Vladimír Židlický je rodák z Hodonína, počátkem 70. let vystudoval fotografii na pražské FAMU. Svou uměleckou tvorbu ale začínal jako abstraktní malíř. Velmi rychle si vytvořil osobitý styl stírající stylistické rozdíly mezi malbou a fotografií, věnuje se inscenované fotografii. Působí v Brně, v letech 1977 až 1990 učil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně.
Tvorba Vladimíra Židlického směřuje od téměř abstraktních kompozic s častým používáním kresby světla ke scénám s nahými postavami, které zbavené konkrétních atributů místa a času plují v prostoru umocněné hnědým tónováním a rytím a škrábáním částí negativù či kresbou světlem do silně stylizované podoby.
Výstava by podle pořadatelů měla také obracet pozornost k historickým technikám fotografie. "Přes veškeré tvůrčí inovace zůstává autor věrný prolínání struktur a sugestivity naturalistického média," připomíná kurátor výstavy Josef Moucha.
Expozice je rozdělena do pěti částí podle technik či námětů Židlického fotografií - nesou názvy Bromostříbrné zvětšeniny, Barevné pozitivy, Ferrotypie a ambrotypie, Kombinované techniky a Reinterpretace leteckých fotografií z první světové války.
Posledně zmíněné vytvořil na památku svého dědečka, který ve válce padl. Jako chlapec našel na půdě několik originálních kontaktních fotografií z války, leteckých snímků patrně z italské fronty. "Upadly téměř na 60 let do zapomnění a náhodně jsem na ně opět narazil až v roce 2007, kdy jsem teprve dokázal plně vnímat jejich autentičnost a emocionální sílu. Pokusil jsem se na základě těchto fotografií vytvořit soudobými prostředky novou realitu, která by reinterpretovala tehdejší realitu do nové fiktivní podoby," říká autor k práci, která mu prý přinesla "intenzivní virtuální propojení" s dobou a jejími hrdiny.
