Příprava první dramatizace Dětí z Bullerbynu na české divadelní půdě nebyla podle režiséra Filipa Nuckollse jednoduchá. "Dělat rodinné představení je strašně těžké. Těží než dělat komedii nebo tragédii. Je to hra na tenkém ledě, aby to nespadlo do trapnosti," řekl ČTK režisér po dnešní generálce.
Příběhy vybírali tvůrci společně. "Každý říkal, co se mu líbí, pak jsme to skládali, aby to dalo dohromady nějaký příběh," uvedl Nuckolls. Ve scénáři jsou dva konce, a to letní a zimní, finále jsou tak odlišná. "Děti z Bullerbynu je jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih. Přistupoval jsem k ní s úctou, ovšem nikoliv posvátnou. Tedy, snažil jsem se z Astrid Lindgrenové zachovat maximum, ale nějaké drobné změny tam jsou," uvedl dramaturg Vladimír Čepek.
Scéna podtrhuje hravost dětského světa. Jednoduché kostky a trojúhelníky se mění v domy dětí z Bullerbynu, stodolu, ostrov. Evokovat mají dřevěné stavebnice. Výraznou složkou inscenace je hudba, kterou složil Daniel Fikejz.
Jako sedmiletá Lisa se divákům představí dlouholetá členka ústeckého souboru Marka Vítů. "Hraje se mi hrozně hezky, všechny nás moc bavilo vrátit se do dětství," řekla ČTK. "Je důležité se u toho nepitvořit, hrát dítě vážně, i když jsme herci od třiceti do šedesáti, dělat to upřímně a hravě, doufám, že to bude bavit i dospělé," dodala.
Záměrem autorů je ukázat, jak příjemné je si hrát, nesedět u počítače, ale být kreativní. Autorka napsala hru v roce 1947, Bullerbyn však podle Nuckollse nestárne. "Děti by se měly bavit dobrodružstvím, které postavy prožívají, dospělí by se zase měli vrátit, vzpomenout na své dětství a třeba se i bavit hereckými výkony. Doma, pokud se budou chtít o představení bavit, by pak měli trochu zjistit, že každý viděl trochu jiné představení," dodal režisér.
