Miloš Zeman: Kočí je Gross v sukni!

Co tomu nynějšímu blázinci v politice říkáte?

„Vždycky byly tři kategorie politiků – lidé schopní, neschopní a všeho schopní a já se domnívám, že teď začínají převažovat ty poslední dvě kategorie. Lidé neschopní, to jsou v podstatě amatéři. Vezměte si, že v této vládě nemá žádný ministr ekonomické vzdělání, a přitom ta vláda se má zabývat mimo jiné ekonomickou reformou! Téměř žádný ministr se nevyzná v rezortu, který řídí. Saša Vondra se zabýval zahraniční politikou, ale nikdy nepřišel do kontaktu s obranou. Totéž bych mohl říct o zemědělství a dalších ministerstvech…“

A ti všeho schopní?

„Těm se říká kmotři. Ti slouží jako placení agenti různých firem, například na získání veřejných zakázek. Takže to, co bychom potřebovali, jsou lidi, kteří rozumí svému oboru a nejsou spojeni s žádnými lobbisty.“

Kde je hledat?

„Hledal bych rezervy mezi úspěšnými regionálními nebo komunálními politiky. Když je někdo úspěšný starosta, který přivedl své město k rozkvětu, tak je do jisté míry šance, že takový člověk bude i ve vládě nebo Parlamentu užitečný. To ovšem předpokládá nejdřív vytlačit ty vyžírky, jak s oblibou říkám.“

Když jsme u lidí spojených s nějakou agenturou… u vás na Vysočině se poměrně nedávno zastavil ministr Bárta…

„Mě ta jeho návštěva poněkud překvapila. Neměl jsem důvod ho odmítnout. Naopak jsem byl zvědavý, s čím přijde.“

S čím přišel?

„S tím, že má ve Věcech veřejných na starosti reformy, a to zdravotnickou, důchodovou a daňovou, a ptal se mě na můj názor. Tak jsem mu ho řekl včetně toho, co má naše strana SPOZ v programu. Byla to docela normální schůzka, jakých je u mě na chalupě hodně. Jenom mě překvapilo, že pan Bárta s sebou přivezl nějaké novináře. Většina mých návštěv s sebou žádné novináře nevozí."

Když už mluvíme o Věcech veřejných, jak se vám líbí Kristýna Kočí?

„Zažil jsem v politice už leccos, ale tohle… Řeknu to asi takhle – podle mě je to takový Gross v sukních…“ (Stanislav Gross (42) patřil k nejambicióznějším mladým politikům u nás, dotáhl to až na premiéra a dnes patří mezi velmi movité Čechy - poz. red.)

Tahle dáma rozpoutala neuvěřitelnou aféru, představoval jste si vůbec někdy jako prognostik, že u nás bude demokracie vypadat takhle?

„Když se podíváte do Evropy nebo USA, tak vidíte, že tam podobné aféry nebo skandály existují také. Vzpomeňte si jen na Nixonovo Watergate… to bylo také o odposlouchávání. Takže bych to nedramatizoval. To, co mi vadí, je, že ta vláda nemá žádný skutečný program reforem, že jsou to jen jakési výkřiky do tmy, které se každý týden mění.“

Po sametové revoluci v roce 1989 jste viděl jako nejhorší problém vzdělání a životní úroveň Čechů. Myslíte, že se to přece jen zlepšilo?

„Tehdy jsme měli šest procent vysokoškolsky vzdělaných lidí a teď máme čtrnáct procent v ekonomicky aktivní populaci. Životní úroveň se mírně zvýšila. Celý problém je v tom, že klesá úroveň vysokých škol, viz ty různé plzeňské právnické fakulty. A také dochází k tomu, že v oblasti životní úrovně převládá honba za spotřebou a o to méně se staráme, jaké rozumné investice do budoucnosti uplatníme. Do toho patří stavby škol, nemocnic, dopravní stavby. Já dávám přednost investicím před spotřebou. Bohužel to není populistické.“

Kdyby všechno dobře dopadlo, byl byste jedním z příštích kandidátů na prezidenta. Prý už jste na Hrad vyslal manželku jako svůj předvoj…

„Odmítl jsem, i když máme s Václavem Klausem troufám si tvrdit přátelské vztahy, jakýmkoliv způsobem za svou manželku intervenovat. Říkal jsem jí, že si svoje místo na slunci musí každý vybojovat sám. A tak se bez mojí pomoci dostala do kulturního odboru Hradu. Ale nemá to nic společného s mojí kandidaturou na prezidenta.“

Mohli bychom spolu udělat takový malý prezidentský test? Otázka číslo jedna: Už jste si někdy odnesl pero z podepisování protokolu?

„Z protokolu ne, ale na řadě konferencí nám dávají propisky a bloky. Zrovna teď ráno jsem byl na jedné konferenci a jak vidíte, když mi dali propisku, tak jsem ji neodmítl.“

A coby premiér, nikdy se vám nestalo, že byste si dal pero do kapsy?

„Já tu aférku pokládám za maličkost a myslím si, že prezident by se měl posuzovat podle jiných kritérií.“

Byl byste také jako pan prezident proti Kaplického chobotnici?

„To je velmi subjektivní. Skoro každý má na to jiný názor. Můj je pozitivní. Vycházím ze svého odporu vůči pravoúhlé architektuře. Nemám rád zvětšené krabice od bot. Naopak se mi líbí oblé stavby brazilského architekta Oscara Niemayera, proto by se mi chobotnice v Praze zdála pěkná.“

A poslední testovací otázka: Dal byste se kvůli některému svému názoru přivázat řetězem?

„Pokud jsem přesvědčen o své pravdě, snažil bych se argumentovat a setkávat s lidmi, kteří zastávají opačný názor. Občas, ale velmi málo, se mi stalo, že jsem pod tíhou argumentů protivníka změnil svůj názor a občas se to stalo i mým protivníkům. Masaryk říkal, že demokracie je diskuze, a já se tím řídím.“

Kdyby tedy skutečně došlo k tomu, že byste mířil na Hrad, nebylo by vám líto opustit Vysočinu?

„Tedy musím nejdřív popřít tu fikci, že já mířím na Hrad, protože mne k tomu vybízí mé okolí. Dal jsem dvě podmínky, kdy bych o tom vůbec uvažoval. Za prvé, že bude přímá prezidentská volba, protože voliči vás nemohou podrazit, zatímco poslanci a senátoři ano. A za druhé by tu musela být nějaká petice, aby mne přesvědčilo, že si to občané skutečně přejí. I když jsem ješitný člověk, nejsem přesvědčen, že by se v tomto státě našel tak vysoký počet občanů, který by si mě přál na Hradě. Počkáme a uvidíme.“

Přesto, kdyby se tak stalo, opouštěl byste nerad svou chalupu?

„Já byl ve stejné situaci už dřív, když jsem měl náročné funkce, a tím víc jsem si chalupy vážil. Máte pravdu, žádný duševně normální člověk nedává přednost tomu, aby pracoval, když může lenošit, číst milované knížky a procházet se krásnou přírodou.“

Objímáte stromy?

„To je novinářský mýtus. Já ty stromy sice objímám nebo hladím, ale nikoli proto, abych z nich čerpal energii, ale abych tomu krásnému stromu vyjádřil svou úctu."

Jste obklopen ve straně SPOZ mladými lidmi, znamená to, že se orientujete ve Facebooku a dalších nových technologiích?

„Myslím, že každá strana by měla oslovit lidi i pomocí Twitteru, Facebooku a dalších sociálních sítí, protože jinak je to strana zakonzervovaná. Před dvěma lety mi kamarádi přivezli na chalupu počítač, takže jsem se naučil brouzdat po internetu. Přestal jsem ale číst různé internetové diskuze, ve kterých si lidé vzájemně nadávají. Internet mi ale umožňuje orientovat se rychle v článcích, které bych v tisku hledal třikrát déle.“

Jste pyšný na své děti?

„Dcera byla teď půlroku studovat v Americe. Vrátila se nadšená, protože přišla do rodiny středoškolského profesora, kde jsou dvě dcery přibližně stejného věku. Vím, že ji zajímají spíš humanitní vědy. Naopak syn David z prvního manželství je vědec a v jedné z fakultních nemocnic zkoumá problematiku mozkomíšního moku, což souvisí s roztroušenou sklerózou. Zdá se, že svoje geny jsem rozdělil rovnoměrně.“

Jak vypadá váš den?

„Když je hezky, vyrazím na kole do lesů nebo na člun na sousední rybník. Když je ošklivo, tak mám houpací křeslo a jsem obklopen dvanácti texty, které si v rámci čtenářského kolečka čtu. Pak to kolečko uzavřu, jdu uklízet nebo prát. Když je to patnáct minut, tak vás to neotravuje. Pak se vrátím ke čtení."

Co si umíte uvařit?

„Já si sice vařím, ale moje nejoblíbenější jídlo jsou brambory na loupačku s máslem, tvarohem a pažitkou. To je jediné jídlo, ke kterému piju mléko, jinak si ke všemu ostatnímu dávám pivo.“

A taky becherovku?

„Už před víc než pěti roky jsem přesedlal na slivovici…“

A na bílé víno…

„Dostal jsem slabou cukrovku a lékař mi říkal, že bílé víno spaluje krevní cukry. Takže, jak vidíte, paní redaktorko, já se v podstatě léčím.“

A léčíte se i se zlomeným palcem u nohy. Co se vlastně přihodilo?

„Sklouzl jsem na schodech, dopadl na schod o jeden níž, než jsem měl, a protože vážím sto kilo, tak to bohužel dopadlo tak, že se mi zlomil palec. Doufám, že do čtrnácti dnů budu v pořádku.“

Takže přestože pijete slivovici, jíte tlačenku, jste relativně zdráv.

„Nedávno jsem byl na komplexní lékařské prohlídce, kde mi jeden urolog řekl, že mám prostatu jako panic. Tak nevím, jestli to byla pochvala nebo ne. Cholesterol i tlak je v pořádku, mám naději, že se dožiju průměrného mužského věku, což je 78 let.“

MILOŠ ZEMAN (66)

Politik, ekonom a prognostik. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, ale z politických důvodů se v minulém režimu věnoval víc prognostice. Byl jednou z hlavních postav sametové revoluce v roce 1989 jako přítel Václava Klause. Byl předsedou ČSSD, premiérem, předsedou Poslanecké sněmovny a nyní je už jen čestným předsedou Strany práv občanů – Zemanovci. Je ženatý s Ivanou Zemanovou a má dvě děti – Davida (40) z prvního manželství a Kateřinu (16). Zeman žije trvale na chalupě na Vysočině, Ivana v Praze a vzájemně se navštěvují. Asi se tak snaží předejít ponorkové nemoci…