Klasnová otevřeně o politice, Bártovi i dítěti: Doufám v příští Vánoce ve třech

S vrcholnou politikou jste se rozloučila. V čem Vám tyhle časy chybí a v čem naopak nikoli?

Nechtěla jsem, jako to udělali někteří kolegové, kandidovat za Tomia Okamuru a svého rozhodnutí nelituji, ačkoli jsem dnes mohla být ještě v parlamentu. Rozhodně mi nechybí hodiny jalových diskuzí a ani drtivá většina politiků. Pokud mi něco chybí, tak možnost změnit například zákon o sociálních službách, konkrétně kritéria příspěvku na péči, který je dodnes těžce zdravotně postiženým lidem odebírán. Nebo pohnout s legislativou na potření množíren. Nemohu na sněmovním plénu říci své třeba i k rozšíření pravomocí NKÚ, o které jsem se tolik ve sněmovně snažila. Zkrátka, člověk je opět jen bezmocným divákem nebo maximálně „lobbistou“ za některé pozitivní změny.

Co říkáte na současný krach VV, se kterými jste se dostala do sněmovny a Váš manžel Vít Bárta až do čela ministerstva dopravy?

Co se týká VV, tak mne to celé stále mrzí. Byla to nadějná politická strana, která dílem vlastních chyb a dílem cílených útoků zklamala své voliče. Dnes už si přes nános skandálů nikdo nevzpomene, že to byly VV, které prosadily například přímou volbu prezidenta, trestní odpovědnost právnických osob, bez které by nebylo možné stíhat třeba Metrostav v kauze Rath, nebo ústavní změnu, kterou jsem osobně protlačila sněmovnou i Senátem, a to zrušení tzv. doživotní imunity zákonodárců.

Véčkařům došly peníze a končí. Kam zmizely veverky Kočí a Klasnová či John s Bártou?

Angažujete se dál v komunální politice. Jaké jsou Vaše největší cíle? A politické ambice?

Zastupitelkou v Praze 1 jsem už deset let, naposledy jsem byla zvolena jako nezávislá. Bohužel, za ty roky vidím pořád to samé – předražené zakázky, ničení památek, špatné hospodaření s nebytovými prostory a stále postupující odliv obyvatel centra kvůli hluku. Z Prahy 1 se stalo místo, kam se turisté jezdí levně opíjet a beztrestně dělat výtržnosti a přestupky. Radnice a policie situaci naprosto nezvládá. Takže, co se týká politických ambicí, nejde mi o nějakou konkrétní funkci, ale chtěla bych, aby centrální městkou část konečně jednou spravovali politici, kterým záleží na jejích obyvatelích a kteří chtějí hájit jejich zájmy.

Vídáte se či jste v kontaktu s někým z bývalých kolegů z Věcí veřejných či ze sněmovny?

Za celou dobu, co jsem byla v parlamentu, jsem si s nikým nepotykala. Pouze s lidmi ze své vlastní strany, což se stejně později ukázalo jako kardinální chyba (úsměv). Jinými slovy, s nikým se nekamarádím, ale s některými politiky se vídám, a to kvůli řešení konkrétních problémů. Například kvůli změně kritérií příspěvku na péči jsem se setkala s několika poslanci a dvakrát i s ministryní Marksovou, můj nadační fond KlaPeTo zaštítil ve sněmovně i seminář na toto téma, podobně jsem už jako „obyčejný“ občan vystupovala na semináři v Senátu o ochraně zvířat, jako zastupitelka Prahy 1 jsem také orodovala za novelu zákona o silničním provozu kvůli legislativní úpravě pohybu vozítek Segway. Ministerstvo dopravy je považuje za chodce a v centru jejich provoz už způsobuje nemalé problémy. Nyní, díky tlaku právě zastupitelů Prahy 1, si budou moci pohyb Segway upravit sami obce na základě vyhlášky.

Do ústraní odešel i Váš manžel. Co momentálně dělá a mluvíte spolu někdy o návratu do politiky?

Vítek se věnuje poradenství. Do politiky se vracet nechce a to i přes to, že se naposledy nedostal do sněmovny jen těsně, o několik desítek hlasů. Naše politické názory se často velmi různily, ale mrzí mne, že nemá už možnost obhájit své jméno a svou práci. Nikdo dnes neví, že se mu ministerstvo spravedlnosti omluvilo za nespravedlivý soudní proces v kauze Kočí a Škárka a poskytlo mu i finanční odškodnění. Část veřejnosti ho má zafixovaného negativně, ačkoli se díky němu například trvale zlevnily silniční stavby nebo se konečně pohnula dostavba dálnice do Hradce Králové…

Vítu Bártovi kritici vyčítali, že šel do politiky kvůli své firmě a zakázkám...

Je naprosto absurdní, že se kdy mluvilo v souvislosti s Vítem Bártou o „privatizaci moci“, přitom on svou firmu okamžitě po vstupu do politiky prodal – a dnes řada lidí obdivuje Andreje Babiše. Většina z nich zjevně neřeší, na čem všem stojí jeho rozšiřující se impérium. Hlavně že dostanou během kampaně koblihu a párek a v novinách se o něm přeci nepíše nic špatného. Nemyslím si, že je dobře takto úzké propojení byznysu s politikou ani to, že vicepremiér vlastní podstatnou část mediálního trhu.

Čeští milenci u Eiffelovky. Klasnovou s Bártou teror od Paříže neodradil

Máte na současné české politické scéně nějakého favorita? Někoho vám názorově blízkého či sympatického? A čí počínání se Vám naopak nezamlouvá?

Můj oblíbený politik se asi ještě nenarodil (smích). Ale pokud bych přeci jen měla někoho jmenovat, tak se ztotožňuji s některými názory Jany Černochové, a to i co se týká její komunální práce. A mým favoritem v negativním slova smyslu dál zůstává Miroslav Kalousek. Někteří lidé ho uznávají jako obratného politika, ale obdivovat lze pouze člověka, který si obdiv zaslouží svými činy, a ne kvůli zdatnosti v disciplíně, které se věnuje téměř třicet let. Někteří si také v jeho případě pletou charisma s mimořádně negativní energií. Ale pravda je, že někteří jedinci v české politice nemají energii pro změnu žádnou.

Jistě sledujete situaci kolem migrační krize. Politici v ní zatím spíše tápou, účinná řešení nepřináší. Jaká by byla podle Vás?

Krize se neřeší, protože lidé mají tendenci k vyhraněným postojům, a tak na jedné straně stojí xenofobie a na druhé sebedestrukční bezbřehá solidarita. Byla jsem v době studií na vysoké škole v Sýrii a vůbec nepochybuji, že mezi imigranty jsou tisíce slušných lidí, ale stačí pak jen zlomek těch neslušných a stane se neštěstí jako v Paříži. Evropská unie se musí vzpamatovat, začít pomáhat humanitárně i vojensky především v místech konfliktů, střežit vnější hranice a tvrdě trestat pašeráky a obchodníky s lidským neštěstím.

Co v této souvislosti říkáte na davy uprchlíků přicházející do Evropy?

Evropa není nafukovací, nedokážeme se důstojně postarat o takové množství uprchlíků, které se sem dnes valí. Tito lidé, z nichž řada doufá v lepší život, budou frustrováni a od frustrace je k násilí jen krůček. Zvláště když máte k ruce ideologii, která vás utvrzuje v představě vyvoleného národa. Každé náboženství mohou fanatici zneužít, islám není výjimkou. Evropa dnes ale nemá víru, proto jsme také zranitelnější. Hájit vlastní identitu, tradice a hodnoty není přežitek, ale základ toho, aby stát a národ vytrval. Samozřejmě na to lze rezignovat, ale pak je třeba počítat s následky a s tím, že se navždy přepíše mapa starého kontinentu.

6letému Tomáškovi amputovali nožičku. Dostane trampolínu, pomohla Klasnová

V nadačním fondu KlaPeTo se snažíte pomáhat dětem, které to potřebují. Připomeňme třeba případ malého Vojtíška, kterému musely být třetí den po porodu amputovány nožičky. Jaké máte s fondem nejbližší plány?

Letošní benefice pro Vojtíška Měska se i díky mediální podpoře deníku Blesk a především díky obrovské solidaritě lidí povedla. Nadační fond KlaPeTo je navíc založen na práci dobrovolníků, takže veškeré vybrané finanční prostředky jdou přímo handicapovaným dětem. Podařilo se nám vybrat 700 tisíc korun a obdarovat nejen rodinu Měskových, ale ještě dalších devět rodin s těžce zdravotně postiženými dětmi. Napřesrok bychom rádi úspěch zopakovali a chystáme opět poslední květnovou sobotu 28. 5. charitativní výstup na Sněžku. Hlavní tváří by mělo být opět dítě po amputaci a čtenáři nám mohou posílat tipy na e-mail info@klapeto.eu.

Vaším spolupracovníkem je talentovaný sportovec Jaroslav Petrouš, který po těžkém úrazu přišel o nohu. Jak jste se vůbec seznámili a začali spolupracovat?

Jaroslav je člověk se srdcem na pravém místě, takže se rozhodl porvat nejen s vlastním handicapem, ale ještě pomáhat ostatním. To on je autorem akce Výstup na Sněžku, jejíž tři ročníky vynesly bezmála milion a půl pro těžce zdravotně postižené děti. Poznali jsme se v době, kdy jsem byla v Poslanecké sněmovně, a společně jsme bojovali proti odebírání příspěvků na péči rodinám s nemocnými dětmi. Když za mnou později přišel s nápadem založit vlastní nadační fond, neváhala jsem ani minutu. Sama jsem se charitě dlouhodobě věnovala, jen z poslaneckých náhrad jsem rozdala více než milion korun na charitu. Na vysoké jsem navíc studovala psychosociální studia pro pomáhající profese, takže jsem měla k této problematice vždy blízko.

Dětem pomáháte velmi aktivně, ale co Vy a děti? Od vrcholné politiky máte nyní přece jen poněkud klid, plánujete s manželem založení rodiny?

Mám děti ráda a svoje dva synovce přímo nekriticky miluji. Klid nám oběma s manželem prospěl a rodinu samozřejmě plánujeme. Vzhledem k tomu, že bychom si ji rádi založili dříve, než půjdeme do důchodu, tak oba doufáme, že příští Vánoce už oslavíme ve třech.

Nedávno jste na společnou minulost zavzpomínala i na sociální síti při sdílení Vašich společných fotek staršího data pořízení a prozradila jste, že jste spolu již 13 let. Jak byste popsala Váš vztah? A jak jste oslavili Vaše výročí?

Popsala bych ho jako vztah dvou lidí, kteří umí být tolerantní k chybám toho druhého a naopak se umí radovat z předností. Dlouhodobé vztahy ničí většinou rutina a lhostejnost. My si i po třinácti letech stále máme o čem povídat, umíme se spolu smát a užívat si hezké chvíle. Výročí seznámení moc neslavíme, ale pět let od svatby jsme oslavili na místě činu – tedy tam, kde jsme se brali. Já jsem konečně ochutnala „repliku“ svého svatebního dortu, protože během svatby se na mě nějak nedostalo. Za dobré znamení považuji to, že strom, lípa, kterou jsme společně v den svatby zasadili, roste jako z vody (úsměv).

Blíží se Vánoce, kde a jak je letos budete trávit? (rozhovor vznikal těsně před svátky)

Vánoce slavíme vždy tradičně v rodinném kruhu a většinu času trávíme doma na Malé Straně. Ani letos tomu nebude jinak. Cukroví už mám napečené, ale to je spíš pro manžela, na sladké moc nejsem. Zato se už teď těším na rybí polévku a kapra s bramborovým salátem. Loni mi kapříka vylovil známý u Žofína a letos mám taky slíbeného divokého vltavského. A protože to nevypadá, že napadne na Štědrý den sníh, tak možná za tou pravou zimní atmosférou ještě odjedeme na chalupu do Jizerských hor.