Kastelánem je jedenašedesátiletý Slavko od podzimu 1988, kdy se nastěhoval do třípokojového bytu nad pracovnou, tamní vysoké stropy a rozlehlé místnosti si oblíbil. "Bušil jsem do zdí, zaváděli jsme elektriku, vodu, koupelnu obkládala žena, já dovlekl vanu. Úžasný způsob bydlení, pohled z arkýře na město je naprosto skvělý. Musíte si ale přivyknout na přirozený rozdíl léto a zima, v zimě ve svetrech a dekách, protože všude to profukuje a promrzává. V létě, kdy všechno padá horkem, udržuje teplotní setrvačnost těch dvou, třímetrových zdí příjemné mikroklima," řekl Slavko.

Jeho manželka kunsthistorička, s níž se poznal na škole, je prý praktická, dokáže "rychle zvelebit prostředí". Blízkost bytu a pracovny měla podle Slavka klady i zápory. "Jedno z největších životních štěstí je najít si práci, která baví natolik, že nehledíte na čas a nechcete ani moc chodit domů. Pracovat, žít a bydlet v práci je úžasná přednost, denně neztrácíte hodiny cestováním. Negativum je, že jste pořád v práci," řekl Slavko, který si například loni dovolenou sice vypsal, ale strávil ji na zámku.

Před pěti lety se kastelán přestěhoval do menšího bytu v pozdně gotickém domku purkrabího. Byt tvoří dvě místnosti, podlahy ze 17. a 18. století, vápenné omítky, nízké klenby, okno prý profukuje a do parapetu musí rodák z Nejdku u Karlových Varů dávat v zimě deky.

"Nežijeme v hedvábných poduškách pod baldachýnem. Ale prostory jsou prosyceny přírodními materiály," řekl ke svému současnému bydlení Slavko.

V bytě má starý stůl, knihovnu, televizi i hifi. K tomu keramická kachlová kamínka. "Řežu a štípu dřevo, nosím si ho tam a dotápím si, protože večer ten plamen a praskot, to je moc hezké. A taky jistota připravence; když vypadne elektrika, není problém: zapálím petrolejku a mám polínka na zátop," doplnil Slavko.

V zámeckém areálu má nejraději obnovené barokní divadlo, kde ho pokaždé "oblaží harmonie lidského génia". Naplňuje ho i pohled do zámecké zahrady a pošumavské krajiny. "Na mapě první republiky jsem si všiml názvu vypnuliny, ne vrchoviny. Měkké, přívětivé vypnuliny kopců kolem, protkané sítí cestiček, říčky, stromy. Noblesa," řekl Slavko.

V roce 1988 požádat o správu tehdy zanedbaného českokrumlovského zámku, protože v něm cítil náboj. "V autenticitě, původnosti, v hodnotě a kvalitě pod tím začazeným a zčásti opotřebeným povrchem. Pak začalo úžasné období objevování... Důvěrná znalost, to je pět, deset, patnáct let. A důležitý je lehký, konzervativní přístup," doplnil Slavko.