Prezident Petr Pavel si před letní dovolenou na chalupě v České Čermné střihl pořádnou dvoudenní zahraniční cestu, na které se toho nedělo málo. Deštivý Berlín, kde si s německým prezidentem Steinmeierem kamarádsky plácal po ramenou, střídal s rozpáleným a chaotickým Římem, kde to v bývalé Mussoliniho čtvrti vřelo víc než asfalt na italské dálnici.
Zákulisí Pavlovy cesty do Berlína a Říma: Ze slejváku do tropů, italské šílenství i motorky
1.Chladné stěny popraviště
Do Berlína Pavel přiletěl brzy ráno ještě za kuropění — a hned první zastávka byla tak mrazivá, jak počasí samo. Ve věznici Plötzensee, kde nacisté popravili tisíce lidí, se prezident mezi chladnými betonovými stěnami, obtahanými ostnatými dráty, poklonil obětem. V pozadí mrazila strážní věž — němá připomínka hrůzy, která se tu kdysi odehrávala.
Na památku více než 670 zde popravených československých hrdinů odbojářů položil k památníku společně s berlínským primátorem Kaiem Wegnerem věnec. Zdůraznil, jak důležité je nezapomínat, vnímat varovné signály doby a nepřehlížet paralely s dneškem.
Vyzdvihl důležitost připomínat si nejen oběti, ale i předchozí varovné signály vedoucí k válce a nespravedlnosti. „Dnes vidíme mnohé paralely, a stejně jako tehdy si jich možná nevšímáme dost,“ upozornil Pavel a připomněl, že o Plötzensee se v předešlých letech příliš nemluvilo a je dobře, že se Hitlerovu berlínskému popravišti věnuje poslední dobou větší pozornost.
2.Kamarád do deště
Mezitím se venku spustil slejvák. Delegace včetně prezidenta tak po skončení piety naskákala do aut a v policejní koloně ji blikající motorky dovedly přes slavný Vítězný sloup k další zastávce — do noblesního zámku Bellevue, panství německé hlavy státu.
Tam už Pavla vítal s otevřenou náručí spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Palác lemovaný bílými zdmi působil i přes prudký déšť noblesně, a přestože měli oba státníci promoklá saka, Steinmeier na déšť kašlal. S úsměvem čekal bez deštníku a Pavla hned při krocích do zámku poplácal po zádech, jako by spolu před chvílí seděli u piva.
Vřelé vztahy, které novinářům potvrdil sám Pavel, byly evidentní. Celá návštěva byla navíc čistě Steinmeierova iniciativa - chtěl Pavlovi oplatit pohostinnost z loňska, kdy ho český prezident přivítal na Pražském hradě, což si dle všeho moc užil.
Zatímco se Pavel zapisoval do pamětní knihy, fotografové cvakali ostošest a atmosféra působila díky vřelému vztahu státníků spíš jak na setkání dvou kamarádů nežli na formální misi.
Uvnitř paláce německých prezidentů, jak se zámku přezdívá, pak oba státníci zmizeli za těžkými dveřmi. Bavili se o Ukrajině, Číně, bezpečnosti Evropy a politické situaci ve střední Evropě, ale i o tom, jak nadále rozvíjet vzkvétající vztahy Česka a Německa.
3.Úzkost a narozeninové odlehčení
Po pracovním jednání v útrobách zámku se prezidenti přesunuli do prostor, kde společně zhlédli sérii krátkých videí vytvořených českými a německými středoškoláky v rámci vzdělávacího projektu Nikdy více, který zastřešovala mj. česká ambasáda a fond Česko-německé budoucnosti. Videa žáků připomínala 80 let od konce druhé světové války a s tím spojené trauma, antisemitismus i smrt.
Mladí autoři v nich představili pohled na konflikt očima dnešní generace. Opakujícím se tématem byla především obava z budoucnosti a války, která – jak ze studentských snímků bylo patrné – je pro ně čím dál větší psychickou zátěží.
Oba prezidenti vystoupili s emotivními projevy, v nichž sdíleli své osobní vzpomínky na to, jak vnímali válku jako mladí. Pavel dokonce publikum na svůj účet pobavil. „Jsem rád, že mohu být zase tady v Berlíně. Poprvé jsem tu byl snad už před 50 lety. A když se podívám do tváří některým z vás, cítím se opravdu jako dinosaurus,“ zavtipkoval.
Dodal ale i vážnější tón - zdůraznil, jak důležité je, aby se mladá generace učila o hrůzách války nejen skrze čísla nebo černobílé příběhy, ale skrze konkrétní lidské osudy, které za nimi stály. „Za každým utrpením byl lidský život, konkrétní příběh. A to si musíme připomínat znovu a znovu, ačkoliv se to může zdát jako dávno,“ zdůraznil prezident.
Studenti pocházeli ze dvou českých a dvou německých středních škol a jejich práce prezidenty očividně zaujaly. Nechyběl ani úsměvný moment, když Steinmeier vyzvedl jednu z mladých českých studentek z Uherského Brodu a s úsměvem jí potřásl rukou. „Slyšel jsem, že máte dnes narozeniny. Dovolte mi gratulaci, mladá paní,“ zasmál se. Ke gratulaci se vzápětí přidal i Pavel.
Sám Pavel přiznal, že z filmů studentů pocítil pocity úzkosti. „Mladá generace ještě nedávno nechtěla moc slyšet o konfliktech nebo válkách. Chce se věnovat tématům, která jsou veselejší, optimističtější a hledí spíš do budoucna. Ale situace, ve které jsme - to, co se děje na Ukrajině, co se děje na Blízkém východě a mnohdy ale i rostoucí agresivita v našich vlastních zemích - vede mladou generaci k obavám,“ odpověděl Pavel na dotaz Blesku.
Poslední částí berlínské štace byl svižný oběd s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem, německými ministry a poslanci Bundestagu. Prezidentova kolona se přitom parádně projela i kolem ikonické Braniborské brány, kde si ji fotili nadšení turisté. U stolu se pak řešily hrozby z Ruska, vztahy s Čínou i to, co Evropa podnikne po summitu v Haagu.
4.Státníci na pospas chaosu
Z Berlína se česká delegace přesunula rovnou vpodvečer do Říma — a to byl pro tělo pořádný teplotní šok. Z patnácti studených stupňů do tropických třicítek. V Mussoliniho bývalé kongresové čtvrti EUR se příští den sjely desítky hlav států, bezpečnostní kontroly připomínaly špionážní film a lidem teklo po zádech víc potu než po kravatách dobré italské kafe.
Italský organizovaný chaos ale těžce zaostával. Pro tisíce novinářů z celého světa se sice připravila zvláštní budova, jenže u té se okamžitě vytvořila nekonečná fronta — italští organizátoři totiž na předávání akreditací, bez kterých se nikdo nedostal ani za roh, postavili jen jeden jediný bezpečnostní rám.
Fronta se tak natáhla skoro jako na banány a vinula se snad kilometr daleko. Uvnitř navíc zkolabovala klimatizace, takže se v tropickém vedru nedalo dýchat a člověk se potil, i když jen stál. Ještě při podvečerním odjezdu prezidenta Pavla z Říma byly vidět ve frontě ještě desítky novinářů.
A v zákulisí samotného summitu to nebylo o nic lepší. Pletly se delegace, protokoláři ztráceli nervy a časový harmonogram vzal brzy za své. Kvůli chaosu musel Pavel dokonce vyškrtnout i plánované jednání s nizozemským premiérem Dickem Schoofem — prostě na něj nezbyl čas. A když se někdo z delegace ztratil v bludišti sálů, nikdo už ani nemrkl okem.
5.Vrazit do Zelenského
Pavel seděl v hlavním sále hned v první řadě, po boku moldavské premiérky Maie Sanduové a šéfa Evropské rady Antónia Costy. O kousek dál usedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj s manželkou Olenou, pořadatelka summitu Giorgia Meloniová nebo šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Napravo od Pavla pak blízcí sousedi – polský premiér Donald Tusk či německý kancléř Friedrich Merz. Prezident během krátké přestávky stihl několika kolegům potřást rukou a prohodit pár slov, včetně právě kancléře Merze.
Když se dostal ke slovu, vytáhl Pavel svůj velký trumf. Před zraky Zelenského a dalších státníků představil svou verzi Marshallova plánu – 11 konkrétních bodů, jak obnovit zničenou Ukrajinu.
Zdůraznil potřebu globální politické koalice EU a demokratických partnerů, centralizovaného rozhodování, zapojení soukromých investorů a využití zmrazených ruských aktiv. Rekonstrukce by měla být strategickou investicí do evropské stability a zaměřit se na nejvíce zasažené regiony jako centra obnovy.
Hlavní budova se přímo celý den topila v moři státníků, diplomatů a houfech bodyguardů - prezidenti, premiéři a ministři křížem krážem. Pavel zrovna seděl u stolu s českými podnikateli a řešil, jak pomoci znovu postavit Ukrajinu na nohy, když mu přímo za zády prošla hvězdná dvojice - Zelenskyj a Meloniová, ke které se i na krátko dostal Blesk. Obklopeni neprostupnou hradbou ochranky ale oba brzy zmizeli v davu. Pavel mezitím v dusné jednací místnosti sundal sako a pokračoval v rozhovorech.
6.Motorky a malebné Alpy
Pavel zakončil náročnou pracovní cestu po Berlíně a Itálii stylově – u motorek, své srdeční záležitosti. Za Římem se vydal do vojenského areálu s muzeem historických vozidel a motocyklů, kde si prohlížel legendární italské stroje Moto Guzzi. Právě na motorce této značky se před dvěma lety při státní návštěvě Itálie sám projel. Starší důstojníci, co ho provázeli, mu mezitím vyprávěli, jak se na těchto strojích učili jezdit jako mladí kluci.
Z celé sbírky ho ale nejvíc zaujal unikát – motocykl Laurin & Klement, předchůdce dnešní Škodovky. Italové ho objevili po první světové válce a desítky let ležel zapomenutý. Pavel ihned zařídil, aby se o něj začalo jednat – cílem je dostat ho do Česka, zrestaurovat ve Škoda Muzeu a vytvořit repliku pro Mladou Boleslav, aby kousek české historie byl i doma.
A protože Pavlův původní speciál musel mezitím odletět na jinou zahraniční cestu, prezident s celou delegací nakonec sedl na palubu dvoumotorového vojenského transportéru CASA C-295.
V těsném prostoru, kam se sotva vejde víc lidí i s kufry, se ale Pavel cítil jako doma - vždyť ještě před pár lety velel armádě, byl výsadkářem a ani jako prezident se skákání z letadla nevzdal.
Vojenský stroj navíc nemůže létat tak vysoko jako běžné linky, tudíž když letadlo brázdilo oblohu přímo nad Alpami, naskytl se nádherný výhled na zasněžené štíty i zelená údolí. Pavel nadšeně vykukoval z malého kulatého okénka a výhledy si párkrát vyfotil.
Video Prezident Petr Pavel v Muzeu vojenských vozidel a motocyklů v ŘíměVideo se připravuje ...- Související
Témata:
Jeho výrazně podprůměrné IQ a komunistická minulost je ostuda Česka. Slíbil, že už příště kandidovat nebude.