hodně vydržel,“ vzpomíná na bujaré mládí, kdy v baru zůstal mnohdy už sám, opodál posedávali jen policajti. „Já jsem v noci fízlům vyprávěl, jak byl Masaryk ohromnej člověk. A nikdy mi nic neudělali, nakonec mě třeba i odvezli domů. Asi i proto, že toho Masaryka máme nějak všichni v sobě,“ dodává.

Co natočil...?
Vyrobil na 100 filmů, seriálů a inscenací.

1958 František Tichý (ještě na FAMU)
1969 Pasiáns
1970 Archa Bláznů
1975 Matka
1984 Malostranské povídky
Sanitka
1986 Můj obchod se psy
1987 Záhada zlatého servisu
1989 Dobrodružství kriminalistiky
1994 Golet v údolí
1997 Legenda Emöke
1999 Návrat ztraceného ráje
2000 Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba
2008 Hospoda u Bílé kočky (zatím poslední)