"Poslední dvě volební období se Německo nacházelo v prakticky permanentním krizovém stavu," říká šéfka DGAP Daniela Schwarzerová. Podobně to vidí i její kolega Christian Mölling, který v souvislosti s děním na mezinárodní scéně v uplynulých letech hovoří o nepřetržité bouři. Brzkou změnu tohoto vývoje ani jeden z nich nečeká.

"Výzvy v zahraniční politice jsou tak velké a komplexní, že zesiluje přesvědčení, že je žádná země nemůže zvládnout sama," míní Schwarzerová, podle níž právě Německo tradičně sázelo na pevný mezinárodní řád a multilaterální struktury, které ale nyní zpochybňuje řada aktérů včetně ruského, tureckého nebo amerického prezidenta.

Právě nalezení funkčních vztahů s prezidentem USA Donaldem Trumpem bude jedním z klíčových zahraničněpolitických úkolů nové německé vlády. Ta bude muset podle Möllinga postupovat s pragmatismem, aby dokázala dobře rozlišovat mezi prezidentem, který má v ruce mobilní telefon, a washingtonskou administrativou, která se snaží udržet věci v běhu. Naráží tak na Trumpův zvyk vysílat do světa nečekané a velmi emotivní tweety.

"Vůbec nevíme, co z jeho strany přijde a na co bude muset německá nebo evropská politika reagovat," říká o pocitu nejistoty, který americký prezident vyvolává, Ulrich Brückner z berlínské pobočky Stanfordovy univerzity. Jednou z mála jistot je podle odborníků téma zvyšování obranných výdajů členských zemí Severoatlantické aliance, které bude v německo-amerických vztazích hrát i nadále roli. Výraznou změnu dosavadní politiky vůči Spojeným státům každopádně nečekají, a to i kvůli tomu, že v čele německé vlády bude po volbách velmi pravděpodobně znovu Angela Merkelová, která je svým pragmatismem i schopností vyjít prakticky s jakýmkoliv zahraničním politikem známá.

Měnit by se podle expertů neměla ani německá politika v souvislosti s brexitem, a to bez ohledu na to, jestli po volbách znovu vznikne velká koalice CDU/CSU a sociálních demokratů nebo vláda CDU/CSU, svobodných demokratů a Zelených. V obou případech bude Berlín trvat na tom, že si Londýn nemůže na Evropské unii vybírat jen to, co se mu líbí, a bude také hájit práva unijních občanů žijících v Británii. Zároveň bude usilovat o to, aby i po brexitu ostrovní země s EU úzce spolupracovala.

"Je pozoruhodné, že Londýn nerozumí tomu, že brexit není pro Německo největším zahraničněpolitickým tématem, a že Evropská unie je součástí naší DNA," konstatuje Mölling, podle něhož právě k Evropě po volbách Berlín napne síly. Bude usilovat o co největší soudržnost v rámci Evropské unie a zejména o obnovení silného tandemu s Francií.

Volba Emmanuela Macrona francouzským prezidentem dává podle odborníků příležitost k větším změnám v EU. "Něco se ale musí stát rychle, času nemusí být mnoho," poznamenává Brückner, podle něhož může obliba Macrona a s ní i jeho schopnost prosazovat reformy rychle klesat. Ve spolkové republice je podle něj situace trochu jiná, protože Němci "nevolí politiky, od nichž by měli tak vysoká očekávání". Schwarzerová upozorňuje zase na to, že už nyní je zřejmé, že se konsenzus mezi Berlínem a Paříží například v otázce eurozóny nebude hledat jednoduše. Navíc úzké spojenectví obou zemí může vzbuzovat neklid u menších členských zemích EU.

Vedle států unie bude podle odborníků Německo usilovat i užší vztahy než dříve se zeměmi jako je Japonsko, Austrálie nebo Nový Zéland. Ty dosud nebyly v centru německé pozornosti, ale mohou přispět k cíli Berlína udržet mezinárodní řád založený na pravidlech.

Ten z pohledu Německa v poslední době výrazně nabourává i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Právě vztahy s Ankarou, které jsou nejhorší za desetiletí, v uplynulých dvou letech zaměstnávaly Berlín snad nejvíce. Tvrdší postoj k Turecku zaujala v posledních měsících už nynější velká koalice a není rozhodně vyloučen ani další postup tímto směrem. Na evropské úrovni bude Německo prosazovat i debatu o ukončení vyjednávání o vstupu Turecka do EU.

Zároveň musí brát ale Berlín vždy v potaz ekonomickou provázanost obou zemí a především fakt, že v Německu žije několikamilionová turecká menšina. Brzké překonání celé škály současných sporů každopádně odborníci nemají za pravděpodobné. "Myslím, že tento konflikt nebude ještě dlouho vyřešen," konstatuje Mölling.