Rozměrné dílo na stěně v čekárně hlavní budovy léta zůstávalo bez povšimnutí, mnozí Ústečané ani nevědí, že něco takového v budově je. "Čistíme a zintenzivňujeme barvy, protože je na díle prach a hlavně mastnota. Používáme napařovačku, kdy špínu změkčíme a mechanicky odstraníme," řekla ČTK restaurátorka Magdalena Kracík Štorkánová.

Rozdíl mezi očištěnými a zaprášenými kamínky je dnes už dobře vidět. "Barva krásně vylezla. Je z toho vidět, že autor sbíral kameny s vášní, je jich na třicet druhů. Překvapilo nás, že tam je i onyx, určitě by byl zajímavý nějaký geologický rozbor," uvedla restaurátorka. V havarijním stavu zatím zůstává modrý rám uměleckého díla.

Pseudorenesanční budovu nádraží z roku 1850 značně poškodily spojenecké nálety v roce 1945. O obnově se rozhodlo v roce 1950 a o šest let později ji vyzdobil Menš mozaikou.

Uprostřed díla je horník s kahanem a sbíječkou, po své levé ruce má slévače a ženu se srpem a snopem obilí a po pravé laboranta a zahradnici. Postavy představovaly typické profese v regionu v duchu socialistického realismu. Zřejmě i díky tomu hrozil mozaice zánik při rozsáhlé rekonstrukci nádražní budovy v letech 2011 a 2012. Na svém místě nakonec zůstala i po povodni v roce 2013.

Josef Menš vytvořil velkoplošné mozaiky při budování nového Mostu v 70. letech minulého století. Jeho syn je autorem mozaiky, kterou odborníci snímali ze zdi na Masarykově třídě v Ústí nad Labem před půl rokem, uložena je teď v depozitáři místního muzea.