Tragédie: Ukopali otce čtyř dětí

Fakticky kvůli ničemu, jen proto, že od nich chtěl, aby ztišili řev svých technoaparatur, se kterými přijeli z diskotéky. Ukopali ho. Jeho tři kamarády od podobného osudu zachránila jen chytrost majitele hospůdky, v které se to stalo.

Po Jiřím Selčanovi zůstaly čtyři děti – tři v osadě Polom a jedno v Komárně. Jejich táta se o všechny vzorně staral, ale oženit s některou z jejich matek se nikdy nestačil. Život mu vyplňoval volant a kamion.

Nevinný začátek
Řidič kamionu Zbyněk Kadlec (45) znal Jiřího Selčana tak, jako ostatní kamioňáky. Podle křestního jména a ze zastávek na cestách. „My jsme se obyčejně potkávali při odpočinku a říkali jsme si přezdívkami. Jirka byl Babička, já Manuko, další zase Kačer. Když jsem v tu sobotu 12. září přijel k hospůdce U Sepiho u hraničního přechodu Djula, už tam seděl Jirka s dalším řidičem, taky Jirkou, pak s Kačerem a já byl čtvrtý. V Rumunsku v sobotu a v neděli kamiony na silnice nesmí, měli jsme před sebou den volna. Jedli jsme a dívali se na televizi. Po půlnoci přijeli ti cikáni.“
Byli namačkáni v pěti dodávkách s technoaparaturami zapnutými naplno. Zůstali na parkovišti před hospodou, zpívali, tancovali, chodili si dovnitř pro jídlo a pití. „Vraceli se z diskotéky v Pilu, domů do Sekodoru a Krišineu Kris. Některé jsme znali, i jejich rodiče,“ říká Zbyněk Kadlec. „Tím děsivější bylo, co přišlo potom.“

Rvačka o život
Dunění hudby zvenku televizi přehlušilo. Hans, hlídač parkoviště a ochranka v jedné osobě, požádal Romy, aby techno ztišili, ale stal se opak. Někteří ze zhruba pětatřiceti čtyřiceti tancujících pak začali provokovat. Nechávali otevřené dveře, zpívali – spíš řvali – do lokálu, dělali posměšné posunky. Hans se zvedl od stolu, vyšel ven a zmizel. „Jirka Selčan šel za ním. Jenomže jak se ztratil ve tmě venku, vevalili se dovnitř cikáni a začali nás bít,“ vzpomíná Zbyněk Kadlec.

Jeho chytili tři a přitiskli mu hlavu k desce stolu. Další ho do ní s rozmachem udeřil lahví. Kadlecova lebka vydržela, ale doma lékaři zjistili, že má rozpojené švy na lebečních kostech a těžký otřes mozku. Přesto se spolu s ostatními bránil. Tím, čím útočili Romové – lahvemi. „Otevřeli jsme lednice v lokále i na baru a všechno sklo použili. Házeli jsme lahvemi, bili je tak, jako oni nás. Ale jich bylo strašně moc, rojili se jako mouchy.“

Smrt kamaráda
Majitel hospůdky Sepi, kuchařka Livie i její syn pomáhali českým řidičům. Všem tekla krev z rukou, popíchaných střepy. Sepi nakonec dostal spásný nápad: Policie, jede policie, zavolal. Romové naskákali do aut a utekli. Pak teprve kdosi mohl policii i záchranku opravdu zavolat. Pro Jiřího Selčana už ale bylo pozdě.

„Cikáni na něj šli zezadu. Přetáhli mu tričko přes hlavu a strhli ho na zem. Pak po něm čtyři chlapi začali skákat a kopali ho do hlavy, do prsou, bylo jim jedno, co s ním bude. Celkem ho takhle masakrovalo asi patnáct cikánů,“ vztekle říká Kadlec. „My jsme se rvali uvnitř a pomoct jsme mu nemohli.“
Sanitka přijela asi za dvacet minut. Jeden z českých řidičů, Jiří, obrátil Selčana na bok a vytáhl mu jazyk. Krvácel z úst a z nosu, chrčel. Dýchal stále obtížněji a sanita byla bez potřebných přístrojů.

Tragická tečka
Osádka sanity trvala na tom, že ukopaného Jiřího Selčana musí k nosítkám (které podle svědectví našich řidičů ani neuměla ze sanity vyprostit) připoutat a že musí ležet na zádech, ne na boku. Prý takové jsou předpisy... Jiří zemřel na cestě do nemocnice v Aradu.

Na druhý den policie v hospůdce napočítala padesát osm hrdel od rozbitých lahví. Jeden Rom je ve vazbě a ostatní se nesmějí přiblížit k Sepiho podniku blíž než na sto metrů. Zbyňku Kadlecovi jeden z Romů řekl: „No a co, vy jste nám zabili prince (narážel na utopeného romského chlapce, který zemřel v pražské nemocnici na Vinohradech), my vám šoféra.“

V Polomu truchlí Selčanova družka Anna Pribulová (38) s dětmi Janem (16) a Adélou (15), osmnáctiletý Tomáš je postižený a žije v opavské léčebně. „Nevím, co s námi bude,“ říká s pláčem Anna. „Ke svatbě jsme s nedostali, to je pravda, ale Jirka nás měl všechny rád, měl velké srdce.“
Sestra Jiřího Selčana Věra Václavíčková (42) o mrtvém bratrovi hovořila jen s obtížemi. „Vážil sto třicet kilo a měl skoro dva metry, berana zabil pěstí, a oni ho tam ukopali...“

Smrt Jiřího Selčana přinesla hoře a smutek mnoha lidem. Ti teď jen doufají, že viníci budou potrestáni. I když jsou až v Rumunsku...