Příběh první ženy Andreje Babiše: Chtěla se zabít! 13. komnata Věry Jourové

Pro Věru Jourovou to byla velká houpačka. V roce 2003 se rozvedla se svým manželem. Když myslela, že se jí zhroutil život, dostala pracovní nabídku, na kterou kývla. Začala pracovat jako náměstkyně na Ministerstvu pro místní rozvoj jako specialistka na eurodotace.

Po třech letech úspěšné práce jí ale zlomila její profesionalita vaz. Byla tak dobrá a nezkorumpovatelná, až se to někomu přestalo líbit. Podle jejích slov stoupla na žílu, kterou měly proudit peníze do kapes lidí, kteří na ně neměli nárok. A ti se jí nejspíš pomstili.

Čekali na ni na letišti

Když se vracela ze zahraniční služební cesty, na letišti na ní už čekali policisté. Na to sice byla připravená, ale stejně to nebylo milé překvapení. Když řekli, co konkrétně udělala, že vzala dva miliony, ulevilo se jí. „Myslela jsem si, že to bude trvat tři hodiny, tohle zjistit, že se to nestalo,“ řekla. Pak už ji vozili s majáčkem po Praze. Když z ní v autě chtěl kapitán dostat, co ví o politicích, pochopila, že vědí o tom, že to na ní někdo ušil.

Po výslechu do kobky

„Skončili jsme výslech v pět ráno a vyfasovala jsem láhev s vodou a odvezli mě do cely předběžného zadržení. Což je pád na samé dno. To je tmavá kobka, pod stropem zamřížované okénko. V rohu záchod a umyvadlo bez kohoutku,“ popisuje Jourová hrůzu, kterou zažívala. Myslela si, že se zblázní.

Vazba

Jakmile ji přivezli k soudu, věřila, že se vše vyřeší. Ale! První bod zlomu přišel, když soudkyně rozhodla o vazbě. Tehdy přestala Jourová věřit, že někdo pochopí, že to je nesmysl. Následující měsíc Jourová strávila ve vazební věznici na Ruzyni. A nejhorší okamžik? „Ta hrůza, když se za vámi zavřou dveře, které nemají kliku,“ vzpomíná Jourová na těžké chvíle.

V předvazební cele strávila 46 hodin | repro Česká televize

Chtěla se zabít

„Tam je někdo, kdo chce ublížit strašně, strašlivý zlo. Já jsem si to vyhodnotila tak, že jsem pro ty děti bezpečnostní riziko, a že bude lepší, když se nevrátím, že pro ně jednou udělám něco správně, že je tím zachráním. Je to plod čiré paranoii, když jste v takové situaci,“ vysvětlila Jourová myšlenky o sebevraždě. „Na to stačí igelitový pytlík a podprsenka.“ Na poslední chvíli, když ztrácela vědomí, si to rozmyslela. „Pak už jsem se dostávala jenom nahoru.“

Otevřela si pivo

Jourová o svém propuštění dala vědět dceři textovkou. Následovalo už jenom šťastné shledání doma. „Otevřela si pivo, sedla si vedle na koberec a fungovala jako jindy,“ říká dcera dojatě.

Jenže pak následovala další těžká rána. Dozvěděla se, že zatímco byla ve vězení, někdo jí vykradl byt, sebral všechny dokumenty. Vybílili kreditní karty, bankovní účty. Rodina se ocitla bez peněz. Za pár dní to dohnalo i její dceru. „Začala jsem upadat do letargie.“ Až jednoho dne venku omdlela. Jourová ji našla v pražském parku ležet na zemi. Okradenou, bez věcí. Následovala psychiatrie.

Šest let po uzavření otřesné životní kapitoly, se Jourová nedočkala ani peněz, ani omluvy. Nyní je první místopředsedkyní hnutí ANO 2011 a zdá se, že už opět pevně usedla do sedla a daří se jí. Dcera na těžké chvíle vzpomíná s úsměvem.