16°C
Čalouník, květinářka, uklízečka: To my se staráme o Klause
Nejsou to hlavy států ani populární celebrity! Přesto se téměř denně setkávají s prezidentem Václavem Klausem. Chodí s ním totiž do práce. Bez nich by se prezident ani Pražský hrad neobešli. Vydejte se teď s námi na Hrad za šesti prezidentovými lidmi, odtajněme jejich poslání a jména!
Hradní strážný prezidenta Jakub Hrušák (23): Strážím s puškou, co nestřílí
K personálu, který se stará o prezidenta Klause, patří i vojáci. Jedním z nich je i desátník Jakub Hrušák (23), příslušník Hradní stráže. Pokud má službu, nesmí ve strážní budce hnout ani brvou, ať se děje, co se děje.
„Myslím si, že je to proti jiným postům v armádě prestižní místo, navíc je to i určitá jistota, proto to dělám,“ říká upřímně voják. Čestnou stráž na Hradě už stojí pátým rokem a nestěžuje si. „Už jsem si zvykl na chování některých turistů, hodně nám pomohly ohradníky kolem budek. Bez nich jsme dřív zažili mnohem víc incidentů, až jsme museli příliš dotěrné turisty odstrkovat.“
Dekolty mě nerozhodí
A co krásné dívky s hlubokými výstřihy? „To mě nemůže rozházet, chodím s krásnou dívkou a jiných si nevšímám. Takže snadno dodržím předpisy a pohnu na stráži maximálně očima,“ směje se Jakub. Na otázku, zda může opustit během strážní služby budku, říká: „Mohu, pokud bych byl svědkem trestného činu nebo jednání proti chráněnému objektu, tedy Hradu.“ S případnými útočníky si ale díky svému bojovému výcviku určitě poradí.
Puška, co nestřílí
Jakub pracuje ve čtrnáctidenních cyklech, v 28hodinových službách. Během nich stojí na stráži pětkrát až osmkrát po hodině. Má funkční zbraň? „Ne, je to vlastně maketa pušky vzor 52/57, nedá se z ní střílet, lze s ní v případě potřeby jen bodat nebo udeřit. S funkčními zbraněmi pochopitelně také hlídáme, ale až v noci, když se uzavřou brány Hradu pro veřejnost. To hlídáme pana prezidenta v maskáčích a se samopalem v ruce.“
Uklízečka prezidenta Eva Paličková (57): Pan Klaus mě vždy pozdraví
Prezident Václav Klaus je známý tím, že si potrpí na pořádek. Není proto divu, že se o něj na Hradě stará silný tým osmi uklízeček. S jednou z nich, Evou Paličkovou (57), jsme se setkali ve fotografickém sále Pražského hradu. Samozřejmě perfektně uklizeném. Malý test, bílým kapesníkem jsme přejeli po komodě. Bez závad, ani smítko prachu! Paní uklízečka se spokojeně usmívá…
„Pracuji na Hradě jako uklízečka od roku 2004. Tehdy jsem skončila v předchozím zaměstnání a dozvěděla jsem se, že paní, co sem měla přijít, si to rozmyslela. Tak jsem sem zavolala, šla na pohovor a vzali mě. Teď jsem tady sedmým rokem a jsem spokojená. Kdo by nechtěl pracovat na takovém prestižním místě a pro pana prezidenta, ne?!“ říká paní Paličková. Když vzpomíná na přijímací pohovor, neubrání se úsměvu. „Ta kritéria pro přijetí nebyla zas tak náročná, čistý trestní rejstřík a asi jsem působila solidně…“
Osmičlenný tým
O úklid Hradu se stará osmičlenná parta uklízeček, která pracuje od šesti do půl třetí odpoledne. Tím ale jejich povinnosti nekončí. „Děláme ranní směny, ale když má pan prezident akce nebo státní návštěvy, tak tu býváme déle, po večerech, někdy i víkendy. Při akcích fungujeme jako šatnářky a po hostech uklízíme následující ráno.“
Co všechno musí úklidový tým zvládnout? „Jako doma při úklidu. Prach. Leštíme nábytek, luxujeme, prostě všechno, jen okna má na starosti úklidová firma.“
Podpis od prezidenta
Na otázku, zda někdy v práci potkává pana prezidenta, uklízečka souhlasně přikyvuje: „Ano, vídám ho tady docela často a musím říct, že když ho potkám, tak mě vždycky pozdraví… A na konci roku pro nás pořádá takové zaměstnanecké setkání, kde se s ním můžeme vyfotit a on se nám podepíše.“
Květinářka prezidenta Adéla Maierová (25): Paní Klausová má ráda tulipány
Květinovou výzdobu na Pražském hradě má na starosti aranžérka Adéla Maierová (25). Jdeme ji navštívit. Provozní chodbou v suterénu Hradu se blížíme k aranžérně květin. Stále výraznější omamná vůně napovídá, že jdeme správným směrem. Vstupujeme. Ta vůně! Lilie, růže, exotické květy. Tady, v záplavě květinové nádhery, kraluje Adéla a její dvě kolegyně.
„Starám se o květinovou výzdobu reprezentačních prostor, kanceláří i pracoven pana prezidenta a paní Klausové. Tam je květinová výzdoba, tím myslím řezané květy, pořád, v reprezentačních prostorách jen když probíhá nějaká akce. Třeba přijetí zahraniční delegace.“ Na otázku, jaké květiny má nejraději pan prezident, sympatická květinářka zčervená: „To nevím… ale nic proti naší výzdobě nikdy neřekl, tak je snad spokojený. A paní Klausová má nejraději tulipány,“ prozrazuje Adéla.
Modrá je problém
Většinu květin, které Adéla používá na výzdobu, vypěstují pracovníci Správy Pražského hradu buď ve sklenících na Hradě, nebo v Lánech. „V tomto směru jsme téměř soběstační, jen pár druhů květin kupujeme. Když třeba přijede státní návštěva, co má ve vlajce modrou barvu, tak koupíme modré chryzantémy,“ vysvětluje Adéla. Květinová dekorace se totiž vždycky dělá v barvách země, jejíž delegace na Hrad přijela.
Čtyři roky v Lánech
Stálou květinovou výzdobu obstarávají běžné pokojové rostliny, jako třeba fíkusy. „Zaléváme je jednou týdně, řezané květiny měníme v pondělí, ve středu a v pátek,“ říká Adéla. Dodává, že nepoužívá umělé květiny. Svou práci na Hradě si pochvaluje. „Mám moc ráda práci s květinami, pracovala jsem čtyři roky v zahradách v Lánech, tady jsem dva roky,“ říká Adéla. A v jakém pracovním rytmu to v hradní dekoratérně chodí? „Píchačky jako v továrně sice nemáme, ale máme v kartách čip, tak může každý zkontrolovat, že pracujeme od půl sedmé do tří,“ říká s úsměvem Adéla.
Žádné korálky...
Kousek od aranžérny je knihovna pro zaměstnance, zeptali jsme se proto, zda do ní Adéla chodí. „To ne, nejsem čtenářka, raději si půjčím nějaký film, mám ráda takové ty americké barevné…,“ směje se Adéla. Z literatury čte hlavně odborné květinářské časopisy. „Chci znát nové trendy, i když vím, že tady je nevyužiju. Kdepak tady nějaké drátky a korálky,“ usmívá se květinářka.
Šéfkuchař prezidenta Martin Váňa (46): Vařil jsem i pro Gándhího
Na Hradě není speciální kuchyně pro prezidenta, je tady ale závodní jídelna pro pracovníky Hradu, kam chodí na jídlo i hlava státu. Svou velitelskou vařečkou tady míchá šéfkuchař Martin Váňa (46). Pohlreich by asi koukal, jak dobře se dá najíst v závodce. Třeba taková klasika, knedlo vepřo zelo, chutnala na Hradě skvěle! „Už tady působím 14 let, leccos jsem zažil, mimo jiné i dva prezidenty,“ říká na přivítanou dobře naložený, usměvavý šéfkuchař.
Klaus je na čočku
Denně tady podle jeho slov čtyři kuchaři uvaří na 350 porcí jídel. Vaří se obědy nonstop, každý den, tedy i soboty, neděle a státní svátky. „Vaříme pro všechny profese na Pražském hradě, poměrně častým hostem je tady i pan prezident Klaus. Dává si téměř výhradně úplně obyčejná jídla. Přednost dává české kuchyni, jídlům typu čočka na kyselo a tak podobně,“ říká hrdě šéfkuchař.
Trému z celebrit nemá
Leckdo by mohl mít z takové klientely trému, ne tak pan Váňa: „Jak jsem řekl, už jsem toho v kuchyni zažil dost a vařil jsem v minulosti i pro některé známé lidi, například pro Gándhího nebo pro perskou císařovnu.“
Je to dřina
Nad obří pánví se hrbí drobná kuchtička a smaží rybí porce, všude pára, horko. To určitě není práce pro každého. „Samozřejmě, kuchařinu musí mít člověk opravdu rád, jinak u toho nevydrží. Je to těžké fyzicky a někdy i psychicky, to víte, strávníci mají svoje problémy, které si berou s sebou na oběd, někdy jsou nervózní, rozumím tomu…,“ říká chápavě šéfkuchař.
Co vaří dnes?
V době naší minireportáže si mohli strávníci vybrat z těchto pokrmů: Smažené rybí fi lé v sýrovém těstíčku, knedlo vepřo zelo s červeným zelím a bramborovým knedlíkem, kuba s uzeným masem a minutkové jídlo – kuřecí steak po mexicku. Jídelníček sestavuje minimálně s týdenním předstihem šéfkuchař.
Zahradník prezidenta Vladimír Šeba (43): Všechno tady řídí computer
Hrad, to nejsou jen reprezentační prostory, ze kterých dýchá historie, ale i zahrady a skleníky. Tady se pro prezidenta i celý Hrad pěstují květiny, ovoce a zelenina. To je království Vladimíra Šeby (43). Procházíme zahradou, kolem záhonů s velkými hlávkami zelí, pórky silnými jako polena a voňavými rajčaty. Vcházíme do skleníku. Závan teplého vlhkého vzduchu, neskutečné množství pestrobarevných květin – orchidejí, růží, tulipánů. A na banánovníku trsy zelených plodů…
„Určitě se nevěnujeme pěstování banánů ve velkém, je to pro nás jen taková pěstitelská výzva, co dokážeme…“ usmívá se zahradník, který tady pracuje již přes dvacet let. „Když jsem sem přišel, nebyly tady ještě ty moderní skleníky, ale spousta malých dřevěných skleníků, pařenišť, moc se mi to tehdy líbilo…“ vzpomíná. Spolu s ním se o rostliny starají ještě čtyři další zahradníci.
Modrá není dobrá…
Pan Šeba potvrzuje slova květinářek na Hradě, jak je to obtížné s modrými květinami do květinových dekorací pro zahraniční návštěvy. „Modré květiny jsou sezonní, nejsou pořád, používáme hlavně holandský kosatec. Ještě horší je to s černou, naštěstí existují třeba hodně tmavě fi alové růže… a samozřejmě můžeme také květy barvit, ale tomu se snažíme vyhýbat,“ říká zahradník.
Topí a svítí computer
Skleníky jsou dánského typu, takže je to moderní vysoká konstrukce, téměř plně automatizovaná. „My jen ručně zaléváme, všechno ostatní tady řídí comp. Takže třeba nevzduchujeme, neregulujeme topení a nezatahujeme stínovky. To všechno dělá počítač na základě vyhodnocení venkovních údajů meteostanice. Závlahu máme ruční, protože je to praktičtější, vzhledem k tomu, že tady máme na malé ploše velké množství rostlin s různými nároky.“
Nádherné orchideje
Chloubou skleníků jsou určitě krásné orchideje, nejen množství nenáročných Phalaenopsisů, ale i úžasný druh Catlea. „Vyžadují stabilní teplotu a vysokou vlhkost vzduchu,“ vysvětluje zahradník tajemství svých pěstitelských úspěchů.
Celkem je ve sklenících na 70 druhů rostlin určených k řezu, ale také hrnkových a na výsadbu do parku. Vedle skleníků jsou také zeleninové záhony, kde se pěstují plodiny bez chemie. „Je to biozelenina a co vypěstujeme, použije se pro potřeby Hradu,“ uzavírá zahradník.
Čalouník prezidenta Josef Moravec (58): Látky si vybírá první dáma
V uzavřeném areálu zahrad na Pražském hradě stojí nenápadná přízemní budova. Tady sídlí mistr čalounický Josef Moravec (58) se svými dvěma kolegyněmi. A nemá na starosti zdaleka jen opravy poškozeného čalounění nábytku… Na mistrovi je vidět, že řemeslo dělá s velkým fortelem a láskou. „Věnuju se tomu už 40 let, tady na Hradě jsem od roku 1990. Čtyři roky jsem tady byl sám, v roce 1995 přišla kolegyně a ještě máme švadlenu, která nám šije záclony a závěsy,“ popisuje své čalounické hájemství mistr čalounický.
Alžběta nebo rovná tabule
„Děláme tady opravy veškerého nábytku, ale i dekorace, záclony, závěsy, zajišťujeme po této stránce veškeré akce, státní návštěvy. Natahujeme koberce, chystáme pódia. Připravujeme slavnostní tabule, a to buď kulatou, které se říká Alžběta, nebo rovnou tabuli.“
Pan prezident sem nechodí
„To všechno, co tady vidíte,“ ukazuje čalouník na kusy různě rozebraného a pospravovaného nábytku, „…sem přišlo na opravu buď z reprezentačních prostor, nebo kanceláří Hradu. Panu prezidentovi jsme například dělali kompletní nábytek. Celý se předělával.“ Prezident sice k mistru čalounickému nechodí, ale paní Klausová naopak dost často. „Ona rozhoduje o tom, jaké se budou dávat látky…,“ říká s úsměvem pan Moravec.
Baví mě staré věci!
Zatímco se s námi čalouník baví, ani na okamžik nepřerušuje práci, přeměřuje nábytek, zkouší potahy, začištění… „Máme opravdu co dělat a to je dobře, rozhodně se tady nenudíme. Na té práci se mi nejvíc líbí, že děláme se starými věcmi, to mě odjakživa bavilo. Než jsem přišel na Hrad, tak jsem jezdil po českých zámcích a spravoval nábytek. Ta záliba mě naštěstí drží dodnes…“ loučí se s námi čalouník.
Témata:
Související
Bubnování před Hradem Našim politikům stále ještě nedochází, že lidé už mají jich a jejich zlodějen a korupčních afér dost. Proto je třeba dát jim to hlasitě najevo. V sobotu 1.října ve 14.00 hod. je v Praze před hlavním vchodem na Hrad setkání s názvem "Bubny vyhánějí politiky". Pokud se rozhodnete přijet, vezměte s sebou buben, bubínek, činely či alespoň dvě pokličky. Nebudou žádné proslovy, řečnění. Za doprovodu bubnů budeme skandovat jediné slovo: D E M I S I. Tato akce se bude opakovat 5.listopadu a každou další první sobotu v měsíci na stejném místě a ve stejný čas. Postupně by se bubnování mělo rozšířit i na centrální náměstí měst vždy v sobotu ve 14.00. Akce je nahlášena, takže nás tentokrát už nebudou moci rozehnat. Ještě připomínám, že generální stávka začíná 18. listopadu a bude trvat až do demise vlády a prezidenta. www.Opona2009.zacit.cz ------------------------------------------------------- Nevím,nevím, dříve to byly klíče,nyní bubny, chtělo by to něco důraznějšího, jako jsou vidle,sekery,motyky,klacky... a heslo, Ničeho se nelekejte a na množství nehleďte!