Pavlova pravá ruka v USA: Velvyslanec při OSN Kulhánek o tom, proč je Praha lepší než New York
Doprovázet vedoucího delegace na Valném shromáždění OSN, v tomto případě prezidenta Petra Pavla (62), může někdy být poněkud nevděčná úloha - člověk totiž musí dohlížet na to, aby šlo všechno perfektně podle plánu, říká bývalý ministr zahraničí a současný velvyslanec při OSN Jakub Kulhánek (40). Letos se podle něj ale všechno povedlo, česká delegace byla výrazně slyšet. Blesk Kulhánka v budově české stálé mise v New Yorku vyzpovídal - nejenom o jeho práci v největší mezinárodní organizaci světa a prezidentovi, ale třeba i o tom, jaké to je přestěhovat se z Černínského paláce do hektické americké metropole.
Po celou dobu jste prezidenta Pavla v New Yorku doprovázel – na proslovy, mítinky a jednání. Byl jste jeho, řekněme, pomocnou rukou?
„Doprovázet vedoucího delegace, v tomto případě pana prezidenta, po celou dobu jeho programu v OSN, je standardní součástí práce velvyslance. Mým úkolem je být panu prezidentovi nápomocen, reagovat na jeho případné dotazy a upozorňovat ho na průběh jednotlivých zasedání či jednání.
„Velkou část této role tvoří také logistika a neustálé sledování času. Musím dbát na to, aby program probíhal podle plánu a aby prezident stihl všechny své schůzky a vystoupení. Někdy to může být poněkud nevděčná úloha, protože je třeba neustále hlídat čas a být tím, kdo se snaží ukončit schůzku a spěchat na další.“
Jak hodnotíte účast české delegace na Valném shromáždění?
„Troufnu si tvrdit, že Česko bylo na letošním Valném shromáždění výrazně slyšet. Pan prezident vystoupil ve všeobecné rozpravě, na Summitu budoucnosti i v Radě bezpečnosti. Zúčastnil se živého vysílání s prezidentem společnosti Microsoft Bradem Smithem a generální ředitelkou Mezinárodního měnového fondu Kristalinou Georgievovou. Vedle toho se setkal s generálním tajemníkem OSN a předsedou Valného shromáždění. Pan ministr zahraničí Lipavský měl naopak zase řadu bilaterálních jednání se svými protějšky.“
Bylo letošní Valné shromáždění úspěch?
„Z mezinárodního hlediska je každoroční zahájení Valného shromáždění nenahraditelné, neboť poskytuje příležitost k setkání většiny světových lídrů. Letos se navíc podařilo přijmout společnou deklaraci nazvanou Pakt budoucnosti, což je dokument, který stanovuje principy a závazky, jak nastavit mezinárodní spolupráci do budoucna. Do poslední chvíle to bylo opravdu dramatické, zejména Rusko se snažilo celý proces zhatit. Nakonec se však především díky společnému postupu afrických států a EU podařilo najít širokou shodu a dokument přijmout.“
„V dnešní vypjaté mezinárodní atmosféře to rozhodně není málo a dává to naději, že máme do budoucna v mezinárodní spolupráci na čem stavět. Jsem přesvědčen, že právě aktivní role v OSN a multilaterální diplomacie (mezi více zeměmi – pozn. red.) je pro zemi naší velikosti tou správnou cestou, jak se podílet na řešení globálních výzev a zároveň hájit naše národní zájmy.“
Jak byste vaši práci v OSN popsal?
„Je nesmírně různorodá, protože OSN sdružuje téměř všechny země světa a představuje tak jedinečný prostor, kde může každý hovořit s každým, vyměňovat si názory a hledat řešení aktuálních světových problémů. Odpovídá samotné podstatě diplomacie. Role velvyslance, když to zjednoduším, spočívá především v reprezentování zájmů a názorů naší země. K tomu je třeba dodat, že OSN svým všeobjímajícím charakterem odráží současný stav světa, ať se nám to líbí nebo ne.“
Co tedy takový velvyslanec při OSN dělá?
„Jako velvyslanec mám možnost být konfrontován s různými pohledy na aktuální dění ve světě, ať už např. z Latinské Ameriky nebo Afriky. Proto je nedílnou součástí práce velvyslance také zjišťovat různé pohledy, mj. na ruskou agresi vůči Ukrajině či na regulaci umělé inteligence, a o těchto poznatcích informovat ministerstvo, respektive vládu v Praze. Velvyslanec musí být schopen efektivně komunikovat, vyjednávat a hledat kompromisy s kolegy z jiných zemí. To vše vyžaduje diplomatické dovednosti, strategické myšlení a schopnost rychle reagovat na měnící se situaci.“
Jak probíhá běžný den, trávíte hodně času v sídle OSN?
„Popsat běžný den není úplně snadné, protože je každý jiný. Jsou dny, kdy opravdu sedím od rána do večera v budově OSN. Jindy se tam vůbec nedostanu, protože mám s kolegy velvyslanci schůzky mimo. Často se setkávám s názorem, že velvyslanci sídlí přímo v hlavní budově OSN - není tomu tak, ve skutečnosti bychom se tam ani nevešli, velvyslanectví neboli stálé mise, jsou rozmístěny po celém Manhattanu. A proto dost času trávím také na schůzkách s kolegy v jejich kanceláří. Značnou část času také zabere koordinace v rámci Evropské unie. Minimálně jednou týdně se scházíme se všemi velvyslanci členských států EU, abychom sladili společný postup.“
Na starost máte celou českou misi v OSN, v čem to spočívá?
„Nedílnou součástí mé práce je řízení našeho zastupitelského úřadu, respektive stálé mise, a týmu diplomatů, kteří zastupují Česko v jednotlivých výborech OSN. Kvůli časovému posunu (v New Yorku je o šest hodin méně - pozn. red.) začíná mé ráno pročítáním e-mailů a zpráv z Prahy, plánováním a rozdělováním úkolů. Mimochodem, práce tu vlastně nikdy nekončí. Večer se často zúčastním různých recepcí. Vzhledem k tomu, že OSN má 193 členských států, téměř každý večer se koná nějaká společenská akce, někdy i více najednou. Přestože se to může zdát jako zábava, je to především zase práce a pokračování diplomatického shonu z průběhu dne. V neposlední řadě je to také příležitost neformálně získat informace či různé věci předjednat.“
Připravila vás na to zkušenost z ministerstva zahraničí?
„Určitě, zejména co se týče neustálého navazování a udržování pracovních kontaktů s ostatními kolegy velvyslanci. Prostředí OSN je v tomto ohledu opravdu unikátní. Musím říci, že mě na této práci nesmírně baví neuvěřitelná pestrost diplomatického sboru. Jsou to lidé s pozoruhodnými zkušenostmi a často i zajímavými osobními příběhy. Kromě diplomatů zde působí také řada bývalých ministrů či dokonce někteří bývalí prezidenti. Je to nesmírně inspirativní prostředí, které mi dává možnost neustále se učit a získávat nové perspektivy.“
Jaké to bylo přestěhovat se do New Yorku? Přece jen je oproti Praze neuvěřitelně hektickou metropolí…
„Říká se, že existují dva typy lidí - ti, kteří milují New York, a ti, kteří ho nemohou vystát. Obávám se, že se spíše řadím k té druhé skupině. Nechápejte mě ale špatně, má bezesporu své obrovské kouzlo. Je to velkolepé město plné úžasných galerií, muzeí a skvělých restaurací. Zároveň je to ale obrovská metropole, kde je na ulicích doslova hlava na hlavě a každý někam spěchá. Pohybovat se po městě autem je spíše za trest. Navíc se na ulicích prostě cítím méně bezpečně než v Praze. Moje žena mi často vyčítá, že vlastně New York ani pořádně nepoznávám, protože jsem neustále zavřený v budově OSN. Na tom možná něco je, ale i když mě zastupovat Česko v OSN nesmírně baví a naplňuje, k samotnému městu jsem si zkrátka nevytvořil tak silný vztah…“
Takže radši Prahu…
„Ano, v tomto ohledu jsem opravdový patriot a na naši krásnou zemi nedám dopustit. Praha pro mě zůstává srdeční záležitostí, vždy se tam rád vracím. Je to město, kde se cítím doma, kde mám rodinu a přátele. Nicméně beru pobyt v New Yorku jako jedinečnou životní zkušenost a příležitost poznat jedno z nejikoničtějších měst světa, byť možná ne tak do hloubky, jak by si zasloužilo. Je to zkrátka trochu daň, kterou platím za to, že mohu zastupovat naši zemi na tak významném fóru, jako je OSN.“
Frank Sinatra říkával: „Když to dokážu tam, dokážu to kdekoli.“ Cítíte to tak, s trochou nadsázky, stejně? Je New York takovým pomyslným vrcholem světové diplomacie?
„Působení při OSN je svým způsobem vrcholem diplomatické kariéry. Není proto divu, že sem země vysílají své nejzkušenější diplomaty či bývalé vysoké vládní představitele. To také znamená, že práce v OSN je nesmírně obohacující díky spolupráci s excelentními diplomaty, ale také náročná, protože kolegové zde jsou pomyslná první diplomatická liga. Co mě na OSN fascinuje a činí zdejší diplomatickou práci tak zajímavou, je fakt, že každý stát, bez ohledu na svou velikost či bohatství, má jeden hlas. To z OSN dělá mnohem demokratičtější instituci, kde na každém hlasu opravdu záleží. Tento princip dává větší diplomatický prostor zejména menším státům a otevírá jim širší možnosti prosadit jejich zájmy.“
„Rozhodně však nelze tvrdit, že pokud diplomat zvládne působení v New Yorku, zvládne automaticky jakoukoliv jinou diplomatickou misi. To by bylo projevem neúcty vůči kolegům. Každá diplomatická mise má svá specifika a klade na odlišné nároky. Nicméně je pravdou, že působení ve funkci velvyslance při OSN je nejen obrovskou ctí, ale v mnoha ohledech také zcela unikátní diplomatickou pozicí.“
V OSN se předminulý týden hlasovalo o palestinské rezoluci předložené v návaznosti na poradní posudek Mezinárodního soudního dvora. Česko hlasovalo proti. Proč?
„Naši pozici jsme poměrně jasně vysvětlovali. Nejde o nedůvěru vůči Mezinárodnímu soudnímu dvoru, ale o to, že rezoluce, která byla na základě tohoto posudku předložena, byla podle našeho hodnocení nevyvážená a nezohledňovala legitimní bezpečnostní zájmy Izraele - včetně jeho práva na sebeobranu. Je také třeba zmínit, že v rezoluci nebylo ani slovo o brutálních činech spáchaných teroristy z Hamásu 7. října.“
„Jsme přesvědčeni, že je nezbytné pokračovat v hledání mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu, nelze však přehlížet realitu na místě a bezpečnostní hrozby, kterým Izrael dlouhodobě čelí. Česká diplomacie dlouhodobě zastává názor, že mírového řešení lze dosáhnout pouze přímým jednáním mezi Izraelci a Palestinci, nikoli jednostrannými kroky na půdě OSN. Podporujeme úsilí o dosažení trvalého míru, který zaručí bezpečnost Izraele a zároveň umožní vznik životaschopného palestinského státu.“
Milý top-velvyslanče Kulhánku, kdybyste na těch recepcích dostali párek v rohlíku, tak všechny problémy světa jsou vyřešeny během okamžiku. Tak pouze doufám, že si z těch "přátelských setkání" odnesete alespoň nějaké ty žaludeční vředy, aby Vám nějaká "příjemná vzpomínka" na OSN zůstala.