"Ta dohoda byla neuvěřitelný úspěch. Santos donutil organizaci FARC k ústupkům, ke kterým by nikdy nepřistoupili před pěti, deseti lety. Za to, že donutil tuto marxistickou extremistickou organizaci, aby přijala kapitalismus, demokracii a vládu práva, si zaslouží Nobelovu cenu," uvedl analytik Petr Boháček z Asociace pro mezinárodní otázky.

Podle Boháčka cena potvrzuje i politickou náročnost mírového procesu v Kolumbii, v němž musel Santos jednání s FARC neustále obhajovat. "Celý úspěch procesu byl v tom, že si Santos udrží politickou moc před svým rivalem Álvarem Uribem ve volbách," řekl.

"Prezident Santos byl ministrem obrany v předchozí vládě, kde byl zastáncem tvrdé linie, a dokázal svou politiku upravit. Stal se z něj člověk, který byl otevřený k mírovým jednáním. Takže možná byla snaha (Nobelova výboru) ocenit, že dokázal zhodnotit šance vojenského řešení a snažil se přistoupit na to mírové," řekl politolog Jan Němec z Vysoké školy ekonomické.

Němec si všímá i toho, že Nobelův výbor neocenil vrchního velitele FARC Timoleóna Jiméneze zvaného Timošenko, který dohodu podepsal za povstaleckou organizaci. Podle něj členové výboru nechtěli opakovat situaci z roku 1994, kdy ocenil mimo jiné vůdce Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata. "Tehdy se na Nobelův výbor snesla velká kritika, že Jásir Arafat je zodpovědný za mnoho mrtvých. A FARC ještě stále figuruje na některých seznamech teroristických organizací, takže si myslím, že v tom se snažil být Nobelův výbor zdrženlivější," řekl.

Podle něj ani není jisté, zda Nobelova cena bude znamenat impulz pro další mírová jednání v Kolumbii po neúspěchu dohody v referendu, případně jestli by mohla vést k opakovanému hlasování. "Nejsem si jistý, že by to pomohlo. U referenda byl asi největší problém volební neúčast," řekl.

"Cena nebude žádný impulz pro mírová jednání, všechny argumenty, racionální i emocionální, už padly," soudí politolog Radek Buben z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj naopak může ocenění posílit odhodlání Santosových odpůrců zablokovat dohodu s FARC. Kolumbie má ekonomické problémy, což snižuje Santosovu popularitu, a opozice může podle Bubna Nobelovu cenu pro prezidenta označovat za jeho snahu zlepšovat si pověst na mezinárodní scéně bez řešení domácích problémů.

Buben také předpokládá, že většina Kolumbijců dohodu s FARC chtěla. Podle něj se však většina lidí rozhodla nehlasovat, protože Santos už před referendem dával najevo, že přijetí dokumentu považuje za samozřejmost. "Lidi od účasti v referendu odradila prezidentova pompéznost. Nobelova cena ale může dojem této pomopéznosti ještě zvýšit," řekl.

Také Boháček předpokládá, že udělení Nobelovy ceny Santosovi přímý vliv na vyjednávání mezi vládou a FARC mít nebude. Je ale přesvědčen, že se nakonec podaří míru dosáhnout. "Je otázka, jestli to bude tou komplikovanější, delší, méně stabilní cestou, kdy se vláda bude snažit prosadit další ústupky od FARC, nebo jestli to bude jen kosmetická, kratší úprava současné dohody, aby opozice měla pocit, že něčeho dosáhla," řekl.