Čeští politici jako školáci: Kdo byl šprt? Kdo lajdák? …a kdo schytal dvojku z mravů!

„Se školami jsem vždy trochu bojoval, což mi málokdo věří. Bylo to dané narozeninami, které mám 1. září a vždy mi pokazily začátek školního roku. Školy byly navíc hodně poznamenány tehdejším režimem. Základní škola mi šla snadno, tak jsem se často nudil, mluvil, kdy jsem neměl, a dostával třídní důtky. S gymnáziem jsem zápasil, z předmětů, které mě bavily, jsem měl jedničky, když mě nezajímaly nebo mi neseděl vyučující, tak jsem málem propadal. Školy mě moc nebavily, ale poznávání vždy ano. Proto jsem se celý profesní život snažil, aby školy nabízely kvalitní, zajímavé a motivující vzdělání.“

Politici jako děti: Petr Fiala v roce 1971 | Archiv Blesku

„Byly to fajn časy, rád na to vzpomínám, jako na celé dětství. Na gymnáziu jsem hodně sportoval, hrál jsem závodně basketbal. Chodil jsem taky na brigády, pracoval jsem na stavbách, rozvážel mléko, dělal jsem, co se dalo. S kamarády jsme se pak mohli složit na první auto, stálo 6 tisíc a byla to Škoda Tudor. Ve škole jsem nebyl nějaký šprt, moc mě to nebavilo nebo spíš jen některé předměty jako zeměpis, dějepis a jazyky. Ty jsem se učil rád.“

Politici jako děti: Andrej Babiš během studií na gymnáziu | Archiv Blesku

„Moje školní léta byla trochu divočina. Na základce jsem měl často nějaké průšvihy nebo jsme se prali. Pořád jsem chtěl nosit ježka, což v té době nebylo vůbec populární. A protože jsem byl ukecaný a měl jsem pocit, že mám načteno, měl jsem tendence opravovat učitele. Je asi jasné, že se to s nadšením zrovna nesetkávalo. Od mala jsem miloval čtení, což mi vydrželo do teď. Pořád jsem si četl pod lavicí, cokoliv mi přišlo pod ruku. Nadšený jsem byl třeba z Foglara. Měli jsme taky dobrou partu, klubovnu, říkali jsme si Rychlé šipky nebo Bystré šipky. Zároveň jsem se brzo naučil hrát na harmoniku, začal jsem během dospívání postupně hrávat na akcích. Na střední jsem šel nejdřív na sportovní gympl, pak na klasický. Poslouchali jsme Doors a Hair a Nirvanu a chodili jsme ve zvonáčích a začali jezdit na festivaly. Měl jsem tehdy kapelu, která se jmenovala Kráter koster, a s tou jsme objížděli hospody a koncerty. Učení tím logicky docela trpělo. Ve třeťáku jsem pak odjel studovat na rok do Ameriky, což byla ohromně přínosná životní lekce i díky lidem, které jsem tam poznal. Hodně věcí jsem si díky tomu srovnal v hlavě.“

Politici jako děti: Ivan Bartoš | Archiv Blesku

„Měl jsem šťastné mládí, panelákové dítě, spousta kamarádů, dva sourozenci. Ve škole jsem nikdy nebyl premiant, na gymplu jsem měl průměrný prospěch, vyznamenání poprvé až u maturity. Ve třídě jsem seděl v poslední lavici u okna a patřil k třídním bavičům a aktivním vyjednavačům, abychom dneska nepsali. Hodně jsem sportoval, hrál jsem závodně basket, chvíli i šachy, chodil jsem i na atletiku a po tréninku chodil na pivo.“

Politici jako děti: Vít Rakušan v roce 1994 | Archiv Blesku

„Mámy oblíbený střih »kastrol«, zrzavé vlasy a pihy. Do školy jsem se těšila tak moc, že už o prázdninách jsem chodila s koženou aktovkou na zádech. Šprt jsem nikdy nebyla, ale měla jsem dobrou paměť, takže jsem se doma moc neučila. A psala jsem jako kocour, což mi i zůstalo, stejně jako vzpomínka, že jsem začala psát perem jako jedna z posledních ve třídě a v namalovaném vláčku krasopisných písanek jsem skončila v úplně posledním vagonku.“

Politici jako děti: Jana Černochová v roce 1979 | Archiv Blesku

„Na školní a hlavně gymnaziální léta mám ty nejlepší vzpomínky. Nebyl jsem ani šprt, ani lajdák, ale co mne nebavilo, jsem flinkal. Následky pociťuji dodnes.“

Politici jako děti: Pavel Blažek v roce 1976 | Archiv Blesku

„Na základní škole jsem byl trochu darebák, měl jsem několik neomluvených hodin, ve třetí třídě dokonce dvojku z chování. Často jsem míval trojky. Ale měl jsem rád chemii, ve které jsem vynikal, a také dějepis a tělocvik. V chemii jsem byl dokonce premiantem a úspěšně jsem se zúčastnil chemické olympiády. Na střední škole – studoval jsem zahraniční obchod na SEŠ – mě kromě holek nejvíc zajímaly jazyky, měl jsem němčinu, francouzštinu a ruštinu, a také literatura i ekonomické předměty. Na univerzitě jsem se vždy zajímal o dějiny ekonomických učení a hospodářskou geografii. A samozřejmě dále pokračoval ve studiu cizích jazyků. Na střední a vysoké škole jsem už dal studiu víc, na univerzitě jsem dokonce získal prospěchové stipendium.“

Politici jako děti: Jozef Síkela 1972 | Archiv Blesku

„Snad jako každý kluk jsem miloval vláčky a vlaky. Měl jsem doma modelovou železnici. Když někde nastala mimořádná událost, vyjížděl jsem s modely hasičských vozů a těžkou technikou a vracel lokomotivy zpátky na koleje. Dnes se snažím mimořádným událostem bránit, jak to jen jde. Pravidelně jsme s bratrem jezdili vlakem do Nové Paky a do Nové Vsi u Lázní Bělohrad za prarodiči. Těšil jsem se, že bude možné alespoň malou chvíli postát na plošině mezi vagony. Připadalo mi to tam jako klukovi nebezpečné a taky trochu strašidelné. Když se ve Staré Pace konala výstava parních lokomotiv, nemohl jsem tam samozřejmě chybět. Platil jsem za hodně živé dítě. Rozhodně jsem podle počtu poznámek v žákovské knížce nepatřil mezi ty, kteří tiše sedí v koutě.“

Politici jako děti: Martin Kupka v roce 1983 | Archiv Blesku

„Na školu vzpomínám jen v dobrém. Vždycky jsem se dobře učil, nejvíce mě bavila matematika a dějepis. Zároveň jsem ale byl trochu raubíř a na základce občas schytal poznámku. Byli jsme parta čtyř kluků a pamatuji si vzpomínku, když jsme ze čtvrtého patra hodili mezi zábradlí schodů papuči a zkoušeli, jestli doletí až dolů, jenže se odrazila od zábradlí a trefila naši paní učitelku. Ta, aniž by viděla, kdo to udělal, měla jasno, komu patří poznámka.“

Politici jako děti: Petr Hladík | Archiv Blesku

„Rád jsem měl češtinu a dějepis, a to díky skvělým pedagogům. Byl jsem spíš průšvihář, na 1. stupni i trojky (z psaní), od 2. stupně zlom, gympl nic moc – jednou i za 4 z ruštiny, ale nakonec všechno dobře dopadlo.“

Politici jako děti: Martin Dvořák v roce 1976 | Archiv Blesku

„Na svá školní léta v Plzni vzpomínám rád. Na vlastní studium i na to, když jsem už učil sám. Měl jsem mimořádné štěstí na třídní učitelky. Na základní škole to byla paní Dvořáková. Vlídná a laskavá žena, hodně nás naučila a díky ní jsem měl školu rád. Na gymnáziu pak paní Eliška Sartoriusová, která mne posunula ke studiu učitelství zeměpisu a dějepisu.  Nevím, jestli jsem byl šprt, ale škola mě bavila a měl jsem dobré známky. Ve větší oblibě jsem měl humanitní předměty, neměl jsem rád tělocvik.“

Politici jako děti: Martin Baxa v roce 1977 | Archiv Blesku

„Na toto období vzpomínám velmi v dobrém. Ráda jsem měla třeba matematiku nebo fyziku, nerada vzpomínám na hodiny hudební výchovy.“

Politici jako děti: Helena Langšádlová v roce 1973 | Archiv Blesku

„Na fotografii je mi 14. Ještě než to bylo po sametové revoluci možné oficiálně, tak jsem byl něco jako skaut. Ve škole mi šlo snad úplně všechno, šprt jsem ale nikdy nebyl. Učit jsem se moc nemusel, s žádným předmětem jsem neměl problém. Nejvíc mě ale zajímala zvířata a příroda, kde jsem byl vždy jako doma. Už jako dítě jsem chtěl být ředitel zoo. Ve školních letech jsem se pak účastnil biologických olympiád a přírodu mám rád do dneška. Jakmile to při současném nasazení jen trochu jde, vyrážím aspoň na chvíli do lesů nebo k řece.“

Politici jako děti: Michal Šalomoun v roce 1988 | Archiv Blesku

„Školu jsem milovala od první třídy hlavně proto, že jsem se tam naučila číst. Do třetí třídy jsem přečetla všechny knihy v knihovně mých rodičů i babičky. Nejšťastnější jsem byla, když jsem si splnila své povinnosti a mohla někde utéct s knížkou. Z předmětů mě nejvíce bavily ty humanitní, protože nabízely prostor pro diskuzi s kantory a spolužáky, vyměňování názorů a postojů. To mi bylo blízké už od první třídy a zůstalo mi to přes právnickou fakultu až do současnosti.“

Politici jako děti: Alena Schillerová v roce 1971 | Archiv Blesku

„Měl jsem ve škole vždycky pomalé rozjezdy, ale jak jsem se okoukal, měl jsem vždy dobré známky, buď vyznamenání, nebo prospěchové stipendium na vejšce. Na základce mě bavil dějepis, na průmyslovce mechanika a na ČVUT stavební fyzika, kterou jsem si dal jako specializaci. Nesnášel jsem mléčnou polévku v družině a koprovku.“

Politici jako děti: Karel Havlíček v roce 1980 | Archiv Blesku

„Vzpomínám na školní léta hezky. Na základní škole jsem měl nejradši zeměpis a tělocvik. Na ZŠ jsem měl vyznamenání.“

Politici jako děti: Tomio Okamura | Archiv Blesku

„Ze školních let si vzpomínám na svoji tříkolku, která měla na rozdíl od většiny ostatních tříkolek velké přední kolo a tím mi umožňovala tříkolku lépe ovládat zejména v zatáčkách. Když jsem navštěvoval mateřskou školu, měl jsem docela nadváhu, miloval jsem perníkovou černou buchtu. Když byla teplá, snědl jsem sám skoro celý plech. V základní škole jsem se věnoval kromě školy fotbalu, to pokračovalo i na gymnáziu a na vysoké škole. Trochu mi chyběla rychlost, ale fotbal mě moc bavil. Na vysoké škole, studoval jsem matematiku a fyziku v Brně, jsem poměrně často chodil na procházky s Betty, byla to boxerka mé budoucí manželky, a já jsem se tak snažil získat manželčiny sympatie a zároveň mě to s boxerkou Betty moc bavilo. Boxerka Betty byla úžasná a její fotografii máme dnes v kuchyni.“

Politici jako děti: Miloš Vystrčil v roce 1978 | Archiv Blesku

„Na školní léta vzpomínám s velkou láskou. Chodila jsem na ZŠ Františka Křížka v Praze 7, byla to škola s rozšířenou výukou jazyků, a pak jsme s mnoha spolužáky udělali přijímačky na Gymnázium nad Štolou. Byly to skvělé časy, měli jsme super partu. Nikdy jsem nebyla ani šprt, ale ani lajdák, byla jsem takové to zdravé, veselé jádro třídy. Vždy mě bavila matematika snad jen s výjimkou geometrie a taky jsem měla ráda anorganickou chemii. Prostě počítání. Měli jsme rázné, ale spravedlivé pedagogy. Nikdy asi nezapomenu na matematické rozstřely na začátku hodiny. Mockrát jsem slyšela - neumíš Pepino, to byly všechny dívky ve třídě, za 5. Bylo to ale právě to, co nás přimělo se učit.“

Politici jako děti: Klára Dostálová v roce 1981 | Archiv Blesku

„První věc co mě napadlo, bylo, že ta škola je nějaká bohatá, že si může dovolit takhle rozdávat modelínu.“

Politici jako děti: Jakub Michálek v roce 1995 | Archiv Blesku

„Vzato kolem a kolem vzpomínám na školní léta spíše ráda. Samozřejmě nejklasičtější odpověď na otázku, co mne bavilo ve škole, zní přestávky. Ale tak zlé to ve skutečnosti nebylo. Určitě jsem měla ráda češtinu a jazyky, trochu neobvykle matematiku. Hrála jsem na klavír, takže k oblíbeným patřila hudební výchova, jistě i tělocvik, zvláště když došlo na můj milovaný basketbal. Asi největší trauma byly společensko-politické aktuality z komunistického tisku, to se nedalo moc vydržet. Lajdák jsem nebyla, ale určitě bych se neoznačila za šprta v tom smyslu, že bych se učila odstavce nazpaměť, to skutečně ne. Řeknu to takhle: Opisovat jsem nepotřebovala a dalo by se říct, že jsem byla »vzorňoušek«, ale celkem snesitelný.“

Politici jako děti: Věra Kovářová | Archiv Blesku

„Protože jsem chodil do základní a střední školy za bolševika a moji rodiče byli doktoři a dostávali umístěnky, tak já jsem postupně chodil do různých základních škol – v Přerově, Brně-Líšni, Poštorné a pak v Břeclavi. Tam jsem taky chodil na gymnázium. Vynikající spolužáci, s řadou z nich se dodneška potkávám a míváme srazy. Na gymnáziu byla spousta kantorů, na které člověk vzpomíná. Měli jsme vynikajícího češtináře, byl to úžasný člověk, který nám v kabinetu dokonce za bolševika půjčoval knihy, které byly na indexu, takže já jsem tak dostal půjčeného Škvoreckého či Kunderu. S některými kantory jsem se pak setkal i jako lékař. Zpíval jsem ve sboru, a to taky bylo krásné, protože jsme díky tomu procestovali spoustu míst, byli jsme na řadě soutěží a některé i vyhráli. Vzpomínám na to jako na nejkrásnější roky života. Dá se říci, že jsem byl šprt, protože jsem míval spíše vyznamenání. Ne ale vždy. Když maminka atestovala, tak mi se školou pomáhal tatínek, tak to jsem dostal na vysvědčení 4 z ruštiny. Doma jsme dostali takový klepec. Dělal jsem také matematicko-fyzikální olympiádu, přírodovědeckou jsem dělal každý rok, takže já jsem tady k těmto předmětům vždycky tíhnul.“

Politici jako děti: Vlastimil Válek v roce 1966 | Archiv Blesku